Článek
Výstrahy se univerzita nezalekla
Dr. Václav Vojtíšek, profesor Univerzity Karlovy a archivář král. hl. m. Prahy na dny, jež 17. listopadu 1939 předcházely, vzpomínal: „Ondy Karlova univerzita byla dlouhým českým bojem náboženským i politickým, kdy sama byla předmětem sporů, zeslabená a chabá, teď, plná života a vzmachu, zvláště z radostné práce dvou desetiletí československé svobody, pevně stála a byla jednotná v přesvědčení i zásadách. … Protektorát byl co nejpevněji zasunut do válečných služeb říše … Proto zatkli tisíce českých význačných pracovníků politických, kulturních, hospodářských i vojenských. … Jenže výstraha universitu nezalekla a nesklonila. Hrdě na podzim 1939 zahájila školskou činnost…“
Nová moc potřebovala záminku, aby ji srazila na kolena. Příležitost se naskytla o státním svátku 28. října 1939. Podle nařízení nové moci měl být dnem všedním. Důrazný nesouhlas s okupací a vznikem protektorátu Čechy a Morava, toho dne lidé projevili především v Praze, v Brně, ale i v dalších českých a moravských městech. Zvedli hlavy a vyšli do ulic, aby si připomněli 21. výroční vzniku samostatné Republiky československé. K. H. Frank od Hitlera dostal příkaz všemi prostředky nepokoje potlačit. I za použití těžkých zbraní!
Sonderaktion - 17. 11. 1939
Akce byla namířena proti českému studenstvu a české inteligenci. Začala přepadením večerní schůze v ústředí studentského svazu a zatčením přítomných funkcionářů. Brzo ráno pokračovala násilným vniknutím do Masarykovy, Hlávkovy, Hradčanské koleje, studentské kolonie na Letné, Švehlovy koleje a Nové koleje v Dejvicích a také do menší Benešovy koleje u Nové techniky a Arcibiskupského semináře v Dejvicích. Současně byly obsazeny fakultní budovy a další zařízení a instituce, tak či onak spojené s pražskými vysokými školami. Co se dělo v Praze, mělo obdobu v Brně.
Sachsenhausen - zlý symbol studentského mládí
Nejednou jsem s „mými“ chlapci, jak jsem studentům oněch dramatických dní soukromě říkala, pobývala v památníku někdejšího koncentračního tábora Sachsenhausen. S láskou i s uznáním vzpomínám na Ladislavy Béma a Lubase, Vojmíra Srdečného, Jana Broučka, Karla Hýbka… Zůstávám jim vděčna za unikátní příležitost se přímo na místě utrpení spolu s nimi ponořit do neradostných vzpomínek. Líčení událostí, následujících po jejich zatčení, se jen málo lišila. Cesta do jízdárny kasáren v Ruzyni. Nenávidění okupanti pažbami pohánějí studenty po rozblácené cestě, na niž dopadá vytrvalý drobný déšť. Co chvíli rozkaz padnout tváří do bláta, aby je vzápětí holínkami zašlapávali hlouběji do mazlavého marasmu. Některá auta dojela až před vchod do jízdárny. Studenti museli vyskákat a klusem směřovat ke vchodu. Náhle se proti nim s divokým řevem vyřítili vojáci. Klacky, prkny a holemi hlava nehlava tloukli klopýtající postavy, padající přes dráty upevněné napříč cesty. Jízdárna, posypaná pilinami, zdi oprýskané, provrtané kulkami střel. Vytlučenými okny se proháněl podzimní vítr.
„Jako odsouzenci stojí tu zástupy studentů, seřazeny v pravidelné řady, bez jediného hnutí, zarytě, mlčky. Nikdo z nich se nesmí ohlédnout, neboť tam vzadu stojí dva kulomety, kterými si stále někdo pohrává, jako by se chystal stisknout spoušť. … A přece jsme usnuli, abychom se ráno probudili na dalekou jízdu z ruzyňského nádraží, kam nás hnali pažbami … dlouhý vlak do vyhnanství. … v sobotu 18. listopadu … zastaví na temném nádraží. Sachsenhausen. Slovo, které se stalo zlým symbolem našeho mládí.“
Barvitě básník Jan Pilař zaznamenal události, které se jejich účastníkům navždy hluboko vryly do paměti.
Místa, kde i kámen pláče
Duben 2005. Ladislavové Bém a Lubas, Vojmír Srdečný, Karel Hýbek, Jan Brouček a další pomalu od našeho autobusu kráčejí k místům, kde pláče snad i kámen. Většina je zde od konce války poprvé. Přijeli na pozvání německé strany, aby si nejen s bývalými spoluvězni ze všech koutů Evropy připomněli 60. výročí osvobození lágru.
Netuším, kde nabrali odvahu znovu projít branou s výsměšným heslem o práci, která osvobozuje. Jedno však vím jistě. Vrátili se, aby si připomněli solidaritu, obětavost a podporu druhů ve vězeňském mundúru.
V rámci oslav osvobození proběhla řada setkání s bývalými vězni, určených zejména pro mládež. Na jedné z nich promluvil také Karel Hýbek. Vyprávěl o akci 17. listopadu 1939, o 1200 studentech z Prahy, Brna a z Příbrami.
„Támhle byly kulomety a támhle celé hodiny po různém terénu – po kamení, betonu, asfaltu… - celé hodiny pochodovali vězni s pětadvacetikilovou zátěží na zádech a zkoušeli, co vydrží podrážky bot. Z kůže, ze dřeva… Tady se dělal výzkum pro frontu. Bylo třeba, aby hitlerovský voják třeba čtyři dny nespal.“
Někdejší vězni vyprávěli a mládež jim visela na rtech. Vojmír Srdečný i Jan Šabršula zvláště vzpomínali na noc z 18. na 19. ledna 1940, kdy vězni v třeskutém mrazu celou noc, bez rukavic a plášťů, museli stát na apelplacu. Nesměli se pohnout, pro zahřátí podupat nohama. Opatrně se snažili hýbat prsty na nohou, rukama ochránit uši. Před jedním blokem stáli nastoupení čeští starostové, starší pánové. Mnoho z nich padlo na zem a zmrzlo. To vše z rozmaru velitele lágru. Do jara zde zemřely i na dvě desítky mladých mužů.
Vzdělané lidi potřebujeme
Dne 27. listopadu mají být uzavřeny školy. Cílem stávky je získat víc peněz do rozpočtu školství na příští rok. Jednání o tom, jaká částka do vzdělání (ne)připadne, se stala smutným folklorem. Šetřit na něm je krátkozraké. Ohrozili bychom tím budoucnost země! Nehledejme souvislost s výše vykreslenou minulostí. Porovnávali bychom neporovnatelné. Nicméně varování studentů 17. listopadu 1939 - Národ bez inteligence lze snadno zotročit! - platí stále.
Zdroj: V pondělí 27. listopadu dojde k uzavření škol. K odborářům se přidávají další učitelské organizace - Seznam Médium; Je to nefér od vlády. Stávka není jen o platech, říká odborářka - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz); Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017; V BOJ, edice ilegálního časopisu, svazky 1-6, Historický ústav čs. armády, Památník odboje, VHÚ, Praha 1992; Miloslav Moulis, Dušan Tomášek, K. H. Frank, Vzestup a pád karlovarského knihkupce, Epocha, Praha 2003; Almanach odboje československého studenstva v letech 1939-1945, v roce 1945 vydal Ústřední Svaz Československého studenstva v Praze
