Brucknerova „Romantická“ a Voseček ve světové premiéře v Rudolfinu
Koncert pod vedením hlavního hostujícího dirigenta SOČRu Roberta Jindry zahájí světová premiéra nové skladby Šimona Vosečka na objednávku SOČRu, v níž zhudebnil erotickou poezii francouzských satirických básníků 17. století. Pěvecká sóla přednesou Jana Kurucová a Daniel Luis de Vicente. Po přestávce zazní Brucknerova Symfonie č. 4 zvaná „Romantická“.
V Rakousku žijící český skladatel, který absolvoval Pražskou konzervatoř a Univerzitu hudebních a dramatických umění ve Vídni, získal renomé jako autor oper i instrumentálních děl. Od roku 2012 je členem divadelní a performativní skupiny Schallundrauch Agency. Působí v ní nejen jako skladatel, ale též hudební režisér, performer, režisér a divadelní pedagog. Také je lektorem, vyučuje na skladatelských kurzech a angažuje se v Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. V dnes uváděné skladbě zhudebnil erotickou poezii ze sbírky Parnasse.
Voseček sbírku charakterizuje jako nápadně otevřenou a realistickou, někdy až brutálně nemilosrdnou, ale také moderní. Skladatelem vybrané texty pokrývají široké spektrum aktivit a pojmů, které se neliší od současnosti. Patří k nim láska, touha, nevěra, homosexualita, impotence a podobně. Hudebně využívá Voseček toho, že expresivní „problematická“ slova byla v původním vydání nahrazena tečkami. V kompozici připomínají hlasité zvukové efekty současnou praxi v médiích, kde jsou taková slova nahrazena pípáním.
Kompozice monumentální krásy, to je Brucknerova „Romantická“. Autor ji složil v roce 1874, ale vracel se k ní ještě řadu dalších let a opakovaně ji přepracovával. Prvního provedení se ve Vídni ujal Hans Richter teprve v únoru 1881, česká premiéra se uskutečnila v Brně v dubnu 1893. Tématy laděnými baladicky, lovecky i hymnicky dílo tónomalebně vyjadřuje přírodní romantiku až k hrdinskému finále. Čtvrtá symfonie se stala Brucknerovou nejpopulárnější skladbou.
Program:
Šimon Voseček (1978)
Poltron V. que tu es. Pragmatické postřehy z erotického života
Skladba pro mezzosoprán, baryton a orchestr na texty ze sbírky Le Parnasse des poètes satyriques, Paříž 1622
Světová premiéra díla na objednávku SOČR
Přestávka
Anton Bruckner (1824–1896)
Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“
Robert Jindra dirigent
Jana Kurucová mezzosoprán
Daniel Luis de Vicente baryton
Přímý přenos koncertu – ČRo Vltava, záznam koncertu ČRo D-dur 8. listopadu od 20.00 hod.
Jana Kurucová, mezzosoprán
Jana Kurucová se narodila v Tvarožné u Kežmarku. Studovala obor církevní hudba, dirigování a zpěv na Konzervatoři J. L. Bellu v Banské Bystrici. Později získala dvouleté stipendium na Univerzitě hudebního a dramatického umění v rakouském Grazu. V sezoně 2005/2006 byla členkou operního studia Bavorské státní opery v Mnichově. V letech 2006–2009 působila v divadle v Heidelbergu, kde se představila hlavně v barokním a mozartovském repertoáru. Od září 2009 byla sólistkou Deutsche Opera Berlin, kde dodnes účinkuje v řadě postav jako Rosina, Cherubín, Fenena, Zerlina, Mélisande pod hudebním vedením Donalda Runniclese a dalších.
V sezoně 2012/2013 se úspěšně představila v Opeře v Pekingu jako Cherubín ve Figarově svatbě a v březnu 2014 debutovala jako Donna Elvíra v opeře Don Giovanni v Deutsche Opera Berlin i v Opeře Oslo. Na konci sezony byl stejně úspěšný i její debut v drážďanské Semperoper jako Rosina v Lazebníku sevillském. V sezoně 2014/2015 poprvé zpívala roli Elisabetty v Donizettiho opeře Maria Stuarda v Ostravě a debutovala jako Carmen ve Státní opeře v Praze. Následovala další představení jako Donna Elvíra v Praze, Berlíně a Bratislavě. V září 2017 se představila na festivalu Dvořákova Praha po boku Kristīne Opolaisové a René Papeho ve Stabat Mater.
V lednu 2019 vystoupila jako Carmen v Národním divadle v Praze a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Od sezony 2019/2020 je stálou členkou souboru Státní opery v Hamburku. V létě 2022 se zhostila dvojrole Cizí kněžny a Ježibaby ve Dvořákově Rusalce ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a následně v Národním divadle v Praze pod taktovkou Roberta Jindry. Cizí kněžnu ztvárnila i v jedinečném koncertním provedení Rusalky na Dvořákově Praze společně s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem. V říjnu 2022 slavila úspěch jako Lišák z Janáčkovy Lišky Bystroušky ve vídeňském Theater an der Wien. V prosinci se stala Káčou ve Dvořákově opeře Čert a Káča v ND v Praze. Na kontě má i účinkování jako Dorabella v hamburské inscenaci Cosi fan tutte, Preziosilla v berlínské Síle osudu nebo Lišák v amsterodamské Bystroušce.
Daniel Luis de Vicente, baryton
Španělsko-americký pěvec Daniel Luis de Vicente se rychle propracovává mezi špičkové barytonisty mezinárodní úrovně a zaujímá svým „…sametovým hlasem, který dokáže být dramatický i lyrický“ a „vskutku dramatickým barytonem, který vyniká jak v působivém mezza voce v dynamických pasážích, tak v plných a znělých forte, jichž dosahuje i ve výškách“. Tento vítěz prestižního rakouského ocenění Musiktheaterpreis za rok 2020 v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli získává uznání zejména díky strhující interpretaci italských děl 19. a 20. století.
V sezoně 2022/23 se Daniel Luis de Vicente představil jako Scarpia v Tosce ve Frankfurtské opeře a Deutsche Oper am Rhein, jako Giorgio Germont v opeře La traviata a v hlavní roli jako Rigoletto ve Státní opeře v Praze. Rovněž ztvárnil hlavní roli v opeře Simon Boccanegra v Aalto-Musiktheater Essen, účinkoval jako Michele v opeře Plášť v Jeruzalémské opeře, v titulní roli v opeře Gianni Schicchi v Hessenském státním divadle ve Wiesbadenu a znovu jako Giorgio Germont v opeře La traviata v Tiroler Landestheater Innsbruck. Mezi jeho další operní počiny patří titulní role v opeře Rigoletto ve Frankfurtské opeře, ve Státní opeře Hannover, ve vídeňské Volksoper, na Bregenzer Festspiele, v Národním divadle v Mariboru a ve Státním divadle v Klagenfurtu; dále pak role Scarpia v opeře Tosca v Tiroler Landestheater Innsbruck, role Michela a Gianniho Schicchiho v opeře Il trittico v Hessenském státním divadle ve Wiesbadenu a Tiroler Landestheater Innsbruck, role Giorgia Germonta v opeře La traviata ve Slovenském národním divadle a Pfalztheater Kaiserslautern, jakož i titulní role v zarzuele El gato montés v Pfalztheater Kaiserslautern.
Na koncertní scéně zpíval de Vicente barytonové sólo ve Dvořákově skladbě Te Deum a v Beethovenově Ódě na radost s orchestrem Bochumer Symphoniker v nově zřízeném Anneliese Brost Musikforum. Byl také sólistou na koncertě nazvaném Italská operní noc, který se konal v rámci Darmstädter Residenzfestspiele.
Robert Jindra
Od sezony 2022/2023 je dirigent Robert Jindra hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze a také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klasický zpěv a dirigování. V Národním divadle nastudoval světovou premiéru opery Tomáše Hanzlíka Slzy Alexandra Velikého, Smetanovy Dvě vdovy nebo Mozartovu operu Così fan tutte. Dále zde dirigoval řadu děl českého i světového operního repertoáru (Smetana: Libuše, Dvořák: Rusalka, Janáček: Káťa Kabanová a Její pastorkyňa, Mozart: Figarova svatba, Bizet: Carmen, Verdi: Falstaff ad.). V sezoně 2013/2014 působil v Národním divadle na pozici hudebního ředitele Opery a jako dirigent nastudoval inscenace Janáčkových oper Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu.
V letech 2010-14 byl hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval např. Smetanovu Čertovu stěnu, Dvořákovu Armidu, Janáčkovu Její pastorkyni a Věc Makropulos, Wagnerova Lohengrina, Verdiho Falstaffa a mnoho dalších titulů. Spolupracoval s Deutsche Oper am Rhein, působil v Aalto-Musiktheater und Philharmonie Essen, diriguje v Norské opeře v Oslo (Její pastorkyňa, 2022), ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Verdi: La traviata) nebo Státním divadle Košice. V roce 2021 v rámci Mnichovského operního festivalu dirigoval v Bavorské státní opeře Dvořákovu Rusalku a s Weinbergerovým Švandou dudákem debutoval v opeře ve Štýrském Hradci. V roce 2022 dirigoval v Bavorské státní opeře Příhody lišky Bystroušky. Od sezony 2021/2022 je šéfdirigentem Státní filharmonie Košice.
