Při četbě novely Sándora Máraie Svíce dohořívají by asi málokoho na první dobrou napadlo, že je to materiál vhodný pro divadlo. Dva bývalí přátelé z kadetky Henrik a Konrád se setkávají po mnoha letech, aby si promluvili o tom, co je kdysi nadobro rozdělilo. Je to ale hlavně Henrik, který se vrací do minulosti, a snaží se zformulovat, co se tehdy před více než čtyřiceti lety stalo a hlavně, co tak hluboké zklamání ze svých nejbližších s člověkem udělá. Konrád, který jej přijel navštívit na jeho panství, na Henrikovy myšlenky reaguje velmi zdrženlivě. Ve výsledku je tu jedné postavě připsáno podstatně víc textu než druhé.
Zkušený britský dramatik a scenárista Christopher Hampton Máraiovu novelu ze čtyřicátých let 20. století adaptoval pro divadlo v roce 2006. Respektoval předlohu včetně té nevyváženosti dialogů. Zároveň se mu také povedlo ve velké míře zprostředkovat původní text maďarského autora. Márai byl ostatně rodákem z Košic z doby, kdy toto město ještě neleželo na Slovensku ale v Horních Uhrách. Do časů monarchie také situoval začátek příběhu. Jeho hrdinové jsou zakotvení ve starých časech, ve kterých se minimálně Henrik snaží stále žít. Motiv věrnosti a zrady, o který tu jde především, má ale svou platnost v každé době.
Inscenace stojí na výborných hereckých výkonech. Je to především výtečný Martin Huba, který dává hře velkou dynamiku. Bravurně a bez nejmenšího zaváhání zvládá zátěž obrovské nálože textu. Zároveň dokáže hereckými akcemi rozpohybovat situace vystavěné na jinak střídmé scéně. Navíc svým hereckým typem distingovaného gentlemana zapadá výtečně do role penzionovaného generála ze staré školy.
Jiří Dvořák v roli jeho poněkud záhadného přítele udržuje napětí, které se generuje okolo jejich společné minulosti. Konrád v jeho podání vlastně nenápadně vede svého přítele, i nás diváky, k postupnému poznávání, že všechno mohlo být trochu jinak. Kristýna Štarhová v alternaci s Wlastou Laurou zpřítomňují v inscenaci důležitý ženský prvek výhradně pohybovými prostředky.
Ne vše se nám v příběhu odhalí a to je pro vyznění díla důležité. Zdánlivě se před námi rozkrývá banální situace manželského trojúhelníku. Jenže tu jde o víc. Silným motivem je zde možnost, či spíše nemožnost porozumění mezi těmi, kteří by si měli být nejbližší.
Subtilní motivy činí z příběhu výrazné a zajímavé dílo. Herecké výkony i režie Romana Poláka podtrhly v inscenaci důležité momenty, které rovněž dodávají dílu dynamiku. Ta vynikne v divadelním zpracování možná ještě víc než v literární předloze.
DIVADLO: OHEŇ A POPEL
Autor: Christopher Hampton, Sándor Márai
Režie: Roman Polák
Dramaturgie: Vladimír Procházka
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Katarína Hollá
Hudba: David Rotter
Fotografie: David Konečný
Premiéra: 18. 11. 2023
Hrají: Martin Huba, Jiří Dvořák, Drahomíra Hofmanová, Kristýna Štarhová / Wlasta Laura
www.divadlobolkapolivky.cz
