Novinka nabízí nádhernou grafiku, fenomenální hudbu a nelítostnou, ale férovou hratelnost. Přečtěte si, proč by se měla stát postrachem právě vaší klávesnice.
Nezávislý tvůrce Karel Matějka patří mezi nejzkušenější osobnosti českého videoherního průmyslu. Jeho jméno najdeme v titulcích těch největších klasik od Operace Flashpoint přes Mafii a Gooka po Arma II. Po štaci v Disney Games se rozhodl vydat do neklidných vod indie rybníčku a po letech vývoje nyní na PC konečně vychází jeho plošinovka a v podstatě one-man-show jménem Bzzzt.
Stop! A už ani o pixel dál
Hned na začátek se sluší zmínit, že Bzzzt patří mezi tzv. precision platformery, tedy tituly, ve kterých záleží doslova na každém pixelu a každé setině sekundy. A velmi zdatně konkuruje etablovaným zahraničním hrám jako Super Meat Boy, Hollow Knight nebo Celeste. Pro nováčky je připravena snadná obtížnost, ve které budete mít na každý průchod úrovní k dispozici tři životy – ovšem v pokročilejších fázích hry za ně budete skutečně rádi. V úrovních, kde sympatického robotího hrdinu pronásledují třeba lasery, vám však budou životy v podstatě k ničemu a perfektní průchod je téměř nutností. Absolutní blázni naopak mohou sáhnout po nejvyšší obtížnosti, při které máte na celou hru vyhrazeno pouhopouhých 7 životů.
Herní náplň je v zásadě jednoduchá: Robot ZX8000 musí v 52 úrovních (i když toto číslo nemusí být konečné, mrk mrk) zachránit svět před zlotřilým vědcem Badbertem. Činí tak skrze sbírání zlatých šroubků a pelášení vstříc cílovému portálu, přičemž po cestě na něj čekají nástrahy, které mají nejrůznější podoby.
Asi nejlepší představu o hratelnosti Bzzzt si uděláte prostřednictvím některého z videí, za sebe však musím pochválit naprosto neuvěřitelnou rozmanitost nepřátel a příjemné postupné představování herních mechanik. Vždy, když budete mít pocit, že už máte Bzzzt trošku „v ruce“, přijde hra s něčím novým, ať už jsou to dvojité či neomezené skoky, žebříky, plošiny na stěnách, plavání, jiskření… žádný z nových prvků se přitom na omezeném prostoru nepřejí.
Závod s časem i vlastními nervy
Pokud jste už někdy podobný titul hráli, zvládnete Bzzzt projít za dvě až tři hodinky. Ovšem pozor, záměrně říkám projít, nikoliv dokončit. Každou úroveň lze totiž projít perfektně, přičemž požadavků na toto ocenění je hned několik: Sesbírat všechny zlaté šroubky, dostat se na konec v časovém limitu a (pokud hrajete na „snadnou“ obtížnost) samozřejmě neumřít. Po pár levelech nicméně zjistíte, že stopky jsou nastaveny opravdu nemilosrdně a v podstatě nedávají žádný prostor na chybu. Kolonku s názvem znovuhratelnost si tedy můžete rozhodně odškrtnout, neboť kompletní dokončení Bzzzt může být dřina klidně na několik týdnů.
Úrovně jsou nesmírně chytře nadesignované a každý herní prvek v nich má takové načasování, že poskytuje přesně vymezený prostor pro váš perfektní průchod – ale ani o desetinu vteřiny více. Osobně bych uvítal spíše systém medailí než binární rozdělení na stihnul-nestihnul, ale možná ze mě mluví jen Ondřej, který málem roztřískal klávesnici poté, co jeho životní výkon v jedné z úrovní skončil přesně 2 setiny sekundy za požadovaným maximem.
Jinak se ale od Bzzzt téměř nemáte šanci odtrhnout, neboť restart netrvá více než půl vteřiny a vy prostě budete chtít zkusit ještě jeden průchod, ještě jeden level, dokud nebudete na úplném konci. A pak přijde prostor na vylepšování starých časů. Jen je škoda, že hra minimálně zatím neumožňuje porovnávat nejlepší dosažené výsledky v konkrétní úrovni s kamarády či rovnou globálně, pro soutěživé typy by pak nabízela doslova žně. Žebříček celkového skóre po dokončení hry mi přišel poněkud nicneříkající.
Zcela naplněné ambice
O produkčních hodnotách bych se mohl rozplývat donekonečna, za zmínku kromě nádherného pixelartu rozhodně stojí také soundtrack od Martina Lindy. Ten energicky doprovází neustále opakované průchody herních úrovní a nebudete ho mít dost ani poté, co Bzzzt na chvilku vypnete, abyste si odpočinuli.
Pakliže někdy zapomenete na běžící časomíru a rozhodnete se kochat a dávat pozor, určitě objevíte (nejen) v pozadí spoustu zábavných easter eggů, ať už jde o odkazy na další populární roboty, české streamery, kteří hru podpořili, nebo třeba slavné tituly videoherní historie. Že vaše reflexy stojí za prd, připomene třeba depresivní robot Marvin ze Stopařova průvodce po galaxii.
Pokud máte svůj mezerník na klávesnici rádi, možná zkusíte sáhnout po ovladači, ovšem dobře vám radím, abyste to spíše nedělali. Hra by sice měla v příštím roce vyjít minimálně na platformě Nintendo Switch, nicméně s vědomím toho, jak jsem se trápil při zkoušení DualSense a Xbox ovladačů, si neumím úplně představit, že bych se s milimetrovou přesností snažil malého robota dopravit do cíle v třesoucí se tramvaji a s pomocí Joy-Conů.
Děkujeme a rádi bychom si šli přidat
Nestává se moc často, abychom se na GEEK Magazínu byť jen přibližovali absolutnímu hodnocení, neboť velká část současné AAA produkce sází na prověřený mix prvků, v němž jen těžko vynikají zajímavé nápady a osobní ambice tvůrců. S 2D plošinovkou Bzzzt se to má úplně jinak: V rámci svého žánru jde o téměř dokonalé dílo, kterému schází jen maličko a které sráží pár vědomých designových rozhodnutí, se kterými ne úplně souhlasím. Nelze ho však podle mého názoru porovnávat s blockbustery, které obvykle recenzujeme. A zejména v poslední zhruba čtvrtině mi přišlo, že některá místa nebyla úplně stoprocentně odladěná, ale třeba už jenom prostě nejsem nemladší…
Ať už to budete cítit po dohrání stejně nebo ne, Bzzzt lze za cenu ekvivalentní jednomu lístku do kina (bez popcornu!) jednoznačně doporučit. Podpora českého videoherního průmyslu, který je ve skvělé kondici, a ještě v listopadu nabídne například strategii Last Train Home, je takový příjemný bonus, který vás bude v začínajícím svařákovém období zahřívat u srdce. Hra je v prodeji na digitální platformě Steam.
Hodnocení: 90 %
Vývojář: Karel Matějka (KO.DLL)
Vydavatel: Cinemax
Platformy: PC