Broš vzpomíná na Čechmánka: Lídr i bavič. A co ochranka v Budějovicích?
Michal Broš
|
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Oba byli součástí zlaté vsetínské dynastie. Roman Čechmánek coby – v té době patrně – nejlepší extraligový brankář, Michal Broš jakožto tehdy mladý útočník blížící se do nejlepších hokejových let. „Je to zdrcující, říká Broš k nečekanému skonu někdejšího parťáka. V rozhovoru vzpomíná nejen na dobu, kdy s Romanem Čechmánkem hájili vsetínský dres a sbírali úspěch za úspěchem.
Jak jste reagoval na zprávu o nečekaném skonu Romana Čechmánka?
Byl to šok. S Romanem jsme se poslední zhruba tři roky celkem pravidelně vídali, studovali jsme spolu trenérskou licenci B, jeho syn hraje juniorku ve Zlíně… Vždycky jsme prohodili pár slov. Samozřejmě se vědělo o jeho nepodařeném podnikání, ale já to na něm nepozoroval.
Takže nepůsobil sklesle?
Vůbec, my jsme se o jeho podnikání nebavili, nic mi do toho nebylo. Psaly se každopádně různé věci, ale mně rozhodně nepřišlo, že byl žil někde ve stínu a podobně. Řešili jsme úplně normální věci a vypadal v pohodě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl ze světa předčasně odejít. I proto je to tak zdrcující.
„Psaly se různé věci, ale my jsme se s Romanem poslední tři roky vídali a rozhodně mi nepřišlo, že by žil někde ve stínu."
Když bych se vás zeptal na první vzpomínku, která se vám při jménu Roman Čechmánek vybaví, jaká by to byla?
Těch je hodně. Vybavuje se mi třeba zápas se Vsetínem v Českých Budějovicích, kde jsme vyhráli 1:0. Roman tehdy stál na hlavě a my věděli, že gól nepustí. Po zápase jsme mu my tenkrát mladí kluci museli udělat ochranku. Vzpomínám si, že jsem v ní byl já, Radim Tesařík a Pavel Zubíček. Čekali na nás rozčílení fanoušci a my se báli, že dostaneme přes držku. (směje se) Do autobusu jsme se ale nakonec naštěstí dostali. Nebo třeba světový šampionát v Petrohradu, vybavuju si, že Čeman ho odchytal naprosto s klidem a suverénně.
Roman Čechmánek | Foto: hc-vsetin.cz
Povahou to nebyl typický brankář, že?
Jak říkáte. V kabině jsme toho spolu zažili dost a vždycky působil jako řadový hráč, když to tak nazvu. Zkrátka nebyl uzavřený, nefungoval ve své vlastní bublině, jak tomu u brankářů často bývá. Byl pro každou srandu.
Vy máte se Vsetínem dva tituly, jak velkou roli hrál Roman Čechmánek v malém nároďáku, který se tehdy na Vsetíně sešel?
Bez gólmana nikdy neuspějete. Je to naprostý základ. Ale je pravda, že náš tým byl tehdy složený snad z nejlepších dostupných hráčů, byla to jízda. Vzpomínám si, že když jsme jednou prohráli dva zápasy ze tří, bylo to pro nás něco naprosto nepředstavitelného. Cestou zpátky si vzali slovo Jirka Dopita s Čemanem a neustále se řešilo, co budeme dělat a co změníme. Takže Roman nebyl jen skvělým brankářem, ale taky jedním z lídrů týmu, kteří naši loď kormidlovali směrem k úspěchu.
„V kabině nepůsobil jako typický brankář uzavřený do své bubliny, byl pro každou srandu."
A když jste úspěchu dosáhli, uměl ho taky pořádně oslavit, co?
Jasně, tenkrát byla doba, ve které se slavilo fakt hodně. Fungovalo to tak, že o co víc jsme se scházeli mimo led, o to líp jsme pak na ledě hráli. Tým jsme měli postavený na mezilidských vazbách, které se budovaly na ledě i mimo něj.
V sezoně 1999/2000 jste naopak stál proti Romanu Čechmánkovi v dresu Sparty a pomohl ukončit dominanci Vsetína.
Vybavuju si, že v jednom zápase finálové série jsem na Čemana jel snad čtyřikrát. Třikrát mi to chytil a jednou jsem trefil spojnici. V té době byl zkrátka téměř nepřekonatelný. Jako soupeře vás ten obr v zeleném dost štval. (usmívá se)
„Nebyl jen skvělým brankářem, ale taky lídrem týmu."
Když jste na jaře roku 2000 přijel na Lapač jakožto úhlavní rival, předpokládám, že to nebyly příjemné pocity.
Naštěstí jsme v té sérii hráli na Vsetíně jen jednou, protože tenkrát se hrálo na tři vítězné zápasy. (směje se) Ale jo, každý ví, že vsetínští fanoušci dokážou udělat skvělou atmosféru, když máte na sobě vsetínský dres. Když jste tam naopak jako soupeř, pořádně vám to znepříjemní. Navíc tenkrát byla rivalita mezi Vsetínem a Spartou obrovská, nikdo jiný na titul v té době v podstatě ani pomýšlet nemohl. Extraliga nebyla zdaleka tak vyrovnaná, jak je tomu v dnešní době. Mně každopádně taková bouřlivá atmosféra vyhovovala. Dokáže vás vyhecovat, i když jste na stadionu jako soupeř.
Minuta potlesku pro Čechmánka
Aktuálně trénujete mládež jihlavské Dukly. Naplňuje vás to?
Ano, už když jsem končil kariéru, věděl jsem, že se vydám tímhle směrem. Tenkrát mi nikdo z rodiny a známých nevěřil, že opravdu skončím, protože zdravotně jsem byl pořád celkem v pohodě. Vypadli jsme v play off s Třincem, to bylo v pátek, pak jsme s klukama oslavili zakončení sezony a už v úterý jsem jel s mladšími žáky na náš první turnaj do Švédska.
Jak vidíte budoucnost jihlavské mládeže? Klub nyní funguje v řekněme sparťanských podmínkách.
Vždycky jsem Jihlavu vnímal jako líheň skvělých hokejistů. I dnes je to to tak, že spousta našich mladých kluků odchází do extraligy nebo do zámoří. A že fungujeme ve sparťanských podmínkách? Na druhou stranu musím říct, že kluci to vzali velice dobře. Jsou skromní, tím pádem pracovití. V takových podmínkách máte svým způsobem větší potenciál pro růst, než když jste někde rozmazlovaní. Na novou halu už se ale samozřejmě těšíme.
Share on Facebook
