Článek
Mladší sestra slavné krásky
Lída Baarová byla skutečná mezinárodní hvězda, ke které její o sedm let mladší sestra Zora vzhlížela. I ona toužila po tom, stát se uznávanou herečkou, ale na rozdíl od slavnější Lídy nebyla ani trochu průbojná, i když prý oplývala mnohem větším talentem než její starší sestra. Zora Babková se narodila 9. července roku 1921 ve středočeských Štěchovicích. Městys s nádhernou přírodou, kterým protéká řeka Vltava a na jehož území jsou hned dvě vodní přehrady, je dodnes oblíbeným místem trampů. Když zde přišla druhorozená dcera Babkových na svět, rodina tu právě trávila svou dovolenou. Zorčin otec byl úředníkem na magistrátu a matka bývala herečkou. Občas si zazpívala ve sboru Národního divadla a marně toužila po tom, stát se operní zpěvačkou.
Reklama na pudr
Dětství prožila Zorka na pražské Letné a už jako dítě byla velice fotogenická, čehož si všimla i firma vyrábějící dětský pudr, jehož se roztomilá dívka s blond kudrlinami stala tváří. Stejně jako její matka a starší sestra, i Zorka toužila stát herečkou, a tak se rozhodla přestoupit z gymnázia, kde studovala, na pražskou konzervatoř. Bývala vzornou studentkou a vynikala svou inteligencí a kultivovaností. Začínala u několika divadelních společností a hostovala ve Východočeském a dokonce i v Národním divadle. Své stálé angažmá získala v roce 1942 v Městských divadlech pražských a mluvilo se o ní jako o velice talentované herečce, která svým uměním převyšovala i svou slavnou starší sestru. Stejně jako Lída, která si místo svého příjmení zvolila umělecké jméno po rodinném příteli a spisovateli J. Š. Baarovi, se také Zorka rozhodla pro pseudonym. Místo Babková si začala říkat Janů.
Nešťastné lásky, deprese, prášky a vážná nemoc
I když na jevišti často představovala temperamentní a veselé dívky, ve skutečnosti byla velkým uzlíčkem nervů. Nevěřila si a sama sobě se nelíbila. Myslela si, že je tlustá a držela kruté hladovky a dokonce začala užívat i různé prášky, které jí měly pomoci ke štíhlejší figuře. Jeden čas prý za den nesnědla nic jiného než jednu okurku. Zorka byla extrémně citlivá a trápila se nenaplněnou láskou, kterou postupně cítila k několika svým kolegům a známým. Na muže, do kterých se zamilovala, se nezdravě upnula a rozchody s nimi nesla velice těžce. Už od mládí ji sužovaly deprese, které se časem ještě víc zhoršovaly a kvůli kterým dokonce v roce 1940 skončila v nervovém sanatoriu. Psychicky na tom dobře nebyla, ale bohužel ani fyzicky. Trápily ji úporné bolesti hlavy, kvůli kterým nemohla v noci spát a zvládat pracovní tempo v divadle pro ni začalo být nesmírně vysilující. Zjistilo se, že za její stále horší zdravotní stav mohla těžká nemoc leukémie.
Před kamerou vedle starší sestry
Zorka Janů byla především divadelní herečkou, ale díky svému talentu, kráse a v neposlední řadě i faktu, že byla sestrou mezinárodní hvězdy, se objevila také v několika filmech. Poprvé před kamerou stála už ve svých dvanácti letech, kdy si zahrála holčičku v komedii Madla z cihelny, kde hlavní roli ztvárnila starší Lída. V malých úlohách se mihla například i v oblíbených filmech Škola, základ života a Cech panen kutnohorských. Svou první velkou filmovou příležitost dostala až v lyrickém snímku Františka Čápa a Václava Kršky Ohnivé léto. Natáčelo se v krásné krajině jižních Čech, odkud oba režiséři filmu pocházeli. Zorka zde už podruhé stanula po boku své sestry Lídy. Ani získání první hlavní role v úspěšné komedii Z českých mlýnů Zorce nepomohlo zvýšit její nízké sebevědomí.
Goebbelse Lídě vyčítala
K psychickým a zdravotním problémům se pomalu začaly přidávat i obavy z toho, co nastane po válce. Sestřiny styky s nacisty a zejména románek s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem Zorka odsuzovala a Lídě vše vyčítala. Od kolegů dokonce kvůli sestře čelila i začínající šikaně, kterou velice těžce snášela. Ke konci války už rodina Babkových žila ve své luxusní funkcionalistické vile, kterou nechala Lída spolu s otcem postavit v roce 1938 na pražské Hanspaulce. Dům byl koncipován jako dvougenerační. Ve větší části žila Zorka Janů s rodiči a menší část obývala Lída. Novátorsky pojatá podoba vily měla evokovat veliký zaoceánsky parník a nechyběl zde ani kapitánský můstek nebo kulatá okénka.
Na smrt chtěla jít čistá
To, čeho se Zorka obávala, skutečně nastalo. Po válce byla celá její rodina perzekvována. Lídu Baarovou obvinili z kolaborace a skončila na téměř dva roky ve vězení. Šuškalo se, že bude popravena. Jejich matka po jednom z výslechů dostala infarkt a zemřela. V rodinné vile tak se Zorkou zůstal už jen její nemocný otec, který v té době přišel o nohu. Když se pětadvacetiletá Zorka Janů vypravila v březnu 1946 na zkoušku do divadla, kolegové ji tam nepustili. Vyhodili ji se slovy, že jako sestra Lídy Baarové už mezi nimi nemá co dělat. Nikdo z přítomných herců se jí nezastal, i když museli dobře vědět, že ona sama nikdy nikomu nic zlého neudělala. Když Zorka ztratila i divadlo, tedy to jediné, co ji ještě drželo při životě, rozhodla se spáchat sebevraždu vypitím benzínu, který však vyzvracela. Další pokus už byl bohužel úspěšný. V koupelně v patře rodinné vily si napustila vanu, protože prý musela být čistá, jak řekla svému nic netušícímu otci, který mezitím chystal oběd. Potom vyskočila z okna a dopadla na pískovcové schody, které vedly do zahrady. Jak vzpomínala její sestra Lída, ktera tou dobou byla stále ještě ve vězení, Zorka po pádu ještě asi dvacet minut žila, než svým zraněním podlehla. ,,Byla lepší než já,“ napsala po čase o své mrtvé sestře bývalá prvorepubliková hvězda Lída Baarová ve svých pamětech. Zorku přežila o více než padesát let.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov- Oáza uprostřed běsů III. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1
