Jako tzv. gulášový komunismus nebo také „chladničkový socialismus“ je označována éra šíření liberalismu v komunistickém Maďarsku od počátku 60. let.

Jedná se o jisté uvolnění režimu hlavně ve vztahu k soukromému životu. Ubylo projevů svévole ze strany úřadů, docházelo k uspokojování některých konzumních přání obyvatel (dovolená v zemích východního bloku, nákup domácích spotřebičů typu televize, ledničky, vysavače) s dodatkem, že zajišťování nejzákladnějších životních potřeb nebylo dostatečné.

Pokud někdo nápadně nekritizoval režim, těšil se  jisté míře svobody hlavně v soukromém životě. Došlo k omezení zastrašování a policejních zásahů, členství ve straně neznamenalo záruku sociálního vzestupu. Návštěvy kostela nebo poslech zahraničního rozhlasu byly i přes veřejnou kritiku tolerovány.

Jenomže Kadárův režim přivedl Maďarsko na pokraj krachu – na konci 80. let se stalo Maďarsko jednou z nejzadluženějších zemí – s nejvyšším dluhem na světě při přepočtu na jednoho obyvatele.

János Kádár (vlastním jménem Csermanek) byl maďarský komunistický politik, generální tajemník Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP) a premiér Maďarské lidové republiky v letech 1956-1958 a 1961-1965. Jako šéf MSZMP byl faktickým vládcem Maďarska v letech 1956-1988. Kádárovo působení bylo velmi kontroverzní.

Demontáž komunismu

Byli to proto na konci osmdesátých let logicky Maďaři, kteří začali komunismus demontovat jako první. Na této demontáži se podílela jak maďarská demokratická opozice, tak tamní komunisté. Před dvaceti lety to byl komunistický ministr zahraničí Gyula Horn, který stříhal dráty železné opony.

Autor: Petr Vyskočil, zdroj: redakce, ptejteseknihovny.cz. lidovky.cz, Titulní fotka od FOTO: FORTEPAN / Urbán Tamás / Wikimedia Commons: János Kádár mezi průkopníky. Fotografie pořízená během návštěvy Kádára v pionýrském městě Csillebérc