Psal se rok 2020, kdy tým vedený astronomy Evropské jižní observatoře (ESO) oznámil, že objevil černou díru, která se nachází jen tisíc světelných let daleko od nás. Jednalo se tak o nejbližší objekt tohoto typu, jenž byl v historii astronomie pozorován. Vyskytoval se v dvojitém hvězdném systému označeném jako HR 6819, v jižním souhvězdí Telescopium.
Jejímu odhalení předcházely hodiny práce. Byla opravdu černá. Většina podobných těles totiž do svého okolí vyzařuje rentgenové záření, které vzniká z hmoty, již nenasytné nekonečno zachytí. Tím se prozradí. Černá díra systému HR 6819 se ale takto nechovala.
Černá díra HR 6819
„Věděli jsme, že jedna z hvězd obíhá každých 40 dní kolem neviditelného objektu, jenž je čtyřikrát hmotnější než naše Slunce, zatímco druhá se od nich distancuje. Analýza dat z dalekohledu MPG/ESO potvrdila, že se jedná o černou díru,” vysvětlil vedoucí studie Thomas Rivinius. K jejímu odhalení pomohla metoda „rozmotávání“ hvězdných spekter. Tu vyvinul emeritní pracovník Astronomického ústavu AV ČR Petr Hadrava.
Zajímavostí navíc je, že celá soustava je téměř dvakrát jasnější, než je udávaná hranice pozorovatelnosti pouhým okem. Spatřit ji lze na jižní polokouli od 34. rovnoběžky. Díky tomu byl objev černé díry považován za milník v historii astronomie.
Výsledky studie však řadě vědcům nedávaly spát. „Spektrální čáry definující pohyb hvězd lze totiž vysvětlit více způsoby,” říká Julia Bodensteiner z university KU Leuven v Belgii. „Buď se jedná o trojčlenný systém s černou dírou a dvěma hvězdami nebo o pouze dvojhvězdný systém, v němž jedno ze sluncí v nedávné minulosti přišlo o značnou část své hmoty.”
Hvězdný vampyrismus
Tým Thomase Riviniuse se proto spojil s odborníky okolo Julie Bodensteiner. Společně se rozhodli záhadu vyřešit. K tomu jim pomohla nová data získaná z dalekohledu Very Large Telescope, jeho interferometru a Multi Unit Spectroscopic Exploreru. „Shodli jsme se, že v systému jsou dva zdroje světla. Až vhodné přístroje ale dokázaly odhalit, jak jsou daleko.”
Pozorování potvrdilo, že dvojice hvězd leží od sebe jen asi ve třetinové vzdálenosti, než dělí Slunce a Zemi. V tomto případě zde pro černou díru není prostor. „Myslíme si, že jsme dvojhvězdný systém zachytili krátce poté, co jedno z těles nasálo atmosféru svého souputníka. Byli jsme tedy svědky tzv. hvězdného vampyrismu,” vysvětluje Julia Bodensteiner. „Zatímco dárce o část svého materiálu přišel, u příjemce došlo ke zrychlení rotace, což na spektru připomínalo černou díru.”
Zdroje: www.eso.org, www.idnes.cz, www.matfyz.cz, www.eso.blog
