Gigafactory je kulatým razítkem na to, že dobré projekty teď neumíme lákat, říká šéf investičního sdružení
Z dění kolem přípravy neúspěšného projektu gigafactory u Plzně by si Česko mělo vzít ponaučení, říká výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice Ondřej Votruba. České vlády v posledních letech lákání zahraničních investorů hrubě podcenily, nepřispěly tomu ani změny některých zákonů. Upozorňuje přitom na to, že na stole jsou nyní i jiné velké projekty, na které by se vláda měla soustředit. V čím dál silnější zahraniční konkurenci je to ale podle něj stále náročnější.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na co se také v rozhovoru ptáme:
- Co vše vláda pokazila v projektu gigafactory?
- O jaké další projekty by se mělo Česko ucházet?
- Jaké zákony by se měly změnit, aby bylo Česko v lákání investorů úspěšnější?
Je rozhodnutí Volkswagenu nepostavit továrnu u Plzně pro Česko špatnou zprávou?
Je to rozhodně špatnou zprávou. Mohla to být největší tuzemská investice soukromé firmy v historii. Druhá věc je, že Česká republika je automobilová velmoc. Toto odvětví průmyslu tvoří zhruba devět procent HDP, čtvrtinu exportu a průmyslu. To jsou obrovská čísla. Bez jakéhokoliv komentáře, zda je elektromobilita správná ekonomicky, politicky nebo environmentálně, je faktem, že po roce 2035 se ve státech Evropské unie nebudou smět prodávat nové vozy se spalovacími motory.
S tím nejspíše nic neuděláme.
Ten pomyslný tanker má nějaký kurz a je velmi náročné ho změnit. Do roku 2035 se může stát hodně věcí, ale v tuhle chvíli je plán jasný. Česká republika je automobilovou velmocí, jsme druzí na světě v produkci finálních automobilů na hlavu, ale nemáme žádnou gigafactory.
Okolní země mají spoustu, Maďarsko má aspoň slíbené čtyři, Polsko má dvě, Německo jich má ještě více, mají ji i na Slovensku. Neúspěch v boji o gigafactory je kulatým razítkem na to, že poslední dobou neumíme lákat dobré investice a máme problémy v investičním prostředí. Ty důvody přitom známe. Vláda se ale dostatečně nesnaží, aby to napravila.
Jaké důvody to jsou?
Možná ještě jednu věc – Volkswagen říkal, že se rozhodl na základě věcí, které vláda nemohla ovlivnit vůbec, nebo minimálně. To, že investice nedopadla, tak není úplně chyba české vlády. Přesto je problémem, že se investičnímu prostředí a nějakému jeho zlepšování nevěnovala až do léta letošního roku vůbec.
Částečně samozřejmě proto, že řešila důležitější věci. Vím, že investiční prostředí a lákání zahraničních investorů není pupek světa. Jsou důležitější věci, rozhodně třeba ruská agrese na Ukrajině a s tím související energetická krize, vysoká inflace.
Je dobře, že jim vláda dala přednost a za některé z nich bych dal vládě jedničku s hvězdičkou. Projekt Česko na křižovatce (vize vlády pro budoucnost země, pozn. red.) ale přišel až nyní, to je prostě pozdě. Navíc na tom pracují jenom někteří ministři a někteří ne. Druhá chyba, kterou udělala, je naprosto nezvládnutá komunikace.
O tom, že Líně mohou být průmyslovou plochou, se navíc vědělo asi osm let předtím.
Komunikace v tomto vládě opravdu nejde. A u Volkswagenu se to potvrdilo, ačkoliv přibližně před rokem už nasadila dobré tempo. Třetí věcí je, že už 20 měsíců nemá ředitele agentury CzechInvest. Dle mého osobního názoru je to selhání ministra průmyslu a obchodu.
Jedná se o klíčovou organizaci pro vyjednávání s investory, ohromným způsobem v poslední době rozjíždí podporu startupů. I zaměstnanci, kteří lákají investory, jsou profesionální a dělají, co mohou, ale bez vedení jim chybí směr a síla. Dočasný ředitel Petr Očko se sice snaží organizaci řídit, CzechInvest má ale 130 zaměstnanců, to nemůžete dělat na čtvrtinový úvazek.
A do toho byl Petr Očko klíčovým člověkem přímo při lákání Volkswagenu do Česka.
Původně přitom nebyl člověkem, který to měl v gesci. Projekt měl na starosti náměstek Edvard Kožušník (ODS). Když se ale bavím se stakeholdery (zúčastněnými osobami, pozn. red.), bylo to podle nich období, kdy komunikace příliš neprobíhala. Ke změně došlo loni v létě.
Obrovský problém vidím mimo jiné ve služebním zákonu, kdy se rozšířil počet politických náměstků o jedno místo, ale nemají žádnou gesci, jsou mimo strukturu. Ti náměstci jsou
