- Letouny blízké letecké podpory má ve výzbroji většina armád, jen pár jich ale střílí do strany
- AC-130 si získalo mezi laickou veřejností obrovskou popularitu hraničící s nekritickým mytizováním
- Kde se vzal Spectre Gunship? Proč je tak známý a kde jsou jeho slabiny?
Mise Death From Above byla pro singleplayer kampaň Call of Duty jako živá voda. Místo očí Soapa McTavishe jste koukali na nepřátele střeleckým počítačem letadla AC-130H Spectre, abyste podporovali vlastní vojáky na zemi z rotačního kanónu o ráži 25mm, rychlopalného kanónu o ráži 40 mm a 105mm houfnice.
Stranou ponechme, že popis zbraňových systému v intru odpovídá verzi U, ale v titulcích je uvedena verze H, a věnujme se samotnému letadlu a jeho koncepci. Přemýšleli jste někdy o tom, proč Spectre vůbec vznikl a jaká ho čeká budoucnost na současných bojištích?
Nebezpečný turista na Ho Či Minově stezce
Možná jste v reportážích z válečných konfliktů zaznamenali, že vojáci střílí přibližně směrem k očekávanému nepříteli a nemíří. Laikovi možná takový pohled přijde neuvěřitelný, vždyť cílem je přeci protivníka zasáhnout a zneškodnit. Místo toho sledujete palbu naslepo, plýtvání municí a efekt nulový. Krásně odlišnost mezi očekáváním a realitou ilustruje film Jarhead, kde je čekání na finální stisk spouště nahrazen náletem.
Té palbě „Pánu Bohu do oken“ se říká suppressive fire, termín do češtiny překládaný nejčastěji jako potlačovací palba. Nechci lézt do zelí profesionálům, lidově bych proto její smysl popsal jako přišpendlení nepřítele na místě tak dlouho, dokud nebude k dispozici útok či manévr bez rizika vlastních ztrát. Neboli, pokud máte materiální převahu, není třeba ztrácet životy a hrát si na hrdiny.
Právě v této roli působil letoun Douglas AC-47 Spooky ve Vietnamu. Ač v té době už bylo běžné nasazení vrtulníků, ukázalo se, že některým výhodám letounů s pevným křídlem se nemohou vyrovnat. Helikoptéra zkrátka nedokáže hodiny kroužit v cílové oblasti a kvůli letové výšce i nižší rychlosti je snadnějším cílem.
Odtud už byl jen kousek k pokusům namontovat pořádnou palebnou sílu do trupu stabilní létající platformy a rychle (a relativně levně) ověřit, zda se myšlenka potvrdí v praxi. Vznik AC-130 proto lze považovat za důkaz, že se využití pro takovou vzdušnou podporu najde, o čemž nejlépe vypovídají statistiky nasbírané na Ho Či Minově stezce, kdy v roce 1969, tedy s nejslabší výzbrojí, měla AC-130 na kontě 44 % zničených nebo poškozených aut, ale pouhých 3,7 % letů.
Využití letounu
Pokud zabrousíte na stránky o AC-130, dočtete se obvykle, že je to letoun pro blízkou leteckou podporu (CAS, close air support), ale také ozbrojený průzkum a air interdiction. CAS je poměrně známá zkratka, ozbrojený průzkum si asi rovněž dokážete představit, air interdiction je pak potírání prostředků protivníka ještě před tím, než se dostanou do boje. Zkrátka způsob boje přenesený za frontu, na seřadiště, sklady, opravny a logistické uzly. Ne náhodou generál Robert H. Barrow prohlásil, že „amatéři mluví o taktice, profesionálové o logistice“.
V definici už se ale nemluví o tom, jak tyto úkoly plnit a za jakých podmínek je to možné. I v souvislosti s válkou v Ukrajině se (hlavně v jejích začátcích) mluvilo o snu poslat pár letounů Fairchild Republic A-10 Thunderbolt na pomoc, že by ruské kolony přeoral a problém by byl vyřešen. Pokoušet se o něco takového v prostoru pokrytém protivzdušnou obranou je však sebevraždou, i když létáte v titanové vaně a dokážete přistát bez hydraulického ovládání i jeho zálohy.
Vraťme se ale zpátky na přelom 60. a 70. let 20. století. I přes vysoké počty vojáků nejde Vietnamu upřít prvky asymetrického konfliktu. Na rozdíl od počítačových her totiž v praxi protivzdušná obrana nefunguje tak, že vezmete raketu na rameno, počkáte, až to ve sluchátkách zapípá, a zmáčknete spoušť. Aniž byste museli sloužit v armádě, dojde vám, že začít musíte už u detekce cíle, identifikace, zaměření atd. Lapidárně řečeno, lepší je být dál a létat rychleji, ale vidět lépe.
A to už jsme zpátky u logistiky. Rychlé letadlo má velkou spotřebu a drahý provoz. Letadlo létající vysoko zase nerozpozná tak dobře, co se děje na zemi, což je v případě podpory ze vzduchu na konci doby analogové rovněž nebezpečné pro pozemní jednotky. Proto i v tomto případě vyhrál kompromis – letadlo mohutné a odolné, relativně levné na provoz a které vydrží v cílové oblasti čekat pár hodin na svou příležitost.
Konstrukce
Války vedly v mnoha případech k netradičním, ale funkčním řešením. Palba z oken AC-47 se osvědčila, ale výkony letadla z roku 1936 už tak oslnivé nebyly. Zejména míření bylo obtížné, protože palubní střelci se starali spíš o nabíjení a technický stav zbraní než palbu samotnou, a křídla u dolnoplošníku omezovala výhled i výstřel.
Platforma C-130 Hercules, na které Spectre vznikl, sice využívá nákladový prostor pro zbraně a munici taky, ale než by piloti museli mířit celým strojem dlouhým bezmála 30 metrů a s rozpětím křídel přes 40 metrů, nafoukla se posádka tolik, aby se oba piloti mohli věnovat řízení, dva operátoři zbraňových systémů řešili navigaci, hledání cílů, elektronický boj a zbraňové systémy a tři další členové posádky řešili obsluhu, uložení nákladu a stav zbraní.
Zavedení probíhalo v porovnání se současnými postupy překotně. Testovací lety probíhaly v první fázi do roku 1967 na letecké základně ve Wright-Patterson, pak se prototypy vyzbrojené rotačními kanóny a miniguny přesunuly do Vietnamu na další zkušební provoz. I na šedesátá léta působil kontroverzně mix high-tech vybavení i letitých postupů. Lockheed např. používal dopředný i boční radar, základní noční vidění, ale výjimkou nebylo ani osvětlování cíle světlicemi či světlometem s viditelným, infračerveným nebo ultrafialovým světlem.
Prototypy byly vybaveny čtveřicí 7,62mm minigunů a čtveřicí 20mm rotačních kanónů, které zdědila i první sériová varianta AC-130A Plain Jane. První ztráty způsobené protileteckou palbou však odstartovaly hledání způsobů, jakým zvýšit bezpečnost posádek. Nejmenovaný český kouzelník sice zpívá o 9 mm argumentů, ale vítěznou variantou bylo zbavit se minigunů a polovinu 20mm kanónů a nahradit za 40mm protějšky, což lze považovat za argument zvučnější.
Přibyl i televizní systém, detektor magnetických anomálií, senzor pohybu a k účinnější spolupráci s doprovodnými F-4 Phantom se integroval i laserový značkovač cílů. Celek byl pojmenován jako Surprise package a z pohledu Severovietnamců se jistě nejednalo o příjemné překvapení.
Vylepšená varianta měla pozoruhodné výsledky, zejména magnetický detektor Black Crow pracoval efektivně na odhalování nepřátelské techniky, kterou pak úspěšně zaměřoval digitální střelecký počítač. Přesto starší stroje nečekala přestavba na stejný standard. Místo sjednocení vznikala nová letadla ve verzi Pave Pronto se shodnou výzbrojí, ale pouze s analogovým střeleckým počítačem. Původní série se přestavěla na standard Limited Surprise Package s ještě chudší výbavou.
AC-130H: druhá generace, jak ji znáte
Své nejznámější jméno si letoun získal až koncem války ve Vietnamu. V roce 1961 byl zalétán nový model transportního C-130 ve verzi E. Trochu přibral, zesílil motory, načerpal palivo navíc a omládl i po technologické stránce. AC-130 postavené na tomto základu byly označované jako Pave Spectre, ale stále nesly stejnou výzbroj. Neopotřebované draky a vyšší nosnost však otevřely možnost posílit už tak impozantní účinnost 40mm Boforsů o ještě silnější zbraň. Konečně tak mohla vzniknout verze Pave Aegis – první modifikace nesoucí 105mm houfnici M102.
Její testování proběhlo úspěšně, byť seznam nutných modifikací nebyl od prvních testů vyloženě krátký, obsahoval např. upravenou úsťovou brzdu, jinou lafetu, upravený systém skladování a podávání munice i bezpečnostní klec za závěrem houfnice. Pak už stačilo vymontovat zadní 40mm kanón a zaplnit uvolněné místo větší zbraní. 20mm kanón v přední části zůstal zachován.
Změn bylo samozřejmě mnohem více. Odpůrci F-35 rádi argumentují rychlostmi a obratností, ale Spectre je krásný příklad, že bojová hodnota se neměří jako sprint na 100 metrů. Na efektivitě AC-130E se podílel i nový systém řízení palby odvozený od systému pro letadlo A-7 Corsair, head-up displej pro pilota a obrazovka s mapou pro navigátora.
A proč padla volba právě na zmiňované zbraně? 20mm rotační kanón M61 Vulcan si překvapivě své jméno nezískal tím, že by byl něčím extrémní. Jeho oblibu způsobila spíš kombinace rychlosti palby (typicky 6000 výstřelů za minutu, maximálně 7200), přesnosti, efekt v cíli a v neposlední řadě spolehlivost. Při této kadenci zní standardní doba do zaseknutí zbraně 10 000 výstřelů jako zmetek, ale v praxi zbraň ani neumožňuje pálit do vyprázdnění zásobníku, takže krátké dávky jsou pro ni mnohem šetrnější.
Na opačném konci palebného spektra byla 105mm houfnice. Proč právě ta? Za prvé obyčejný projektil postrádá plošný efekt, za druhé lze využívat různé typy munice (tříštivo-trhavé, zápalné, průbojné, protipěchotní, kazetové aj.), přičemž se dá pokaždé nabít právě ta nejvhodnější. A ačkoli už v 60. letech USA používaly silnější, 155mm ráži, u letecké platformy nižší dostřel menší ráže nevadil tolik jako na zemi. Zanedbávat nešel ani menší zpětný ráz, aby se houfnice do AC-130 „vešla“ a ještě si s sebou dokázala vézt zásobu munice. Třetí palubní zbraň se 40 mm se pak ukázala jako užitečný kompromis pro příležitosti, kdy byl požadována rychlá palba na zodolněné cíle.
Taková variabilita umožňovala aplikovat i zajímavé, byť v brutálním slova smyslu, taktiky. Uvádí se například, že palba z menších ráží vyháněla pěchotu z vozidel a budov, aby je následně zlikvidovala airburst munice z houfnice.
Při zprovoznění této konfigurace ještě autoři letadla těžko mohli tušit, že jejich výtvor bude pod označením AC-130H brázdit oblohu od roku 1972 dalších 43 let. Pro hráče mezi námi, mise Death From Above se odehrává v roce 2011, tedy pouhé čtyři roky před vyřazením verze H. Tím spíš bychom se neměli divit, že v Call of Duty se zhostíte spíše role operátora v AC-130U Spooky.
Spectre končí, Spooky roluje na start
Politické dění konce 20. století znamenalo pro doktrínu Ameriky velké změny. Sovětský svaz se zhroutil, konflikty vysoké intenzity vypadaly jako zlá vzpomínka, zato diktátorům se začalo dařit. První vlaštovkou byly přípravy na záchranu rukojmích z Teheránské ambasády, hezky zpracovaná ve filmu Argo, pokračovalo se v roce 1983 během operace Urgent Fury v Grenadě, o šest let později přišla Panama a válka v Zálivu byla jen finálním stvrzením, že AC-130H by si zasloužil určité úpravy. Jejich výsledkem byla verze U, nesoucí přezdívku Spooky po původním AC-47.
Povaha misí zůstala stejná, ale válka s terorem vyžadovala preciznější vedení války a informační technologie rovněž postupovaly mílovými kroky, což vyžadovalo úpravy elektroniky a senzorů v letadle. Velmi dobře tuto variabilitu popisuje incident z 8. května 2017 z afghánské provincie Nangarhár, kde nad přibližně 200 bojovníky na zemi kroužily vrtulníky AH-64 Apache, letouny F-16 a ještě výš právě AC-130U Spooky – shodnout se v takové bitvě na cíli a vyhnout se palbě do vlastních řad z výšky několika kilometrů vyžaduje víc než propisku a mapu.
Navenek se upgrade projevil nejvíc v zavedení přetlakové kabiny, která umožňovala zvýšit dostup o 5000 stop výš než u verze H, a výměnou dvou Vulcanů za jeden kanón GAU-12. Obvykle tak Spooky mohl kroužit 5 až 10 tisíc stop nad zemí čtyři a půl hodiny. Dále se počet rotujících hlavní snížil o jednu na finálních 5, pro účely AC-130 se zredukovala kadence na 1800 ran za minutu z běžnějších 3600, zato ráže se sjednotila na NATO standardu 25 mm. Nečekejte žádné bombastické rozdíly, balistika je pořád jen převlečená fyzika. Pro představu ale stačí porovnat, že původní 20mm Vulcan vyvinul při zpětném rázu sílu 14,2 kN, GAU-12 pak 22 kN. Určitě při tomto porovnání netřeba připomínat, na co pan Newton přišel o vzájemném působení sil…
AC-130W Stinger: méně hlavní, více pum
To, co vypadá impozantně ve hře nebo na fotkách, se může v praxi projevovat jinak. Už za světových válek se říkalo, že artilerie je královna bojiště či bůh války. Po konfliktech vedených na začátku 21. století to vypadalo, že letectvo převezme vládu, že tanky tentokrát už skutečně odjedou do šrotiště dějin a supermoderní systémy je nahradí. Válka na Ukrajině ukázala, že to neplatí. Právě na dělostřelectvu je evidentní, jaký je rozdíl mezi kvalitou a kvantitou.
Určitě jste viděli pole rozoraná od palby zaměřené na úzký lesní pruh uprostřed. Zdaleka ne každý dopad znamená zásah, uvádí se dokonce, že na 24 kilometrů dopadnou granáty bez koncového navádění do kruhu o průměru 150 metrů. Teď si představte, kolik náklaďáků s municí by muselo k houfnici přijet, aby byl cíl zasažen s jistotou. Přičtěte fakt, že i hlaveň se opotřebovává, že nepřítel nehodlá jen sedět a čekat, že ani zásah neznamená automaticky zničení, a rázem se dostáváme do částek, které ospravedlňují vznik např. granátu M982 Excalibur, který se na 40 kilometrů trefí do kruhu o průměru 4 metrů. Pak jeho cena 68 tisíc dolarů nevypadá nikterak astronomicky.
Proč tak zdlouhavý úvod? Protože vysvětluje, proč vznikla verze MC-130W Dragon Spear, respektive z ní odvozená AC-130W Stinger. Počáteční M označuje verze určené pro speciální jednotky, ukázalo se však, že jejich požadavky vyhovují i konvenční armádě.
Úpravy spočívaly v redukci hlavňové výzbroje na 105mm houfnici a 30mm kanón GAU-23. Stinger proto už nedokáže vydávat hrozivé „brrrrrrt“ jako jeho předchůdci, ale oproti nim dokáže obsluhovat i běžně používané bomby GBU-39 schopné podle verze zasahovat cíle podle vyzařovaného tepla, elektromagnetického záření, GPS souřadnic, vizuální shody či označení laserem.
Alternativou pro tyto 110 kg vážící „drobečky“ se staly rakety AGM-176 Griffin. Jejich výhodou je hmotnost lehce přes 20 kg a univerzální využití. Námořnictvo je může používat proti malým lodím, na které by střely Harpoon byly drahým plýtváním, ale odpalovatelné jsou i z pozemní či letecké techniky. Velmi kuriózní je zejména způsob jejich odpalování. Zatímco GBU-39 se vezou v závěsnících na křídlech, Griffin cestuje na zadní sklápěcí rampě letadla.
Quo vadis, Spectre?
Jak vidno, C-130 Hercules a od něj odvozený AC-130 měl dlouhý život. Dragon Spear se dostal do služby roku 2010, ale o 9 let později už měl svého následníka či spíše souputníka AC-130J Ghostrider. Poměrně málo detailů je známo o vylepšeních jeho výbavy. Velká část se má týkat senzorového vybavení, systémů pro detekci a identifikaci cílů i komunikačních prostředků, stranou ale nezůstal ani pohon – verze J je proto nejen rychlejší, ale měla by mít i dostatek výkonu pro testování např. laserových zbraní.
Ghostrider by měl létat též s vylepšenou houfnicí. Ráže zůstává, přeci jen variabilita různých typů munice je něčím, co bomby a kanóny nenahradí, ale měl by používat přepracovaný systém zákluzu. Houfnice M102 používala mechanismus M137A1, který však už není podporován, a bylo třeba jej modernizovat. Změnou prošlo i ústí hlavně, které pravděpodobně umožňuje instalaci brzdy či tlumiče výšlehu, což by mohlo naznačovat přípravu na větší prachové náplně v munici či snahu o potlačení audiovizuální signatury letounu.
Pár střípků o modifikacích se objevilo i v popisu evakuace Kábulu v srpnu 2021. Nad letištěm držely dohled vrtulníky AH-64 Apache v doprovodu Ghostrideru. Ten okem viditelným laserem označoval osoby, které se dostaly na letištní plochu. Samotné světlo v tomto případě mělo dvojí efekt: za prvé, pozemní personál měl označenou potenciální hrozbu a mohl na ni adekvátně reagovat a za druhé, samotnému cíli bylo jasné, že moment překvapení je fuč a další pokusy o porušení pokynů armády mohou mít neblahé následky.
Závěr: bude z AC-130 nový BUFF?
Když v roce 1955 vstoupil do služby první bombardér Boeing B-52 Stratofortress přezdívaný BUFF (Big Ugly Fat Fucker), málokdo tušil, že bude plnit své úkoly i o 68 let později a bude mu prorokována stoletá kariéra. Pokud se ale podíváme na současné směry blízké letecké podpory, nelze se tomu divit.
Pokusy o vzkříšení či modernizace A-10 zatím selhávaly, víceúčelové letouny F-35 či F-16 se ukázaly jako náhrada pouze částečná a drony zase nenabízejí srovnatelnou kapacitu. Budoucností budou možná roje dronů či robotičtí wingmani, ale tím by se kruh jen uzavřel – právě C-130 byl využitý agenturou DARPA jako letadlo schopné vypouštět i zachytávat drony X-61A Gremlin ve vzduchu.
Budoucí AC-130 se tak může stát efektivní low-tech zbraní pro konflikty, které nevyžadují nasazení nejmodernějších a adekvátně drahých technologií, podobně jako turbovrtulová letadla A-29 Tucano pomáhají s likvidací drogových pašeráků v Kolumbii nebo Brazílii. Nejlépe, pokud se tak stane na stránkách technických magazínů a nikoli v realitě. Nicméně, jak pravil (údajně) Publius Flavius Vegetius Renatus: „Si vis pacem, para bellum.“
