Ajznbón (XII - Předvánoční)

Docela hnusné ráno. Mživé. Beroun. 4:06 přesně, to vím, v tuhle minutu mi začíná druhá půlka směny, kterou jsem přerušil o 1:56. Ovšem přerušení nebývá přestávka, jak by se mohlo zdát. Během té doby náhodně zkoušíte najít, kde si můžete odpočinout, a když to najdete, tak kde bude sprcha jen pro pány (a naopak).

První vlak, sepisuji dokumentaci, dělám brzdy, čekám, až se rozehřeje a v tom mi jde v ústrety podivná dvojice. Na tuhle denní dobu myslím. Paní tak 40+ a muž tak 20+-.

"Dobrý den, no zeptej se pána, jen se zeptej:"

"Já to neumím, mami."

"To už musíš umět, jsi velkej."

Jak jsem ještě rozespalý, zapojím se i já, naučenou větou: "Můžu nějak pomoci?"

"Ne, ne, jen ho nechte, on musí sám, my jedeme dneska vlakem poprvé, bratr nás sem vyložil, tak ať se to naučí."

Lekce cestování vlakem o sotva půl páté ráno mi sice přišla trošku kách, ale co, proti gustu, že...

Zkrátím to, strýc je přivezl na nádraží přesně tak brzy, aby stihli vlak do Prahy a mohli pokračovat k příbuzným na svátky. Nebyl to nakonec můj vlak, který je do Prahy odvezl, i když po několika nedorozuměních se usalašili v soupravě. Nebyla s nimi úplně lehká domluva, což se vyjasnilo poté, kdy při placení inzerovala paní průkazku ZTP-P (ne, že by mi to předtím nenapadlo), ale pak jsem si dal dvě a dvě dohromady a ještě před odjezdem jim do vagónu přišel říci, že ta naše krásná nová lištička asi nebude pro ně to pravé ořechové a za 15 minut jim k vedlejší koleji přijede starý dobrý elefant, který je doveze až na hlavák na jejich přestup. Přesně časy jsem jim našel, ba baťúžek, co mládenec málem zapomněl na sedadle, ke dveřím přinesl.  A ať se nebojí, že jízdenka ode mne jim  platí i tam. Děkovali. To by mne tak nerozhodilo, to se mi občas fakt stane.

Ale potom!!! My odjeli dle jízdního řádu směrem na Nučice, dvojice už byla dávno pryč a já si šel po svých. Tedy cestujících. A hned první na mne zařval, vážně nahlas: "Teda vy jste borec, jak vy se staráte o ty cestující, to snad není možný!!!"

Nechápal jsem hned, ale on se nedal a vysvětlil mi, proč jsem v jeho očích ten borec, nedbaje na to, že nejsem, protože od toho na vlaku snad doprdele jsem...  Jsem se bránil, ale i tak mne to potěšilo moc...

Mějte se všichni předvánočně krásně, pěkné svátky a budu se na vás někdy na vlaku těšit... :-)