Jednou z nejtěžších oblastí českého pravopisu je bezpochyby psaní velkých písmen. Jednak je nutné zapamatovat si pravidla, jak vlastní jména psát a co přesně za vlastní jméno považujeme, jednak musí pisatel pojmenovávanou entitu znát, aby se mohl správně rozhodnout. Pokud byste například nikdy neslyšeli o Jiráskovi, mohli byste snadno napsat staré pověsti české s malým počátečním písmenem, jelikož byste netušili, že je to název knihy. U velkých písmen se zkrátka ukáže mnohé. Chcete zjistit, jak na tom jste?
