Kamenářský dům voní medem a kořením, návštěvníci poznají historii perníku

  8:32
Kamenářským domem v Turnově se nese vůně medu a koření. V místnosti v přízemí sedí asi dvacet dětí předškolního věku a poslouchá výklad o včelách, vosku a medu. Před nimi leží pečicí plechy, válečky na těsto a vykrajovátka. Děti sem přišly na výstavu příznačně nazvanou „Z mouky, medu a voňavého koření — medaři a perníkáři v Pojizeří“, aby si zkusily upéct vánoční perníčky.

Návštěvníci se v Turnově mohou dozvědět o historii perníku, perníkářství nebo včelařství a stáčení medu. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

„V Čechách se první perníkáři začali objevovat ve čtrnáctém století, kdy k nám výroba tohoto sladkého pečiva pronikla pravděpodobně z významných německých center, například z Norimberku, a pak z východního Německa a Polska,“ popisuje historii perníku kurátorka výstavy Vladimíra Jakouběová.

Samotná výstava je připravená v patře Kamenářského domu, který patří Muzeu Českého ráje v Turnově. Návštěvníci se tam mohou dozvědět více o historii perníku, perníkářství jako takovém nebo o včelařství a stáčení medu.

Velkou část expozice tvoří formy na takzvaný tlačený perník. Ty byly vyřezávané do dřeva a perníkové těsto se do nich doslova natlačilo.

Chuti pomohl chlad

„Zadělané těsto se nechalo v bochnících několik týdnů odležet v chladné místnosti v moučných truhlách. To perníku přidávalo na jakosti a dobré chuti. Po odležení se do těsta přidaly kypřící látky, takzvaná potaš, těsto se znovu prohnětlo, vyválelo a tvarovalo se buď z volné ruky, nebo se tlačilo do dřevěných řezaných forem. Vytlačené perníky se pak odkládaly na archy posypané moukou a stříkaly se čistou vodou. Poté se lopatami sázely do pece,“ přiblížila Jakouběová.

Perníkářství však postupem času nakonec zaniklo a sloučilo se s cukrářstvím. Výrobě perníku se ovšem opět začínají věnovat drobní umělci, kteří pro výstavu vytvořili ukázky své tvorby.

Výrobci medového pečiva se ze začátku sdružovali v cechovních organizacích s pekaři, ve větších městech měli své cechy samostatně. Navíc nebylo výjimkou, že práci zastávali jak muži, tak ženy.

Těsto je základ

Obchodní úspěch perníkářů vždy závisel na kvalitě těsta. Každý perníkář měl své osvědčené recepty, a to jak na přípravu, tak na poměry surovin. Lidé totiž měli vždy rádi výrazně dochucené pokrmy, a proto se do perníků přidávaly směsi koření, ve kterých často nechyběly pepř, koriandr, anýz, zázvor, muškát, hřebíček, skořice, bezový květ ani výtažky z vonných bylin.

O jakosti perníku pak rozhodovala především kvalita medu. „Perníkáři patřili k řemeslníkům velmi váženým,“ dodala kurátorka výstavy.

1. října 2023

Autor: