Příběh závodícího jabloneckého rodinného dua Schmidtových je v našich krajích ojedinělým. Spíš je obvyklá kombinace závodící bratři, nebo otec a syn. Případně kombinace obojího. Ale manželské duo je fakt raritní. A asi nejen u nás. Team Schmidt tvoří David (1970) a Šárka. V dalším textu je jejich příběh.
David pochází z rodiny, kde se po rodinné tragédii o motocyklech, nedej bože o závodění, vůbec neuvažovalo. To prostě vůbec nebylo téma. Na motocykly se dalo maximálně dívat. Ale postupem času se situace zlepšila a do rodiny přibyl skůtr ČZ 501 – odborně zvaný Prase. 🙂 Ten bylo potřeba zrenovovat, což si vyžádalo několikaletou práci ve spolupráci s tatínkem. V jisté fázi renovace ke skútru přibyla sajda. To se ukázalo jako praktické řešení, neb v sajdě byla umístěna masivní baterie. Jízda na takové obludné tříkolce nebyla úplně snadná, ale David si s tím poradil. Konec tohoto stroje nastal v momentě, kdy stroj jeho otec po krátké jízdě naboural. Ač zkušený pilot, jízda se sajdou, která vyžaduje trochu jiné zacházení, byla tříkolce osudná.
David se po dokončení průmyslovky dostává na ČVUT, kde se stává inženýrem. Takže ke strojům a jejich konstrukci má profesně i vzděláním blízko. Odtud už bylo k závodění jen krok. Ale cesta k nim vedla trochu oklikou. Napřed byly historické motocykly. První motocykl získal v roce 2000. Byl to stroj RADCO (1928). V originálním, původním stavu. Osudné setkání s Karlem Kupkou Davida nasměrovalo k motocyklům RUDGE. A Karlem vedenému Bratrstvu Ručky, sdružující majitele těchto skvostných strojů. Tak si David koupil Rudge Ulster (1929) se závodním motorem z ploché dráhy. S jeho zprovozněním a tuningem hodně pomohl další člen Bratrstva Jirka Hlavsa. Bylo potřeba na tom hodně šroubovat, ale potěšení z jízdy stálo zato.
Dalším krokem byla jiná specifikace Rudge – TTR (1933). Dala se sehnat na aukcích, kde taky David pilně pátral. Narazil na stroj po Gerhardu Shelbym, který prodávala jeho vnučka. Časově se to potkalo s jednou významnou událostí. V roce 2014 pořádala značka Rudge ke svému 100letému výročí setkání majitelů těchto strojů z celého světa na ikonickém ostrově MAN. Fantastický zážitek. Objet si kolo trati TT. Všude tam na jezdce dýchá historie. A v té historii i velká česká jména – F. Šťastný, G. Havel, St. Malina a další. Ten rok taky David získal svou první licenci. Ta byla na Manu potřeba. A cestou k opravdovým závodům se zdály být závody historiků na pravidelnost. Takže stál na podzim na startu v Branné na Jesenicku. Tam se taky poprvé postavil na bednu – 3. místo. První věnec! Bylo rozhodnuto.
Potom v roce 2015 přišly další pravidelnostní štace, např. Nepomuk nebo Jičín. Nebo velká mezinárodní akce v italském Varanu, kde ústřední postavou tamního dění byl Peter Baláž. Jméno Baláž má v italských motocyklových závodních kruzích už léta dobrý zvuk. Takže v Davidovi začala zrát myšlenka na svůj vlastní opravdu závodní stroj. V počáteční naivitě si představoval, že pořídí stroj třeba ex Fr. Šťastný nebo ex G. Havel. To v reálu samozřejmě nešlo. V tom roce se naskytla možnost koupit stroj JAWA Junior (1967) od výše zmiňovaného Petra Baláže. Že by si ho chtěl pořídit ke svým 45. narozeninám. A Peter, muž činu, ten motocykl Davidovi přivezl až domů na den jeho narozenin. 🙂 Závodění mohlo začít.
Důležitý údaj. V roce 2016 se konečně potkali David se Šárkou. Je potřeba zmínit, že než se oba potkali, Šárka o závodech nevěděla vůbec nic. Na civilních strojích sice jezdila, ale závody ji úplně minuly. Ale pak už to šlo rychle. První návštěva závodního světa byla v Piešťanech, další pak Dvůr Králové. Ten svět se jí zalíbil a hned byla v něm až po uši. A jako bonus ty tehdejší Piešťany 2016 ozdobil svou účastí Král králů, pan Giacomo Agostini. A ještě ten rok na podzim bylo San Remo. A taky Holíč. Přišla nabídka od Davida, jestli by nechtěla Šárka jet tzv. Kolo slávy s jeho motocyklem Rudge. Nejen že se to tam Divoké Šárce zalíbilo, ale sklidila i chválu od soupeřů a konkurentů.
V příštím roce – 2017 začala Šárčina závodní kariéra. Hned od Jarní ceny na Automotodromu v Brně. Pořád na té ex Balážově Jawě. A David tedy, že by si pořídil taky nějaký závodní nářadí. A pořídil vedle Balážovky ještě Bartůňkovku. 🙂 Bartůňkovka je taktéž JAWA Junior (1966).
Tak začali jezdit spolu. Krom našich štací třeba krásný svezení ve francouzkém Dijonu na výjezdu pořádaném Bratrstvem Ručky. Postupem času začala Šárka být stájovou jedničkou. Je obdivuhodné, že David uměl a umí potlačit svoje ego a začal Šárce všemožně pomáhat, aby byla ještě lepší.
To je věc nevídaná a v závodním světě opravdu ojedinělá. David je šéfinženýr a z dalšího textu vyplyne, že to je opravdová honička. Naproti tomu Šárka má zadání na sobě hodně pracovat. Samozřejmně kondiční program. Taky má svého anglického Riders kouče, kterým je Mike Edwards (přezdívka Spyke). Šárce řekl hned – Ty máš úžasný starty, ale na tom ostatním musíme zapracovat. A pod jeho vedením se dostavilo brzo i podstatné zlepšení. Hodně důrazu je na předzávodní nastudování trati, brzdných bodů a dalších věcí. Nemyslím si, že by to v našich padocích moc lidí dělalo. Krom sledování různých videí na youtube. Na mou otázku, zda se někdy Šárka bála, odpověď zní – Cítím velký respekt, ale nebojím se. A ty pády navíc přijdou tak rychle, že není moc času o tom příliš dumat. Krom pádů je nepříjemný pocit při bočním větru, který umí s jezdcem na rovinkách dost zacvičit. A s Šárčinou váhou o to víc.
Po době Jawské přišla doba Yamahová. Prvotní impuls byl to, že při závodech Juniory už na Yamahy nestačily dechem. Navíc k ladičkám už Šárka vztah měla. Měla cestovního Fazera. První závodní stroj byl získán v aukci. Model TR2 350 ccm z roku 1969. Motocykl o jedno číslo vedle toho, co si kdysi koupil náš Top pilot František Šťastný. Problémem se ukázalo, že na tento typ se už obtížně shání náhradní díly. Pokus zaměnit motor za novější se ukázal nemožným.
Na doporučení Víti Hatana se podařilo domluvit Yamahu TR3 od pana Lomase. Tedy LOMAS. Ten se zúčastnil Goodwod Festivalu s jezdcem Chrisem Moorem v sedle. A jel i na Manu. Nicméně přišly první poruchy a opravy. Naštěstí už od roku 2017 funguje spolupráce s ladičem a závodníkem Jaromírem Tázlerem, který vždy pomohl. Motocykl jezdil David, celou sezonu se s ním trápil, Šárka měla pořád Juniora. Až ke konci sezony v Holíči na ni přišla řada s Lomasem. Tedy, vystřídali se na něm oba. David normální závod a Šárka Kolo slávy – Lap of Honour.
Zprvu narazila na záludnosti toho stroje, který pořádně funguje až ve vyšších otáčkách (na rozdíl od JAWY). Po Holiči Schmidtovi nabyli dojmu, že Yamaha už má mouchy vychytané a už se bude jen závodit. 🙂 Běžná mylná úvaha řady závodníků. Poslední závod sezony Cena Slovenska 2019 byl tak, že Šárka jela Yamahu a David se stal šéfinženýrem své milované ženy. A Šárka začala vyhrávat. Motorka jí prostě sedla. Přišlo jí, že na té motorce je všechno, tak jak má být a jede přesně tak jak má. Takže další úvaha byla taková. David bude s touto motorkou jezdit závody na pravidelnost a stájová jednička Šárka bude jezdit závody rychlostní. Ale Šárka měla obavy, aby Davidovi stroj nerozbila a zdráhala se na stroji s Davidem střídat. A že by raději chtěla svůj bike.
A zase byl začátek příběhu u Víti Hatana. Věděl o jedné další TR3. Nebyla sic tak hezká jako LOMAS, ale Šárce se líbila. A tak ji dostala ten rok k Vánocům a do rodiny přibyla HATANKA. A přes zimu prošla ozdravnou regenerační kůrou, aby byla na sezonu 2020 ready. Tedy ready pro rychlostní závody třídy 350 ccm na Yamahách. A když to šlo, tak třídu 250 ccm na JAWÁCH Junior jako doplněk. V roce 2021 David do stáje přikoupil z bývalého východního Německa mladší Yamahu TZ350 /1976/ pojmenovanou DEDERONKA, se kterou nyní jezdí v jiné třídě. A na rok 2023 ještě pořídil pro Šárku další Yamahu TD3 250, které se interně říká KYSOVKA (podle svého tvůrce Pavla Kyse). Měla za sebou ježdění takových jmen jako Lukšík, Bělič nebo Dušan Petr. Bývalý Dušanův mechanik Jirka Reman se stal i posilou Schmidtova týmu. Motorka se postupně vylepšovala a zbavovala neduhů, aby byla opět v původní kondici.
Skoro se nechce věřit, že takovou spoustu strojů stačí na závodech David servisovat sám. Plus sám závodí. Samozřejmě základ je příprava doma. Ale na závodech se leccos může stát a hlavně tam jde o čas. Ale jak vidno, jde to. Sice někdy v nervech, ale jde. Když Schmidtovi začali závodit, v depu skoro nikoho neznali. Postupem času ale začali všichni znát je. David vozil plno závodního materiálu plus byl vždycky ochotný pomoct. Vyhlášená svépomocná dílna.
Závodění si Schmidtovi financují sami a zatím se jim to daří. Šárka je už od roku 2019 na stupních vítězů už jako doma. V šampionátech AČR, CAMS, SMF i Alpe Adria. David se jí tamtéž slušně přibližuje. Navíc Šárka je důstojnou soupeřkou esa těchto tříd Vítězslava Hatana, nebo třeba Jirky Švihnose a Jaromíra Tázlera. Tito borci jezdí pěknou řádku let.
Šárka jede svou cca 4. sezonu. David považuje za svůj největší úspěch, že je schopen Šárčiny motocykly připravit a servisovat tak, aby byly úspěšné. A v kombinaci se Šárčiným jezdeckým umem nutí všechny soupeře vydat ze sebe na dráze to nejlepší. O tom vlastně celé to závodění je.
Závěrečná tradiční otázka na oblíbené tratě. Šárka má ráda Slovakia Ring, přišla postupně na chuť i Brnu a taky Poznaň. Plus samozřejmě Hořice. David Slovakia Ring a Poznaň.
Závodnická rodina Schmidtových si vydobyla svoje místo v padocích. Rozhodně tam patří k těm oblíbeným figurám. Na nic si nehrají, dělají si věci po svým a to tak, že z toho mají radost. A pomáhají, když je potřeba. Slovy klasika – Schmidtovi jsou prostě slušnej závodní oddíl.
Text: Jaroslav Brzobohatý
Foto: Pavel Salaba, Karel Šoukal, Robert Sobčák a Josef Kipikaša
