Pád Vingrálkové byl poměrně kuriózní. Jednadvacetiletá jezdkyně se hnala na předposlední překážku složitého parkuru, kterou sice zdolala, ale těsně za ní slétla z koně dolů. „Knoflíkem od saka jsem se zasekla v jeho zapletené hřívě. Jak dopadal, a já se chtěla v sedle vyrovnat, tak mě za ten knoflík potáhl dolů,“ vysvětlila po závodě.
Místo dokončení semifinálové jízdy tak zůstala ležet v písku. „Vzhledem k tomu, že je udělaný speciálně pro koně a jejich sílu v odraze, tak je docela tvrdý,“ popsala, že rozhodně nezažila pád do měkkého. „Hlavně jsem vůbec nečekala, že se něco takového stane.“
Prague Lions prošli podruhé za sebou do finále Super Cupu v Praze |
Už předtím udělala Vingrálková dvě chyby, čistě však náročný parkur odjelo pouze šest závodníků. „Popravdě nevím, z čeho přišla první chyba, technicky bylo vše odjeto správně. To se ale může stát,“ prozradila. „Při druhé jsem si pohlídala přední kládu na překážce, ale kůň už bohužel nedotáhl tu zadní.“
Přesto se však až do smolného pádu cítila dobře. Její týmový kolega Francisco José Mesquita Musa z Brazílie navíc při první jízdě chyboval rovněž jen dvakrát, a tak měli závod dobře rozjetý. Kvůli pádu mladé jezdkyně však semifinále pro dvanáct nejlepších ani nedokončili.
„Byl to jeden z nejtěžších parkurů, co se vůbec skáče. Mít to větší a těžší už skoro ani není možné,“ popsala náročnost závodu v pražské O2 areně, ve které si navíc jako jediná domácí jezdkyně v týmové soutěži vychutnávala bouřlivou atmosféru.
Byla jsem uvolněnější. Kellnerová opět třikrát chybovala, koni vyměnila udidlo |
„Je to tu speciální v tom, kolik je tu diváků. Lidé se na závody těší a jezdcům tak dávají pocit něčeho speciálního. Když se člověk podívá na tribuny, tak je to ohromující,“ zářila.
Vingrálková měla totiž v počtu fanoušků čerstvé porovnání. Po čtvrtečním čtvrtfinále startovala v pátek ráno na závodech ve Varšavě, ze které pak přejížděla zpět do Prahy.
„Byla tam kvalifikace do Světového poháru a já bych se chtěla dostat do finále, které se skáče příští rok v Rijádu. Z toho důvodu jsem se rozhodla Varšavu zkombinovat s Prahou. Je to náročné, ale dá se to zvládnout,“ přiblížila.
„Když člověk čeká celý den do osmi na svůj start, tak je to horší, než když musí do Varšavy, odskákat tam jeden parkur a vrátit se zpět. Takhle je to naopak pro psychiku i lepší.“
Dostaneme se? Pozvu všechny!
Zatímco domácí Vingrálková s koněm How Easy se v nedělním finále pro šest nejlepších nepředstaví, těsně se do něj dostal tým Prague Lions manažerky Kellnerové. Po úvodní jízdě však vůbec netušili, že se do první šestky nakonec protlačí.
Mexičan Fernando Martinez Sommer, který týmovou jízdu zahajoval, totiž nasekal po chybném parkuru 24 trestných bodů. „Necítil jsem koně jako obvykle. Chtěl jsem pokračovat pro tým, protože nemůžete utíkat z boje. Snažil jsem se jít dál a zkusit to. Nebyl to ale můj den,“ přiznal smutně.
Když tým hovořil po závodě s novináři, ještě nevěděl, že do vysněného finále proklouzne. „Budeme čarovat,“ říkala Kellnerová napjatě. „Bylo mi to líto hlavně kvůli němu. Věděla jsem, jak moc se snažil připravit na tyhle závody, co všechno pro to dělal.“
Naději týmu přinesl Belgičan Niels Bruynseels, jenž druhou jízdu zvládl čistě. „Byl to neuvěřitelný pocit. Jsem pyšný na svého koně, bojovali jsme za tým. Když jsme dali tu poslední překážku, trochu jsem Pieterovi napumpoval publikum a dostal ho pod extra tlak.“
S ním si však jeho krajan Pieter Devos skvěle poradil. „Lidé bláznili, musel jsem nejprve uklidnit svého koně. Jak říká Niels, dal mi dobrý boost, dal jsem do toho vše. Můj kůň skákal velmi dobře, bohužel jsme jednou shodili.“
I přesto však Lions nakonec brali poslední postupové místo. Při rozhovoru všichni čtyři netrpělivě sledovali obrazovku, na které postupně dokončovali závod jejich soupeři.
„Když se dostaneme do finále, pozvu je na tequilu,“ smál se Mexičan Sommer.
V tu chvíli však ještě netušil, že se za pár minut jejich přání o nedělním finále skutečně vyplní.
