Dvacet let od debutu? Chybí mi stará dobrá kabina, říká Petržela. Svého nástupce vidí ve Slovácku

Při pohledu na něj byste nepoznali, kolik mu je let. Záložník Milan Petržela i ve čtyřiceti dráždí ligové obrany drzostí i rychlostí jemu vlastní. V obsáhlém rozhovoru pro eFotbal.cz promluvil o své roli v týmu i o tom, že se více doma nyní cítí na Moravě.

Začnu v aktuální sezoně. Zápasy v podstatě nevynecháváte, v poslední době vám ale přeci jen minutky ubývají. Je to dozvuk nějakých zdravotních problémů?

„Momentálně jsem na tom dobře, měl jsem nějaké problémy se zády, to se relativně zlepšilo. Ale trenér se mě většinou ptá, když už je třeba 60. minuta, jak se cítím, že už by to chtělo osvěžit a dát tam novou sílu, takže jsme vždy před zápasem domluvení, že se mě zeptá a podle toho, jak se budu cítit, tak buď mě tam nechá, nebo jdu dolů.“

Nedávno jste oslavil první gól v sezoně, byla to úleva?

„Samozřejmě jsem tady od toho, abych góly dával nebo připravoval, ale na sebe jsem tlak nevyvíjel, ani nikdo tady. Nikdy to hráči nepomůže, Pak je tlak enormní a jste v křeči, takže jsem byl relativně v klidu. Samozřejmě každý chce dávat góly, to je jasné, ale jak říkám, ono to přijde všechno s postupem času. Když člověk dobře pracuje a trénuje tak, jak má, tak se výsledek vždycky dostaví.“

Gólů ale vy jako tým moc nedáváte. Předpokládám, že to je téma číslo jedna, že?

„Určitě, bavíme se o tom. Na tréninku na tom pracujeme, ale jak říkám, ono to musí přijít samo, protože člověk čím víc se nad tím zamýšlí a zabývá se tím, tak tím je to horší. Ale ano, snažíme se nějakým způsobem přijít na to, jak góly zase dávat a aby tam v koncovce byla lehkost. Řešíme to, ale že bychom byli z toho byli nějak úplně mimo, to ne.“

Ladrovu šňůru utnul Kulič, nejvíc odehraných prvoligových soubojů v řadě mají osobnosti z Hané a Ďolíčku

Přišlo mi, že jste se často snažil to zlomit. Kličkou, něčím navíc. Cítíte vůči týmu velkou zodpovědnost?

„Zodpovědnost cítím určitě, přece jen jsem nejstarší hráč v týmu. Je normální, že na nejstaršího hráče by měl být největší tlak. Týmu chci pomoct a chci do něj vnést klid a pohodu, aby si kluci věřili na míči a nebáli se hrát. Chci v tomto jít příkladem. Nebojím se hrát, nebojím se něco pokazit. Kariéru mám za sebou a vím, že o tomhle fotbal není. A říkám to i klukům. Ať se nebojí i když něco zkazí, hraje se dál. Ne se v tom nimrat a začít se schovávat, protože to nepomůže jemu, ale ani týmu.“

Je vám přes 40, co děláte jinak než ostatní, že jste stále tak rychlý, mrštný i zdravý?

„Myslím si, že je to o tom, aby hráč pořád měl chuť, chtěl trénovat, chtěl pracovat, prostě udržovat se s mladšími v kontaktu a snažit se jim konkurovat. Jinak nic navíc moc nedělám. Když teďka máme volno, jsem v šatně a něco si tam dělám, ale to je asi taková jediná výjimka. Opravdu nějak moc věcí navíc nedělám, prostě to, co dělají všichni hráči. Člověk to asi musí mít v sobě.“ 

Je v tomto naše liga specifická? Vy, Michal Kadlec, Josef Jindřišek, Marek Matějovský… starší hráči prostě válí! 

„Těžko říct, ale jak si vzpomínám, když jsem začínal, tak se většinou končilo v nějakých 33 letech. V tom věku byl hráč starý a už pomalu končil. Teďka se ten věk protáhnul, nevím, čím to je, ale teďka se dá hrát normálně fakt až do těch 40. Je to příjemné, ale v první řadě samozřejmě musí být výkony na hřišti, hráč musí předvádět kvalitu. Na hřišti musíte pracovat – ať je vám 20 nebo 40.“

© 1. FC Slovácko

Chuť pracovat mají určitě i mladí. Jak to, že vás na Slovácku ještě nikdo ze základu nevystrnadil?

„Konkurenty mám, ale jsou to ještě mladí kluci a zatím asi všechno neplní tak, jak by si trenér představoval. Tím pádem dostávám šanci ještě pořád já, na druhou stranu já se tam taky nemůžu jen procházet a nic nepředvádět, musím si to zasloužit. Samozřejmě, když přijde někdo mladší, bude lepší, tak je jasné, že bude hrát, protože to tomu týmu pomůže, a to je nejdůležitější.“

Je někdo v lize nebo ve vašem týmu, na koho se vám dobře dívá? V kom se vidíte?

„Když se dívám tady na našeho Pavla Jurošku, tak se v něm vidím, protože když jsem začínal, tak všichni mi říkali, jak jsem strašně rychlý a svoji rychlost musím využívat. To samé říkají jemu tady. Je to můj konkurent, ale taky dobrý kamarád, takže se mu snažím pomáhat a doufám, že to dotáhne taky někam dál.“

Cítíte se už jako mentor?

„Ještě úplně ne, do této kategorie nechci moc spadat, ještě se cítím jako hráč a chci být v šatně, chci se bavit a mít srandu. Samozřejmě už zkušenosti mám, takže když za mnou kluci přijdou s nějakým dotazem, tak rád odpovím, taky se přistihnu, že jim chci něco říct já. V ten moment jsem rád, že si to berou k srdci.“

Nejvíce zápasů v české lize:

495 - Milan Petržela
447 - Václav Procházka
438 - Josef Jindřišek
436 - Stanislav Vlček
432 - Rudolf Otepka

Změnil jste se za tu dobu nějak vy?

„To musí říct někdo jiný, ale kdybych měl mluvit za sebe, tak jsem se moc nezměnil. Dělám stejné věci, jak jsem dělal, chovám se taky stejně. Cítím se jako mladý kluk, takže takové ty srandičky, to furt jede.“

V tom případě by mě zajímalo, jestli se třeba za tu dobu nějak změnilo vnímání kabiny. Jací jsou teď mladí a jejich digitální život? 

„Jo, tohle se hrozně změnilo, parta, jak bývala, už není. Každý má nějakou svoji bublinu a v té si žije. Na trénink a zápas to jde odpracovat, pak si jde po svým, takže věci, jako byly třeba společné večeře a zážitky, to už se moc nevidí. Spíš každý má svůj svět s telefonem a jede si to svoje. Tohle se to rozměnilo a je to škoda. Nám starým, kteří jsme to zažili, to chybí.“

Když to zmiňujete, tak v lize jste debutoval před 20 lety, jak vám to zní? 

„Je to masakr, to bych vůbec neřekl, že to tak rychle uteklo. Život letí, ten sportovní o to víc, protože je to stereotyp: tréninky, zápas, tréninky, zápas. Takže je to fofr, je potřeba si to užívat, dokud to jde.“

Už hrajete na Slovácku pátou sezonu. Letí to neuvěřitelně, že?

„Souhlas, taky mi přijde, že jsem odcházel týden zpátky z Plzně, ale už jsem tady nějakou dobu a jak říkám, letí to rychle, člověk se za sebou ani nestačí pořádně ohlédnout a už je to pět roků.“

© 1. FC Slovácko

Zajímalo by mě, co jste měl v hlavě, když jste se vracel, protože Slovácko nebylo v té době to, co je teď. Napadlo vás, že můžete dosáhnout na historické mety osobní, ale i týmové?

„Nalijme si čistého vína, vůbec mě to nenapadlo ani ve snu, že se tady se Slováckem můžeme dostat do pohárů a ten národní vyhrát. Nebo že můžeme být čtvrtí v tabulce a konkurovat celkům, jako je Sparta, Plzeň a Slavia. Takže řeknu na rovinu, že jsem vůbec netušil, že by se něco takového mohlo stát. Na druhou stranu jsem sem šel s tím, že Slovácku chci pomoct, protože jsem tady začínal, dalo mi šanci, tak jsem tady chtěl odevzdat všechno, co ve mně je. Což si myslím, že se zatím daří. Musím říct, že to je nad moje očekávání, že jsem ani netušil, že to bude takhle hezké. Tak jen teď musím zaklepat, aby to ještě nějako dobu vydrželo.“

Blížíte se k pěti stovkám odehraným zápasům, už teď jste rekordman. Nastal už moment, kdy jste se zastavil a ohlédl se za tím, co jste dokázal?

„Ještě ne, rekapitulovat budu až po kariéře. Teď se člověk musí dívat dopředu, dokud je ještě aktivní. Ale lidi mně předhazují, kde jsem všude byl a co jsem dokázal. Je to příjemné, ale rekapitulovat se bude asi až skončím.“

Je něco, co byste před koncem ještě rád dokázal?

„Chtěl bych dosáhnout na tu pětistovku, to doufám, že klapne. Zaujala mě i anketa nejstaršího hráče ligy. To je meta, kterou jsem si řekl, že by to nebylo špatné pokořit, být nejstarší hráč v lize. Takže uvidíme, jestli se to podaří, ale nic velkého už před sebou nemám.“ 

Jdete sezonu od sezony a měsíc od měsíce, nebo máte nějaký dlouhodobý plán?

„Nemám žádný plán, spíš poslouchám svoje tělo, podle toho jdu dál. Samozřejmě chci týmu něco přinášet, ne abych se jenom nějakým způsobem vezl, to určitě ne, ale že bych měl nějaký dlouhodobý plán, to ne.“

Ani úlevy, které přicházejí s věkem?

„Nemám. Trénuji všechno, co ostatní. Samozřejmě někdy se s trenérem domluvíme, že půjde jen na kolo, že nebudu trénovat s týmem, ale to je úplně minimálně, spíš se snažím všechno dělat tak, jak ostatní. Na hřišti to pak využijete, takže se snažím jet všechno naplno.

A co dál? Víte, jak byste rád v životě pokračoval?

„Ne, že bych nad tím nepřemýšlel, ale nelámu si s tím hlavu každý den. Samozřejmě jsou chvíle, kdy se nad tím zamyslím hlouběji, ale jsou dny, kdy nad tím nepřemýšlím vůbec. Upřímně, zatím vůbec nevím, co bych chtěl dělat. V klubu jsme měli nějaká jednání, nějaké debaty probíhají, ale zatím je to otevřené. Sám nevím, jestli zůstat u fotbalu, nebo jít úplně pryč.“

A kde byste rád zakotvil? V Plzni jste prožil dlouhá léta, na jižní Moravě také...

„Vypadá to na Uherské Hradiště, protože dcera tady začala chodit do školy a našla si tady kamarády, takže z tohoto pohledu by to bylo těžší pro celou rodinu – tahat ji někde pryč. Teď se cítíme víc doma tady než v Plzni.“

DVEŘE K LIGOVÉ NESMRTELNOSTI SE POOTEVŘELY. PETRŽELU DĚLÍ OD STATUSU ABSOLUTNÍ LEGENDY JEN NĚKOLIK TÝDNŮ