Pravdou je, že mnoho vtipů ukazovalo na absurditu minulého režimu. A takové žertíky vesměs přežily. Byly něco jako zprávou na sociální síti dneška. Když je kvalitní, je z ní virál. Totéž platilo o fórcích. Na druhou stranu je nutné přiznat, že ani po sametové revoluci jsme, pokud jde o humor, nebyli zabaleni pouze do příjemného povijanu. Zkrátka, každá doba má mozky, které jsou schopné vyplodit báječnou věc – stejně jako neuvěřitelnou trapárnu.
Sedm divů československých
Existují vtipy dlouhé, při jejichž vyprávění musíte bedlivě poslouchat, abyste se „chytali“. A pak jednoduché a mířící přímo na „komoru“. Jako třeba tento: „Kdo jsou největší nepřátelé socialismu? Jaro, léto, podzim, zima a imperialismus.“ V Československu jsme dokonce měli svých sedm divů.
I když není nezaměstnanost, nikdo nic nedělá.
I když nikdo nic nedělá, plán se plní.
I když se plán plní, zboží schází.
I když zboží schází, všichni seženou všechno.
I když všichni seženou všechno, každý krade.
I když každý krade, nikde nic neschází.
Po práci legraci
Jisté je, že vtipů na minulý režim bylo tolik, že spisovatel Jakub Šofar (vlastním jménem Vladimír Trojánek) spolu s Janem Nejedlým napsali sérii knih Po práci legraci, které mapují lidový humor a slovník během socialismu. Jako třeba tento pěkný kousek:
Brnem letí zpráva, že se ztrácejí esenbáci. Když se jich už z pochůzek nevrátila řada, vytvořil velitel zvláštní sledovací skupinu. A tak jdou o půlnoci dva pochůzkáři a za nimi se plíží dva stíny. V tom se přiřítí nákladní auto, zastaví. Vyskočí několik mužů, pochůzkáře hodí na korbu a zmizí. Poplach, stíhačka, sirény. Náklaďák doženou v polích a pustí na něj světlomet. Na plachtě čtou nápis – JZD Slušovice sbírá prázdné makovice.
Některé bychom mohli klidně aplikovat i na dnešní dobu. Jako třeba: Potkají se dva kostlivci. „Umřel jsi před posledním zdražením, nebo po něm?“ „Co blbneš? Já ještě žiju!“ Nebo tento: Senilní je v Československu ten starý člověk, který stojí před obchodem s prázdnou taškou v ruce a zadumaně přemýšlí, zda už nakoupil, anebo ho to teprve čeká.
Dobré, ale i ty méně povedené
Velmi oblíbené byly zejména fórky, ve kterých vystupovali Rus, Američan a Čechoslovák. Těch pak sice ubylo po revoluci, zato se objevily jiné, zejména na téma kapitalismu. A jak už bylo zmíněno, ne všechny se úplně povedly. Jako třeba: Franta se svému příteli pochlubil: „Votevřel jsem si obchod.“ Přítel se zeptal: „A s čím?“ Franta odpověděl: „S paklíčem, ty vole.“
I dnes ale najdeme řadu velmi povedených. Mezi ně podle nás patří například tento: „Děda vzpomíná: „Když jsem byl malej, dala mi máma dvacku a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, mléko, balíček bonbónů, čokoládu, deset vajec, koblihu, litr piva a ještě mi zbylo na kolotoč. Tohle už bohužel není možný. Teď tam maj na každým rohu kamery.“
Co vy, máte také své oblíbené vtipy? Pošlete nám je do redakce!
Zdroje: redakce, rozhlas.cz, lidovky.cz, alik.cz
KAM DÁL: Vtipy o lékařích a o smrti ocení hlavně inteligentní lidé. Který máte nejraději vy?
