Klimatolog Hans Joachim Schellnhuber v rozhovoru pro pořad ZiB2 vidí, že svět se řítí do záhuby. A upozorňuje na kolektivní vytěsňování reality.
Již předem bylo vyjádřeno mnoho obav ohledně jmenování sultána Ahmada al-Džábira předsedou konference OSN o změně klimatu v Dubaji. Poukazovalo se na jeho úzké vazby na fosilní průmysl, neboť je ministrem průmyslu a technologií Spojených arabských emirátů a především šéfem státní ropné společnosti Adnoc. Tyto pochybnosti se od začátku COP28 nijak nezmenšily.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
Al-Džábirovi se hned na začátku podařilo vytáhnout trumf. Hned první den konference COP nejenže zprovoznil fond na krytí škod způsobených klimatem, po kterém rozvojové země toužily – hostitelské Spojené arabské emiráty navíc přispěly 100 miliony dolarů, čímž prolomily na klimatických konferencích dosud panující pevnou „zeď“ mezi tradičními průmyslovými zeměmi jakožto dárcovskými státy a všemi ostatními zeměmi, mezi které se počítaly i bohaté země Perského zálivu.
Pokud bychom směřovali ke 3 stupňům nebo více, znamenalo by to konec lidské civilizace.
Klimatolog Hans Joachim Schellnhuber (IIASA) se však v pondělí večer v pořadu ZIB2 rakouské veřejnoprávní televizní stanice ORF vyjádřil kriticky: „Je jasné, že někdo, kdo dá na stůl hodně peněz a zorganizuje tak obrovskou akci, musí mít k dispozici hodně peněz, a ty pocházejí z ropného a plynárenského byznysu. Takže nemůže mít zájem na tom, aby tato konference navždy ukončila jeho podnikání. Hostitelé se budou snažit hrát o čas, budou se snažit ovlivnit přijetí usnesení, která jejich byznys rychle neukončí. Stále se zde hovoří o „phase down“, te o postupném a pomalém útlumu. A to je pro klima a záchranu našeho světa obrovský rozdíl.“
Ahmad al-Džábir na začátku konference prohlásil, že neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že je nutné postupně přestat používat fosilní paliva. Reakce klimatologa: „To je samozřejmě naprostý nesmysl. Situace je ještě dramatičtější. Ani při úplném vyřazení fosilních paliv do roku 2050 bychom nebyli schopni omezit globální oteplování na 1,5 stupně.“
Co se stane, až skončí emise CO2?
Schellnhuber také ostře kritizoval konferenci v Dubaji: je to spíše globální diskusní fórum, kde se setkávají politici, ekonomiku zastupují lobbisté a samozřejmě ekologické skupiny. Výsledky, kterých se tam dosáhne, jsou však mizivé. „Všichni jásaly, že na kompenzační fond pro rozvojové země, zejména z globálního Jihu, bylo nyní vyčleněno 200 milionů dolarů. Ale skutečné náklady jsou tisícinásobně vyšší.“
Také rakouský klimatický plán je sice ambiciózní, ale nakonec je opět rozmělněn, stejně jako se to děje v Německu, říká Schellnhuber.
Politolog: „Skuteční klimatičtí chaoti nesedí na ulicích“
Pozoruje klimatolog také selhání vědy? „Ne, věda jasně řekla, co znamená o 3 až 4 stupně vyšší teplota. Jsme svědky kolektivního vytěsňování. To je to nejnebezpečnější, co můžeme v současné době dělat.“
Co znamenají 3 stupně globálního oteplení? Schellnhuberova odpověď: „Při oteplení o 3 stupně by se vnitřní tropické oblasti staly neobyvatelnými. Tak, že byste bez klimatizace nebyly schopni venku přežít déle než tři hodiny. Pak by 2 až 3 miliardy lidí už neměly kde žít. Zároveň vedeme izolacionistickou politiku. Pokud bychom směřovali ke 3 stupňům nebo více, znamenalo by to konec lidské civilizace.“
Hans Joachim Schellnhuber je německý atmosférický fyzik, klimatolog, zakládající ředitel Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK) a bývalý předseda Německého poradního sboru pro globální změny (WBGU). Jako jeden z předních světových klimatologů byl konzultantem bývalého předsedy Komise Evropské unie José Manuela Barrosa a v roce 2007 byl jmenován hlavním vládním poradcem pro klima a související otázky během německého předsednictví v Radě EU a předsednictví G8. Byl poradcem Světové banky i kancléřky Angely Merkelové. Schellnhuber inicioval projekt ISI-MIP (Inter-Sectoral Impact Model Intercomparison Project), na němž se podílí více než 30 výzkumných týmů z 12 zemí a který vědecký časopis Nature označil za „první komplexní projekt s globálním dopadem“. Schellnhuber byl nedávno jmenován novým ředitelem Institutu pro aplikovanou systémovou analýzu v dolnorakouském Laxenburgu. Doposud publikoval více než 250 vědeckých článků a je autorem nebo spoluautorem 50 knih.
