Seznamte se: Marek Žihla

Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Marek Žihla z pěvecké třídy profesora Zbyňka Brabce.

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 28. února 2002 v Rakovníku.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě…
Pocházím z čistě nehudební rodiny. U nás doma se všichni věnují sportu. Již od malička jsem jich vyzkoušel nespočet, ale u žádného jsem nevydržel. Tatínek se ze mě snažil vychovat fotbalistu, ale jeho sen jsem mu nesplnil. Když jsem se ale začal věnovat zpívání, všichni členové naší početné rodiny začali chodit na mé koncerty a posléze představení v divadle.

Jaké byly vaše hudební začátky?
Asi jako většina z nás jsem začal chodit do ZUŠ. Nejdříve to byl tak trochu boj, protože moje maminka si představovala, že budu doma zarytě studovat matematiku, fyziku a přírodopis. Nakonec se přece jen nechala přemluvit.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Výjimkou v naší nehudební rodině jsou moje babičky, které mě už od malička braly do opery. Vzpomínám si na úplně první operu, kterou jsem viděl. Byl to Mozartův Don Giovanni ve Stavovském divadle. Bylo mi dvanáct let a byl jsem naprosto očarován. Pamatuji si, jak jsem babičce řekl, že chci taky zpívat a od té doby si jdu za svým snem.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Tak na to si velmi dobře pamatuji. Byl to můj první koncert v ZUŠ. Zpíval jsem tehdy píseň Šafárova céra z Moravské lidové poezie od Leoše Janáčka. Byl jsem tehdy tak nervózní, že jsem vůbec nenastoupil. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčný, protože jsem se v ten památný večer zbavil jakékoli trémy.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Moc rád vzpomínám na spolupráci s paní učitelkou Radkou Dědičovou. Naučila mě spoustu věcí, ze kterých čerpám dodnes. Na konzervatoři studuji u pana profesora Zbyňka Brabce. Předává mi všechny své zkušenosti, kterých nasbíral spoustu během své pěvecké kariéry. Myslím si, že kdybych se nedostal k němu, nebyl bych tam, kde jsem dnes.

Zúčastnil jste se různých hudebních soutěží. Jaké soutěže to byly, kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Zúčastnil jsem se celkem dvou soutěží. První byla Písňová soutěž Bohuslava Martinů. Stal jsem se absolutním vítězem a obdržel jsem Cenu Nadace Život umělce a Cenu Zory Jehličkové. Druhou byla Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde jsem vyhrál první místo v kategorii Operní naděje. Nejvíce vzpomínám na Písňovou soutěž Bohuslava Martinů. Díky ní jsem se začal věnovat písňové tvorbě, která zaujala speciální místo v mém srdci.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji všechny hudební příležitosti, které jsem doposud dostal. Uvědomuji si, že aktivně zpívat v mém věku je do jisté míry vzácnost a jsem za to neskonale vděčný. Rád bych vyzdvihl svůj debut v Moravském divadle Olomouc, kde jsem ztvárnil titulní roli císaře Tita v Mozartově opeře La Clemenza di Tito. Tato role mě znovu čeká na podzim v Divadle J. K. Tyla Plzeň.

Jaký je váš profesní vzor?
Mám jich hned několik. Z písňové tvorby je to britský tenorista Ian Bostridge, z barokního a mozartovského repertoáru nejvíce obdivuji amerického pěvce Richarda Crofta. Mým největším vzorem je samozřejmě Juan Diego Flórez.

Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Já asi nemám žádný konkrétní cíl… Pouze si přeji zpívat hezké role ze svého hlasového oboru a být se svými výkony spokojený.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Jednoznačně písně a mozartovské opery.

Jakou hudbu rád posloucháte?
Zde se budu opakovat, ale nejraději poslouchám písně. Hlavně ty od Franze Schuberta a Roberta Schumanna. V poslední době ale také hodně poslouchám nahrávky mozartovských oper od dirigenta Reného Jacobse.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Volného času mám v poslední době čím dál méně, proto si moc vážím času stráveného s přáteli a rodinou. Mezi mé největší koníčky patří zájem o kávu. Baví mě číst knihy o pěstování kávy a mojí největší vášní je její příprava. Mým dalším koníčkem je cestování a stará literatura.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Dobrý Flat white.

Jaké je vaše největší přání?
Přiznám se, že jsem nad touto otázkou asi nikdy nepřemýšlel. Snad, aby mi hlas sloužil co nejdéle.

Přejeme hodně štěstí a úspěchů ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesora Zbyňka Brabce:
Během let, co učím na Pražské konzervatoři, jsem se setkal s celou řadou žáků, které jsem měl nejen ve své třídě klasického zpěvu, ale třeba v teoretických předmětech nebo jsem s nimi dělal operetní inscenace. Marek Žihla patří k těm nejlepším. Nejenže má velký talent, ale má v sobě i pokoru a píli. Neustále studuje nové a nové skladby, kupuje si noty významných děl písňové a operní literatury, poslouchá světové interprety, doslova žije operou. Jeho doménou je interpretace skladeb barokních skladatelů, v nichž dokáže nesmírně vkusně zdobit da capo árie. Ale zrovna tak dokonale zpívá i písně Benjamina Brittena. Marek je posedlý operou a jedině tato posedlost a koncentrovanost pro operu je předpokladem rozvoje jeho talentu. Letos absolvuje a již má zkušenosti z profesionálních operních scén v Plzni, Olomouci, Českých Budějovic a nejnověji i z pražského Národního divadla. Přestože již hodně umí, stále stojí na začátku nesmírně náročné cesty operního sólisty. Přál bych mu, aby se v divadlech setkal jen se šéfy, dirigenty a režiséry, kteří budou ctít jeho pěvecký obor a nebudou ho nutit zpívat role, které nejsou pro něho. Přál bych mu, aby se jeho talent dále přirozeně rozvíjel, aby interpretoval jen skladby a role, které jsou pro jeho hlas a aby svým zpěvem dokázal potěšit srdce zpěvumilovných posluchačů.

Marek Žihla se narodil v Rakovníku a od roku 2018 studuje klasický zpěv na Pražské konzervatoři. V roce 2019 se zúčastnil Písňové soutěže Bohuslava Martinů, kde se stal absolutním vítězem. (Přečtěte si více…)