Scéna.cz 

Hamlet - o hodnotách a nezkalené lásce

Činohra Národního divadla uvádí drama všech dob Shakesperaova Hamleta. Po Radovanu Lukavském (1959, r. Jaromír Pleskot), Františku Němcovi (1982, r. Miroslav Macháček) a Vladimíru Javorském (1999, r. Ivo Krobot) se na jevišti coby Hamlet představil Pavel Neškudla v režii Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského (SKUTR). Podobně jako se střídali představitelé Hamleta tak tomu bylo i v případě překladu. V roce 1959 se hrál text Zdeňka Urbánka. Miroslav Macháček pozval ke spolupráci Břetislava Hodka. Poslední dvě nastudování byla z překladu Martina Hilského.

Současnou inscenaci režijní duo SKUTR zkrátilo na strohý informační text. Drží se nutných faktů, ukazují tvrdou realitu občas odlehčenou pohledem do nitra hlavních postav (královna versus Hamlet; Ofelie a Hamlet; Polonius a Ofelie; Hamlet a Horacio). Tyto niterné vstupy jsou většinou obestřené láskou, mateřskou i partnerskou, kamarádstvím, nebo výčitkami na provedené činy.
William Shakespeare zaznamenal text, který přesahuje století. Umožňuje každému inscenačnímu týmu osobitý pohled na danou látku, kterou ovlivňuje současnost. Zkušenosti lidské i divadelní se zákonitě do výkladu textu promítají a tím je úplně jedno v jakých reáliích se daný text inscenuje. Tuto šanci využilo duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) k temnému až drastickému výkladu, kterému neodepřeli divadelní poetiku, zejména herecké výkony. Vše podtrhla důmyslná scéna Jakuba Kopeckého rozdělená na okázalost a pompéznost obestřenou smutkem až po rozvrácené dynamické trosky v druhé části. Scéně dominuje katedrální rozeta. Divák postupně odhaluje zrcadlo, zejména ve scéně, kdy Claudius (Igor Orozovič) zpytuje své svědomí. Výborně hraje v okamžiku vzestupu zavražděného krále Ducha (Csongor Kassai) a velmi působivá je v závěru inscenace, úmrtí Hamleta (Pavel Neškudla).

Podobně si stojí kostýmy Simony Rybákové, která panovnickému rodu nechává dlouhé kabáty s trojúhelníkovým převisem. Tento přisuzuje i Ofélii. V případě Hamleta má jeho svrchník četné rozparky (rozervanost duše). Královna Gertruda (Taťjana Medvecká) je zahalena do mystických šatů s kruhovým krajkovitými “límci”, které naznačují její majestátnost, ale zároveň područí Claudiovi a moci. Za zmínku stojí kostýmy Rosencrantze (Marie Poulová) a Guildensterna (Denisa Barešová). Těm dominuje úplet, včetně jejich kufrů. Symbolika spřádání a snování něčeho nekalého, nerovného. Výtvarnice naznačuje, že všechno zlo proklouzne na povrch a to právě i přes oka v daných úpletech.
Podobně jako výtvarná stránka inscenace si stojí hudba Petra Kalába. Hudební kompozice je mnohovrstevná, dramatická, a zároveň rytmický dynamizující. Smyčce a klavír zvyšují temnotu a napětí.

Shakespearův Hamlet uvádí diváky do rozvrácené doby. Po smrti Krále otce se nachází království na rozhraní dvou epoch. Tradiční a distingované s pevně stanovenými morálními normami a nastupující bezskrupulózní, kde každý myslí na sebe bez ohledu na vnitřní a společenské hodnoty. Podobně jako dnes.
Hamlet osciluje na křižovatce daných hodnot. Má v sobě vštěpená pravidla noblesnosti a šlechetnosti. Cítí, že ztrácí půdu pod nohama, nabývá nejistoty, co bude dál. Brání se hraným šílenstvím, ale ono vše v jeho okolí je šílené. Toto vše přetavuje Pavel Neškuda do hereckého projevu a výrazu. Není nic dlužný pohybové akci, dynamice hlasu a projevu. Velmi dobře si pohrává s ustálenými klišé Být či nebýt, Jdi do kláštera a dalšími. A přetavuje tyto zajeté fráze do svého herectví, které ctí režijní rámec.
Velmi osobitá je Taťána Medvecká coby Gertruda, topí se v citech k mladšímu králi Claudiovi, ale zároveň stále plá svým mateřským citem k synovi. A přeneseně i k budoucí snaše Ofélii.

Ofélie (Berenika Anna Mikeschová) prýští mladickou energií. Velmi citlivě ztvárňuje sexualitu mládí, která se dere na povrch a cloumá s city a pocity ke vztahu k okolí. K svému prvému muži - Hamletovi, který se jí snaží chránit. Škoda, že nedošlo na bylinkovou scénu.
Claudius (Igor Orozovič) se představuje coby zralý herec plný sil. Panuje a vládne ve směru své sobeckosti, v namyšlenosti, že si může dovolit všechno. Nevnímá, jak je moc prchlivá a vrtkavá. Jeho jednoduché konstrukce dosáhnout svého cíle i přes mrtvoly, se obrací proti němu a sám končí ve svých nástrahách.
Fortinbras (Jakub Gottwald) dokáže na malé ploše předvést zoceléného válečníka a vojevůdce, který využije slabiny svého nepřítele a byť se snaží dobýt malý kousek území, přesto získá maximum. Duo SKUTR právě téma dobyvačnosti a lačnosti Fortinbrase rozvíjejí do plné velikosti a posouvají ho velmi dopředu.

Hamlet v novém nastudování dostál svému, byť zkrácenému textu. Neustále nastoluje otázky, na které není snadné si odpovědět. Být věrný rodině, společnosti ale i sám sobě? Být prospěšný druhým v plné síle panovníka, který má být ochranitelským vůdcem svého státu, území nebo království… To není jednoduché pro obyčejného smrtelníka. Mysleme na předky a poučme se z jejich chyb. Zachovejme si své hodnoty a hlavně plnou ničím nezkalenou lásku.


HAMLET
Překlad: Martin Hilský. Dramaturgie: Jana Slouková. Scéna: Jakub Kopecký. Kostýmy: Simona Rybáková. Hudba: Petr Kaláb. Pohybová spolupráce: Jan Kodet. Světelný design: Karel Šimek. Režie: SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský).
Hraji: Pavel Neškudla, Igor Orozovič, Taťjana Medvecká, Berenika Anna Mikeschová, Petr Vančura, Ondřej Pavelka, Filip Březina, Csongor Kassai, Marie Poulová, Denisa Barešová, David Prachař, Jakub Gottwald, Marek Daniel, Jan Bidlas a další.
Premiéry: 7. a 8. 12. 2023 v Národním divadle.

www.narodni-divadlo.cz