- Malý lokátor vám pomůže s hledáním často ztrácených věcí
- SmartTag 2 nepoužívá GPS, přesto se na něj můžete spolehnout
- Exkluzivita pro zařízení Samsung je zbytečné břímě
Jako malému mi maminka říkala: Co nemáš v hlavě, musíš mít v nohách. Jako starší bych doplnil, že když je blbá hlava, trpí celé tělo. Klíče od auta hledané ve chvíli, kdy už máte startovat, pátrání po peněžence, po mobilu, pořád něco mizí a maskovat vlastní sklerózu otázkou: „Kam jsi mi to dala?“ není receptem na poklidné rodinné soužití. Jasně, nalepený lokátor nezachrání každou situaci, ale jsou věci, kde rychlé nalezení ušetří mnoho starostí. Bude právě Samsung SmartTag 2 účinnou prevencí, stejně jako první generace? Je lepší než konkurenční Fixed Tag?
Tím prokletým předmětem naší domácnosti jsou klíče od auta. Nejezdíme často, v Praze to ani není potřeba, ale střídáme se o ně a při vyložení všeho možného z vozu se často stává, že uvíznou někomu v kapse. O týden později sotva tušíte, kdo jel poslední, natož co měl na sobě. Situaci jsme řešili tagem Fixed, ale neujal se. Nechci ho kritizovat, patří do několik let staré historie a ani nebyl podroben dostatečnému testování. Nicméně zůstaly vzpomínky na nespolehlivé párování, trošku chaotickou aplikaci a teď už ani nevím, kde leží, což je taky pro věc, která má jiné věci objevovat, trochu hendikep. Nicméně předpokládejme, že si za problémy mohu sám nesprávným použitím, a vraťme se k Samsung Galaxy SmartTag 2, jestli se osvědčí v denním provozu.
Nenápadná pilulka
Pokud si SmartTag 2 koupíte, možná vás zarazí, jak velká jeho krabička je. Nejedná se o balení větší než balíček hracích karet na prší, ale s tím, jak Samsung boxy zmenšuje, je paradoxní, že u lokátoru přikročil k vytvoření centimetrového papírového rámečku okolo samotného zařízení. Jsem si jist, že přiložená literatura by se dala vyřešit přes QR kód s URL na PDF a špendlík na vystrčení šuplíku s baterkou by se taky vešel.
Zbytek obalu zabírá samotný lokátor o rozměrech 28,8 × 52,44 × 8 mm a váze 13,75 g. Pro představu, je to velikost dvou desetikorun vedle sebe. V praxi jsou to rozměry dost velké na to, abyste tag jen někam zastrčili a spoléhali na jeho neviditelnost, zároveň ale není lokátor tak malý, aby kamkoli bez povšimnutí zapadnul a zmizel z povrchu zemského.
Nenápadnému nošení napomáhá matný černý povrch, zároveň je však očko z vnitřní strany kovové. To zvyšuje odolnost, ale způsobuje odlesky. Není to však nic, co by nevyřešila trocha izolační pásky, pokud jste na světelné efekty hákliví. Rozhodně ale kvituji s povděkem, že je nosný prvek rovnou na tagu, spoléhat na drátěné kroužky či gumová pouzdra se mi už nevyplatilo.
Jednoznačně je ale na SmartTagu vidět, kde si ho výrobce představuje. Připevnit ho na klíče? Pohoda. Na psí obojek? Není problém. Šoupnout ho do batohu? Snadno. Do peněženky? Leda do prázdné, ale tu zase tolik hlídat nebudete. Na kolo? To už bude problém, pokud ho nechcete lepit páskou, protože za očko pověšený tag se vám bude za jízdy mrskat s každým drncnutím. Zároveň lepit někam lokátor taky nechcete, protože byste tím ucpali reproduktor na straně.
Z tohoto pohledu může být lehce limitující i rozmístění jednotlivých prvků na lokátoru. Otvor pro špendlík vysouvající baterii je uvnitř kroužku. Manipulace s ním je trochu komplikovanější, ale v delším čase oceníte, že díky tomu není tak náchylný na špínu. Až budete po roce měnit baterku, snad to oceníte. Na protějším konci je otvor pro knoflíkovou baterii CR2032 zasazenou do plastového rámečku. Ven se jí vůbec nechce, což posiluje důvěru v odolnost IP67, ale při prvním otevírání jsem se bál, jestli se mi „nepodaří“ odtrhnout plastový kryt. Naštěstí je ale zásuvka vyrobená z jednoho kusu a těsnění je připevněné okolo.
Chvíli mě trápilo, jestli si vzpomenu, jakou orientací baterii zasunout, ale Samsung myslel i na nepozorné jedince – hledání znamének plus a minus nahradil prostou mechanikou, baterii lze zasunout jediným způsobem. Mimochodem, lokátor po zasunutí baterie nemusíte nijak zapínat, pokud má energii, funguje, což poznáte podle pípnutí.
Jemně bych vytknul víceprvkové šasí. Chápu, že kovové očko se nějak muselo dostat dovnitř, ale ve spáře mezi vaničkou a krytkou celého tagu je spára, která úspěšně chytá veškeré nečistoty z okolí. Jakmile vám jednou SmartTag spadne, už nikdy nebude jako dřív. Škoda taky, že na tagu není logo NFC, s ním by byla větší šance, že se laický nálezce pokusí naskenovat info z lokátoru.
První start, první otazníky
Jako správný chlap zásadně nečtu návody, dokud se nezaseknu. Stačilo tedy zjistit, že když lokátor stisknete, zmáčknete tlačítko, o kterém jste dosud nevěděli, a že budete potřebovat aplikaci SmartThings. Pak stačí nechat telefon dělat, co potřebuje. Vyžadovaná oprávnění zahrnují fotoaparát, oznámení, polohu a zařízení v okolí. Na mém S22 Ultra vše proběhlo hladce, tápal jsem jen v zařazení zařízení mezi lokality, ale vše si sedlo na své místo. V telefonu tak začalo svítit, že je SmartTag připojený spolu s možnostmi si ho zobrazit na mapě a nastavit si jeho chování.
Upravit můžete třeba chování tlačítka. Dvojí stisk může prozvonit telefon v dosahu, krátkému a dlouhému stisku pak lze přiřadit některou z funkcí telefonu v rozhraní podobném Bixby Routines. Jenže ouha, pokud si možnosti rozkliknete, zjistíte, že seznam akcí je velmi skromný, obsahuje jen ovládání zařízení (např. žárovek), upozornění formou oznámení na další telefony, změnu režimu místa (nešikovný překlad pro určení stavu, že nejste doma), spouštění rutin a změnu režimu zabezpečení.
Od možnosti napárovat nějakou rutinu na zmáčknutí tlačítka jsem si sliboval nejvíc, položka v menu však z neznámého důvodu nebyla aktivní. Na podobné chování si stěžovali i uživatelé tagu na podpoře Samsungu. Doufám tedy, že tento nedostatek výrobce odstraní v budoucím updatu, osekané nabídky totiž zabíjí potenciál lokátoru.
Rovněž jsem si chvíli musel zvykat na administraci hlídání lokalit. Rozhraní SmartThings připomíná Bixby rutiny, ale funguje jinak. Krásným příkladem je vytyčení zóny: v případě rutin rovnou určíte místo na mapě a okruh okolo něj. Ve SmartThings pracujete s polohami Doma, Pryč, případně svými vlastními, ale je poněkud krkolomné, že v jednom místě aplikace spravujete místa a úplně jinde jejich souřadnice zužitkujete. Nicméně nechat si poslat upozornění, že dítě ze školky odvádí někdo, kdo si na vzdáleného strýčka jen hraje, jde. Ideálně, pokud „strýček“ ponese v kapse kromě bonbónů i chytrý telefon Samsung.
Což může být problém, podstatně vážnější. SmartTag 2 komunikuje pouze s telefony vlastního výrobce. Manželka třeba používá telefon od Sony. I na něj šlo nainstalovat SmartThings, po přihlášení k mému účtu se ve známých zařízeních tag objevil, ale nefungoval. Aplikace řekla něco ve smyslu: „Sorry, budujeme vlastní apartheid, chci říct ekosystém Samsung, takže s jinými se neka neba.“ Nemám rád umělé bariéry.
Klíče, kolo, nebo pes?
První test reálného nasazení proběhl v domácích podmínkách, kde bude SmartTag pravděpodobně nejužitečnější. SIM kartu do něj nedostanete, GPS nemá, takže musí spoléhat na Bluetooth Low Energy 5.3, UWB, případně NFC. Ideální na hledání právě klíčů v bytě, udávaný dosah až 120 metrů by na něj měl stačit, nebydlíme na žádné haciendě.
Schválně zkouším tag mást a vypínám geolokační služby i Bluetooth. Vypnutý modrý zub nijak nevadí, o lokalizační služby si aplikace SmartThings řekne sama. Poté spouštím režim Hledat poblíž a okamžitě zjišťuji, že Galaxy Tag je poblíž. Telefon mi ale neřekne rovnou, kterým směrem se vydat, hraje se mnou spíš jakýsi geocaching. Zabloudit v 3+1 je ale hodně obtížné, projít proto všechny místnosti je otázkou pár vteřin, během kterých mobil říká, zda signál sílí, nebo slábne. Samozřejmě na to mají vliv zdi a jejich materiál, ale takové to domácí hledáníčko se tím neprodlouží.
Zhruba na vzdálenost čtyř až pěti metrů se chytí UWB, které k ukazateli signálu přidá šipku mířící k tagu samotnému, klidně i skrz zeď. Činí tak ale velmi přesně a konzistentně, chytí směr a v kuželu přibližně 30° míří k cíli. Nejen v koncovém bodě si můžete pomoci i prozvoněním lokátoru ve dvou úrovních hlasitosti, ale jsou si hodně podobné, tišší volume proto nemá moc smysl používat – stačilo schovat tag pod polštář a o dvě místnosti vedle jsem SmartTag neslyšel. Pořád je to ale funkce užitečná, třeba pokud hledáte tag kdesi na dně šuplíku, nebo váš telefon neumí UWB.
Alternativou je hledání v augmentované realitě, kdy se rozhlížíte obrazovkou telefonu a postupujete po šipkách. Finální místo tagu pak označuje sprška třpytek ve vzduchu, která vypadá buď jako to, co vidí Lenka Láskorádová okolo zkamenělého Harryho ve vlaku do Bradavic, nebo to, co viděl Valerij Legasov nad Černobylem, záleží, ke kterému žánru máte blíž. Tag se většinou nachází o 20 centimetrů vedle, ale věřím, že ho i tak najdete.
Jak to funguje venku? Byl jsem poměrně skeptický, doufal jsem v plynulé sledování pohybu a tudíž i možnost určení nejbližší trasy pro případy, kdyby někdo s mým majetkem odjížděl. Toho jsem se sice nedočkal, přesto aktualizace na autobusové trase byly poměrně časté, takže pokud bych chtěl třeba sledovat batoh zapomenutý v tramvaji, půjde to. Nejtěžší v takové chvíli bude sledovat samotné aktualizace.
Udělali jsme s manželkou pokus na cestě, kterou oba známe. Věděl jsem tudíž, kde se zhruba pohybuje a jak dlouho kde bude. V tu chvíli mě mátlo, že aplikace hlásila poslední update třeba před čtvrt hodinou, ale já věděl, že tag je stále na místě. Jakmile se ale dostal do pohybu, byla četnost aktualizací vyšší. Pořád se bavíme ale o Praze, kde je hustota obyvatelstva vyšší, čímž se zvyšuje i šance, že někdo se Samsungem nevědomky oznámí, kde se vaše klíče, dítě nebo psisko nachází.
Pořád je to pomocník, ne alarm
Jak bezpečné sledování přes tag je? Podle inteligence toho, kdo si váš tag přivlastní. Pokud bude dostatečně inteligentní a zákeřný, najde si návod, jak provést reset hardwarovou cestou a veškerá spárování tím odstraní. Zabere mu to asi tak půl minuty i s hledáním špendlíku na vysunutí baterky.
Formou ochrany proti tomuto chování je sledování historie. Přehledně na mapě aplikace zobrazí časovou osu s jednotlivými zaznamenanými body. Opět záleží na počtu Samsungů na kilometr čtvereční. Ve městě se dozvíte poměrně přesně, kde a kdy se tag pohyboval, na venkově to bude slabší. Není to dokonalé, třeba v metru mi SmartThings označily nástupní a výstupní stanici, ale stačí to k tomu, odhalit nějaký vzorec chování.
Pokud nálezce bude naopak inteligentní a slušný k tomu, přiloží k tagu svůj mobil a prostřednictvím NFC si v prohlížeči zobrazí údaje, které jste si nadefinovali. Kontakt můžete zadat vlastní, ale netuším, proč zprávy pro nálezce jsou předdefinované. A jsou velmi nápomocné. Sami se zamyslete, co byste si vybrali.
Konstatování, že se SmartTag ztratil? Nebo že „tato položka je ztracená a pokoušíte se ji najít, kontaktujte mě“, že „položku sledujete a hledáte“, nebo snad výzvu ke kontaktování, aby se ztracený mazlíček vrátil domů? Opět zbytečné restrikce. Zároveň je ale pro ochranu soukromí užitečné, že kontaktní údaje se objeví, jen pokud máte aktivovaný režim ztráty, jinak se objeví v browseru jen informace o tom, co SmartTag je a k čemu slouží.
Nejmenším rizikem je výdrž baterie. Samsung udává, že v běžném provozu vydrží až 500 dní, v úsporném režimu, který vypne přesné vyhledávání v okolí, akce chytrých tlačítek, vyzvánění a prozvánění dokonce o 40 % víc. Tento interval jsem bohužel nestihnul otestovat, ale kroutím hlavou nad sledováním zbývající kapacity v baterce. Samsung totiž používá třífázovou stupnici, kdy stav baterie je dostatečný, téměř vybitý, nebo vybitý. Potíž je v tom, že dostatečný znamená 16–100 %. Nevím, proč se nedala procenta použít rovnou.
Bezpečnost opačným směrem, tedy aby někdo nesledoval vás tagem šoupnutým potají do batohu, hlídá opět aplikace SmartThings, ve které je nutné tuto (zatím) experimentální funkci povolit.
Závěrečné hodnocení
Samsung Galaxy SmartTag 2 je více než důstojnou konkurencí Apple AirTagu, bohužel i ve vlastnostech, které se nedají zařadit mezi pozitiva. Mám na mysli především cenu bezmála 1 000 Kč a kompatibilitu s vlastní značkou. Náklady na pořízení se dají vysvětlit poměrně jednoduše – voděodolné tělo, dlouhá výdrž, zapojení do fungující sítě zařízení a hlavně hlídající věci podstatně dražší. Schválně si najděte, kolik stojí bezpečnostní dveře nebo urgentní rande se zámečníkem, „litr“ za nalezené klíče pak vypadá jako požehnání.
Kvalita určení polohy je vzhledem k použitým technologiím spolehlivá i přesná, byť je třeba počítat s určitými limity, aplikace i přes drobnou kritiku rovněž odvádí dobrou službu.
Omezení spolupráce pouze na Samsung ale nemohu SmartTagu odpustit. Pochopil bych, kdyby výrobce svá zařízení nějak zvýhodnil a ostatním značkám třeba zablokoval UWB, nebo vyžadoval instalaci aplikace SmartThings. Získal by tím robustnější síť pro vyhledávání, prodal by víc tagů s marží možná vyšší než na většině telefonů, mohl by se stát hegemonem lokátorů pro Android, mohl by se ukázat jako ten velkorysý. Nestalo se tak.
Pořád je Galaxy SmartTag 2 příkladem kvalitně odvedené práce, ale tuhle lumpárnu mu budu těžko odpouštět.
Samsung Galaxy SmartTag 2
Klady
- Dlouhá výdrž
- Sledování tagu bez GPS
- Voděodolnost
- Integrované očko
- Podpora UWB
- Záznam historie polohy
Zápory
- Kompatibilní pouze se Samsungy
- Tichý reproduktor
