Lidé ho znají jako známou postavu podnikatelského i závodního prostředí. Richard Chlad po revoluci vydělal spoustu peněz především v herním průmyslu. Ale jen málokdo ví, že za minulého režimu měl našlápnuto k hudební kariéře.
„S kapelami a obecně muzikou jsem začal v patnácti letech. Právě tehdy jsme se v tom prvním muzikantském životě potkali i s Michalem Davidem. Dokonce jsem absolvoval lidovou školu umění hry na klavír či piano, tam jsem chodil osm, možná dokonce devět let. Nicméně naštěstí jsem se nakonec muzikantem nestal a ty první studentské projekty zůstaly zapomenuté,“ říká Chlad se smíchem pro Expres.cz.
Jenže pozor, úplně nadobro hudební kariéru neukončil. Vrátil se k ní dokonce v době, kdy už si podnikáním vydělal pořádné jmění.
„Někdy v roce 98 a 99 se ozvalo pár kamarádů, jestli bych nechtěl jenom tak ze srandy zase začít dělat bigbít, že se potkali dva muzikanti a hledají klávesáka. Já už si v té době mohl dovolit poměrně kvalitní nástroje, tak jsem to udělal a začali jsme zkoušet a mně to zase strašně bavilo. S první kapelou jsme začínali hrát ve Všenorech, jmenovala se DOST a my jsme si to vlastně ze srandy vykládali jako „Dobrý orchestr, silně tvrdý“. A jak je mým zvykem, začal jsem sobě i kapele klást čím dál větší cíle a nároky,“ vzpomíná podnikatel.
Právě to, že jeho kapela přestávala být jenom koníčkem, pak Richarda Chlada nepřímo vedlo i k založení studia.
„Natočili jsme první cédéčko ve špičkovém studiu Logic 7 v Kyjích. Jenže natočení dvou nebo tří demo písniček mě tehdy stálo asi čtvrt milionu, takže jsem se rozhodl, že si udělám studio vlastní. Umístil jsem ho do vinárny u sebe doma, ze začátku to byla spíš zkušebna, ale postupně jsme ho dobudovávali tak, že se z něj stalo opravdu profesionální nahrávací studio,“ popisuje.
Richard Chlad a parťáci. Mladík vlevo je kytarista z jeho první studentské kapely Zdeněk Žák. „Minulý rok jsme se nečekaně potkali v letadle, když jsme letěli na Tenerife. Nakonec jsme zjistili, že sedíme vedle sebe, takže jsme si měli celý let o čem povídat. A protože vedle nás seděl ještě Marek Ztracený, těch pět hodin uběhlo jako voda,“ říká.
Právě v nahrávacím studiu pak Chlad začal produkovat písničky vlastní kapely, která už nesla název Vajnot.
„Název byl zase taková trochu švejkovina. Začali jsme hrát někdy v roce 2000 a k spolupráci, která nás posunula zase na úplně jiný level, jsem jako producenta pozval Otu Baláže, potom Pavel Větrovec mladší to studio zařídil a oživil a následně jsme oslovili různé známé textaře a muzikanty. Ať už to byl Ivan Hlas, který nám složil nějaké texty, nebo Laco Déczi, který nám do některých písniček nahrával trumpety. Potom nám texty skládal i Lou Fanánek Hagen a Láďa Křížek a jeho tehdejší kluci z kapely nám přispívali nějakými poradními hlasy. Vzniklo z toho poměrně prima cédéčko, které bylo prvním a zároveň poslední,“ vzpomíná byznysmen, že kapela nefungovala příliš dlouho.
Richard Chlad se rozpovídal o své hudební minulosti. Kapelu měl už na střední.
„Já postupně čím dál víc inklinoval k elektronické muzice, tak jako každý klávesák, a kluci potřebovali uživit rodiny, děti, zaplatit leasingy, takže se celá kapela postupně rozutekla. Pepa Cigánek je dodneška špičkový bubeník, náš zpěvák Alan Bastien potom šel zpívat k Michalu Davidovi do muzikálu, z kytaristy Artura Ostrého se stal advokát a tak dále. Životní náplně jsme začali mít úplně jiné a kapela už nám nezůstala ani jako koníček,“ krčí Richard Chlad rameny.
Dva Zlaté Anděly a poslední CD Ivety
Kapela mu sice nezůstala, ovšem nahrávací studio ano. A všestranný podnikatel se rozhodl, že se do jeho provozu obuje.
„Studio se jmenovalo Rich Sound a fungovalo pak ještě do roku 2009. Díky Pavlovi Větrovcovi jsme získali dva Zlaté Anděly za zvuk, oboje bylo za produkci Ilustratosphere. Nahrávali nebo masterovali u nás J.A.R., Monkey Business, Iveta Bartošová tu natočila vlastně poslední cédéčko těsně předtím, než spáchala sebevraždu. Dělo se tady toho hodně až do té doby, než začala být možnost nahrávat si to sám doma do výkonných počítačů,“ vzpomíná poněkud smutně Richard Chlad.
Smutně proto, že mu hudba chybí,
„Lituji toho, že jsem u té muziky nezůstal... Živit se tím ale tehdy určitě nedalo. Dneska by to možná šlo. A kdo ví, teď jsme byli s Michalem Davidem na večeři a řešili jsme, že bychom možná začali amatérsky hrát na Tenerife. A že bych také měl vystoupit v jednom z Michalových videoklipů na desce, kterou si natáčí k pětašedesátým narozeninám,“ uzavírá Richard Chlad.
Fotogalerie |
