Deficit personálu nevyřešíme rušením nemocnic v regionech. Přesčasy byly, jsou a budou, říká ředitel Sohlich

Je dohoda, kterou uzavřeli Mladí lékaři České lékařské komory s premiérem Fialou, odpovědí na problémy českého zdravotnictví? Čeho chtějí dosáhnout zástupci Asociace českých a moravských nemocnic při jednání s ministrem zdravotnictví? Co mohou v nejbližších dnech očekávat pacienti v nemocnicích? Vladimír Kroc se ptal Eduarda Sohlicha, ředitele Nemocnice Hranice a místopředsedy Asociace českých a moravských nemocnic.

Co by zejména regionální nemocnice potřebovaly? Váš kolega, ředitel nemocnice ve Slaném Štěpán Votoček včera v Interview Plus vypočítal několik bodů: zlepšení vzdělávání lékařů, sjednocení platů v různých typech nemocnic a třeba také návrat praktických lékařů a specialistů do nemocnic, kde mohou sloužit na příjmu místo přetížených odborníků z nemocnic. O tom se dohoda premiéra s Mladými lékaři zmiňuje?

O tom se zatím dohoda nezmiňuje. Respektive, my máme jenom jakési nejasné obrysy dohody. My vůbec nevíme, jestli se ty finanční prostředky, které pan premiér na platy slíbil, do rozpočtu nemocnic dostanou. To je pro nás velká neznámá a byli bychom neradi, aby se potom povídalo, že manažeři nemocnic selhali a lékařům platy nezvýšili. Tam se musí ty finanční prostředky jednoznačně, pokud bude politická vůle to takto udělat, dostat do úhrad nemocnic.

Ale to, co říkal pan ředitel Votoček, on byl taky na tom dnešním jednání, to je naprostá pravda. My jsme tam panu ministrovi tyto body říkali: musí se zjednodušit vzdělávání lékařů, protože my z regionálních nemocnic posíláme zdravotnické pracovníky na několik let do fakultních nemocnic naprosto zbytečně, protože to základní penzum výkonu učí se v našich nemocnicích. A to, co jste říkal o té ambulantní péči – prostě došlo k atomizaci.

Čtěte také

Když je v nemocnicích 20 tisíc lékařů, tak stejný počet je v ambulancích a ta atomizace je stoprocentní. Ambulantní lékaři se vůbec nepodílí na nepřetržité péči. Je to deficit a určitě jejich participace chybí.

Jak už jsme naznačili, dnes jste absolvovali schůzku s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem. Myslím, že jste skončili před pár minutami. S jakou jste se rozešli?

Rozešli jsme se v dobrém, s podáním ruky. Řekli jsme si, že budeme tato jednání opakovat. Problémy jsme vydefinovali, ať už je to vzdělání, ať už je to jakási mediální informace, že personální deficit českého zdravotnictví vyřeší rušení regionálních nemocnic, což je naprostý nesmysl. Takže tady o tom jednat budeme.

Že je v České republice velký počet lůžek, to je taky nesmysl. Předložíme panu ministrovi statistická čísla i z okolních zemí: Rakousko i Německo má daleko větší počet nemocničních lůžek a nemocnice tam fungují pro kapacitu 30-35 tisíc obyvatel, u nás je to kolem 50-60 tisíc obyvatel. Budeme také hovořit o množství finančních prostředků do zdravotnictví, protože výkon české ekonomiky dosahuje zhruba 90 % západních států, ale absolutně jde peněz do zdravotnictví v tomto srovnání jedna polovina až dvě třetiny. Takže nemůžeme chtít západní zdravotnictví za české peníze, když to zjednoduším.

Čtěte také

A vaše zmínka o tom, že s ministrem Válkem nesouhlasíte ve všem nebo že máte určité nesrovnalosti, ty spočívají v čem?

Spočívají hlavně v tom, že ve vyspělých okolních západních zemích jdou v organizaci ústavní péče do decentralizace. Velké fakultní nemocnice se zabývají specializovanou péčí a ty regionální vykonávají základní péči: jsou blízko občanům, nepotřebuji dělat specializovanou péči a v podstatě dělají takovou filtraci pro ty velké nemocnice.

Já nejsem žádný staromilec, ale už nejsem nejmladší a my jsme zažili tzv. třístupňový systém nemocnic: nemocnice prvního, druhého a třetího typu. Ta péče byla přesně rozložená, spolupráce jednoznačně a zřetelně fungova a ty velké fakultní nemocnice se staraly i o výchovu zdravotnického personálu v nemocnicích prvního a druhého typu. A dnes tady máme, řekl bych až anarchii. Ta spolupráce není taková, velká centra neplní tu podpůrnou roli.

Červený hadr přesčasů

Je skutečně v možnostech státu zachovat tu současnou síť regionálních nemocnic a – teď nechci vás naštvat – je to žádoucí?

Je to žádoucí, dojde k porušení dostupnosti péče. Nedělejme panické kroky, protože by to mohlo mít nenávratné škody. Regionální nemocnice v této zemi dělají 50 procent základní zdravotní péče a fakultní nemocnice to nemohou zvládnout.

Čtěte také

Rozumím tomu správně, že se zatím systém vrací do toho období před polovinou letošního roku, než se začal měnit, co se týče třeba přesčasů lékařů atd.?

Ty přesčasy byly, jsou a budou. Je otázka pouze rozumného nastavení, jak potřeby být na pracovišti, tak požadavku zdravotních pojišťoven, aby na každém oddělení byla superspecializovaná sestra nebo lékař v době, kdy se provádí minimum výkonů. To už je taková logistická hra, která by dovedla zjednodušit a zefektivnit nepřetržitou péči.

Znamená to, že tedy přesčasy opět lékaři, respektive zaměstnavatelé porušují zákoník práce momentálně?

Tak nesmíme porušovat zákoník práce, ale vždy to není opravdu podle přesně daných pravidel. Snažíme se to ale samozřejmě minimalizovat a je to vždy se souhlasem toho konkrétního pracovníka.

A co tedy přináší ta včera schválená novela zákoníku práce ve sněmovně?

V podstatě bych řekl, že fakticky nic, ale asi zklidní situaci, protože je tam vymazáno těch 816 hodin (umožněných dobrovolných přesčasů, pozn. red.), což byl takový červený hadr před očima zdravotnických pracovníků. Ale dál se na tom musí pracovat. Jak jsem říkal, není možné sloužit pouze dvanáctihodinové směny, protože ten směnný provoz je pro nepřetržitou péči naprosto špatný a zhoršoval by její kvalitu.

Za jakých podmínek se premiérem přislíbených 9,8 miliard teprve může promítnout do platů zdravotníků a proč zatím nemocnice dostávají od pojišťoven nižší úhrady? A proč nezvládá český systém reprodukovat dostatek lékařů? Poslechněte si celý rozhovor vedný Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

Související