Během večera, na němž byla kniha Václava Cílka Věci, které září dne 7. listopadu 2023 ve Studiu Citadela v Klimentské ulici v Praze představena, nejčastěji zaznívala slova „Vraťme se ke knížce“. Stupňující se naléhavost, s jakou je moderátorka besedy, paní Denisa Novotná pronášela, byla posilována vytrvalou snahou autora odvést pozornost od své osoby na ostatní přítomné aktéry, na výtvarníky Františka Skálu, Petra Nikla, Ondřeje Smeykala a fotografa Jana Williama Drnka. Jakého scénáře se tedy prezentaci Cílkova díla dostalo?

Václav Cílek

Nejprve před publikum předstoupil spolumajitel nakladatelství Dokořán pan Marek Pečenka. Ve svém – jak sdělil – nepředpokládaném vystoupení vyzdvihl plodnou a úspěšnou spolupráci autora s nakladatelským domem. Její počátek spadá do doby, kdy Václav Cílek psal eseje do periodika Respekt. Při jejich četbě si řekl – vzpomíná pan Pečenka –, že „to je teda dobrý“, a oslovil autora s dotazem, zda by nenapsal knihu pro Dokořán. Odpovědí bylo: „Mám ji připravenou.“ Od té doby vyšla v již více než 40 000 nákladu.

Poté slovo převzala Denisa Novotná. Její snaha představit blíže autora a jeho dílo byla střemhlav utnuta Václavem Cílkem:

„Petr Nikl má dnes narozeniny. Tak to nemá moc co společného se mnou a touto knihou, ale s ním.“

Moderátorka pohotově navázala na vyřčené: „Název knihy Věci, které září je právě od Petra Nikla. Co si máme pod ním představit?“

Odpověď byla lakonická: „Petr řekl, že věci, které září, potřebujeme.“ „Třeba tuto písničku,“ promptně do dialogu vstoupil oslavenec a vyzval Františka Skálu, aby zazpíval vlastní píseň, kterou hrou na nástroje pak doprovodil jak její autor, tak Petr Nikl.

Ondřej Smeykal

„Pojďme se vrátit ke knize,“ vybídla pana Cílka o něco naléhavěji Denisa Novotná. Ráda by od něj slyšela, co v knize, v níž se věci projevují zvuky a barvami, čtenáři najdou.

„O tom nemá smysl se zde bavit,“

zněla nesmlouvavá odpověď spisovatele. Za mnohem zajímavější téma v daném okamžiku považoval hudební instrumenty, na něž výtvarníci hráli. Velkou pozornost na sebe strhl především Ondřej Smeykal se svým nástrojem zvaným didgeridoo. Díky Smeykalovu výkladu se ti, kteří se s podivuhodným instrumentem setkali poprvé, dozvěděli, že na něj již po tisíce let hrají domorodí Australané. Pochopitelně po výkladu, jak didgeridoo vzniká, Ondřej Smeykal předvedl, jaké tóny lze na nástroji vykouzlit.

Austrálie – i o ní je v knize řeč. A proto Denisa Novotná opět zkusila štěstí obrátit pozornost ke knize a tentokrát oslovila Františka Skálu.

„V knize se dočtete o skalním umění. Tomu se věnuje František Skála. Můžete k tomu něco říct?“

A opět stručná odpověď:

„Přemýšlím, co bych k tomu řekl. Jsou tam reprodukce mých obrazů, které jsou vytvořeny přírodními fragmenty z Austrálie. Odtamtud jsem si něco přivezl.“

A společně s ostatními výtvarníky se chopí nástrojů a hrají.

Sem tam se ještě prosadí moderátorka s otázkou týkající se publikace (třeba orchidejí, které maluje Petr Nikl, a názoru Václava Cílka, že orchideje jsou inteligentnější než hmyz). Avšak reakce je stejná: o tom se dočtete v knize. A v duchu narozeninové party proběhne zbytek večera nad knihou Václav Cílka Věci, které září.

Autorka fotografií: Hana Rysová

Související knihy

Cílek, Václav

Dokořán, 2023