Je třeba „zabít“ (zlikvidovat) docenta Ševčíka!!!

Docent Ševčík se u nás, cestou od svých vzdálených příbuzných, zastavil na nedělní oběd.

            Měli jsme husu a nemohu říct, že by docent Ševčík trpěl nechutenstvím. Na náš dotaz, zda chce ještě přidat, odpověděl vždy kladně, jako by snad ani neměl každou chvíli přijít o zaměstnání, jako by na jeho hlavu ani nebyla vypsána mnohamiliónová odměna.

            Když bylo po obědě a my si vychutnávali na pohovce zaslouženou sváteční sytost, vysekl jsem docentu Ševčíkovi náležitou poklonu: „Máte můj obdiv, pane docente. Pořádá se na vás hon, spousta lidí vás chce zabít, ale vy máte apetit, jako by se vůbec nic nedělo!

            Vaše nervy a vaši občanskou odvahu, by chtěl taky mít.

            Co když vás vyhodí z práce?

            Co budete dělat?

            To už není jako dřív, když jste mohl dělat v kotelně, protože všechny kotelny jsou už automatické!“

            Docent Ševčík ale mávl rukou.

            „Ale to nic není! Nehledejte za tím žádnou osobní statečnost, nebo takového,“ pravil akademik skromně.

            „Jak to, že to nic není! Když vás vyhodí z práce, tak to bude návrat do předlistopadových časů!“ řekl jsem vzrušeně a při té představě, že bychom se navrátili do předlistopadových časů, se mi sevřel žaludek a přeběhl holomráz po zádech.

            Ale doc. Ševčík byl v naprostém klidu.

            „Právě proto se toho nebojím, protože jsem byl taky předlistopadovým členem KSČ. Pokud bychom se vrátili před Listopad 89, tak bych sice nebyl děkanem, to je pravda, ale jen proto, že bych byl už dávno rektorem, nebýt. Tak že mi to vůbec nemůže vadit, i když jsem teď v Trikoloře,“ usmál se docent Ševčík a prosebně dodal, „nemáte bábovku? Dostal jsem na ni náramnou chuť, a jestli můžu prosit, tak trojbarevnou.“

            „Ježíšmarjá, promiňte, já na bábovku zapomněl jako na vlastní mobilizaci!“ chytl jsem se za hlavu a běžel napravit to strašlivé faux pas.

            Naštěstí se docent Ševčík na mě nehněval a s chutí se pustil do bábovky, kdepak tihle stateční lidi se neztratí v žádné době, oni jsou solí naší země!!!