Foto CineArt
Martin Scorsese ve stejném roce prohlásil, že kinematografie je mrtvá a zároveň svoje vlastní tvrzení vyvrátil tím, že natočil třiapůlhodinový historický epos o vykořisťování původního amerického obyvatelstva s rozpočtem 200 milionů dolarů. Zabijáci květinového měsíce jsou plastická, originální a fascinující studie systémového rasismu ve Spojených státech dvacátých let minulého století, která zároveň oživuje okázalou prestižní hollywoodskou filmařinu.
Nonfiction kniha Davida Granna, která česky vyšla pod názvem Krvavé prachy: Osedžské masové vraždy a zrod FBI, detailně zkoumá případ systematického vraždění příslušníků kmene Osedžů. Ti na konci devatenáctého století získali pod svou správu území, na kterém se o něco později našlo velké naleziště ropy a příslušníci kmene tak nesmírně zbohatli.
Grann ale v knize mapuje i pozdější období, kdy se v městečku bohatých původních obyvatel usadilo množství bělochů, kteří sem přicházeli zdánlivě za prací, ale ve skutečnosti se snažili všemožnými nelegálními způsoby přiživit na penězích movité menšiny. Běloši uzavírali sňatky s osedžskými ženami a pak je zabíjeli, aby mohli zdědit jejich majetek, prováděly se majetkové podvody i promyšlené vraždy s cílem odstranit původní obyvatele a přesunout příjmy z ropy do bílých rukou. Kniha zároveň sleduje zrod zpravodajské služby FBI, pro kterou bylo vyšetřování osedžských vražd jedním z prvních velkých případů.
Zabíjení Osedžů se odehrávalo od desátých do třicátých let minulého století a podle některých odhadů sahal počet nevyřešených případů až do řádu stovek.
Hraný film údajně oproti skutečnosti snižuje rozsah celého vraždění. Zabíjení Osedžů se odehrávalo od desátých do třicátých let minulého století a podle některých odhadů sahal počet nevyřešených případů až do řádu stovek. Podstatnější je, že Zabijáci květinového měsíce toho ve velmi sevřeném časoprostoru osedžského města dokážou říci mnoho o rasismu v dějinách Spojených států.
Scorsese natočil další ze svých filmů o tom, jak zlo korumpuje jednotlivce. Je to znovu příběh o mužích, pro které je zabíjení jen logické a chladně racionální pokračování byznysových zájmů a také další z jeho filmů o mužích, kteří se tak zaplétají do vlastních lží, až se v nich nakonec sami ztratí. Opět nás nechává pobývat v komunitě lidí, kteří jako běžnou rutinu provádějí věci, jež většině z nás budou připadat jako naprosto nepřijatelné – a ukazuje i k jak hořkým, případně hořce ironickým důsledkům to může vést. V tomto ohledu diváky, kteří autorova díla sledují už od Špinavých ulic a Taxikáře, asi film příliš nepřekvapí. Od Vlka z Wall Street ale Scorsese nenatočil takhle komplexní a působivou, a zároveň v něčem záměrně vyčerpávající studii určitého dějinného období Spojených států.
Smrt je jen byznys
Zabijáci květinového měsíce jsou totiž především plastickým portrétem zvláštního uzavřeného mikrosvěta, kde jako by na jednom prostoru spolu žili beránci a vlci. A právě tuto symbiózu film zkoumá z mnoha ohledů. Osedžové si chtějí užívat privilegia spojená s bohatstvím, jenže v americké společnosti to znamená vyjednávat s bělochy. Ti ale původní obyvatele od začátku vnímají výhradně jako podřadnou rasu.
Vůdce celého tajného komplotu William Hale je farmář, který chová dobytek – a jako s kusy svého dobytka nakládá i s Osedži. Díky tomu film hodně vypovídá o rasismu, i když se o něm ve snímku přímo vlastně téměř nemluví. Ani nemusí, protože je brán jako základní předpoklad, podle kterého jednají všichni bílí hrdinové. Když film začne naznačovat, že Hale je členem zednářské lóže a má vazby na ropné společnosti, je to až skoro škoda, protože krutost bílých proti původním obyvatelům tu působí jako samozřejmost, která prostupuje všemi společenskými třídami a jsou si ji velmi dobře vědomi všichni kromě samotných obětí.
Ve filmu je několik scén, ve kterých osedžská žena Mollie prochází ulicí plnou bílých mužů, a film nás nechává zavadit o jejich pohledy, které jsou nečitelné, ale čiší z nich neurčitá hrozba. V zástupech vzájemně si podobných bělochů lze těžko odhadnout, kdo je spojenec a kdo patří k zabijákům.
Osedžové jsou tu za různých okolností vystavováni povýšenému jednání ze strany bělochů – Mollie má sice obrovský majetek, ale zároveň má právní status „nesvéprávné“ osoby, který mívala řada čistokrevných původních obyvatel. Nakládání se svými penězi tak musí konzultovat se zástupci banky. Scorseseho film navíc naznačuje, že zásadní chybou Osedžů bylo, že od bělochů očekávali, že s nimi budou jednat jako s lidmi. Všechny vraždy, které film ukazuje, jsou ale přesně ve Scorseseho stylu – jsou to naprosto rutinní úkony „profesionálů“, pro něž smrt rozhodně není nic osobního, ale čistý byznys.
Zabydlet se ve filmu
Zabijáci nemají žádného ústředního vypravěče, ale nechávají nás postupně pronikat do života v osedžském městečku. Scorsese natáčel přímo na osedžských pozemcích a krajina tu hraje důležitou roli, ale ještě zásadnější je právě plastický obraz samotného města, které je oživené množstvím komparsu a dobových předmětů. Většinou se na ně nijak neupozorňuje, ale přispívají k tomu, abychom si udělali podrobný obrázek o tehdejším životě.
O spoustě věcí se dozvídáme z náznaků – hlavní hrdina Ernest si stěžuje hrobníkovi, že mu za pohřeb účtuje „osedžské ceny“, z čehož pochopíme, jak moc celá komunita vydělává na bohaté menšině. Stejně nenápadné, ale všudypřítomné jsou náznaky toho, nakolik Osedžové zběleli a nakolik zůstali věrní vlastním tradicím a kultuře.
Právě mapování tohohle soužití je jedním z důvodů, proč je dobře, že Scorseseho film trvá tak dlouho. Tvůrci chtějí, abychom se ve světě filmu skutečně zabydleli, tedy abychom pochopili různé souvislosti celého vraždění. K tomu ale také chtějí, abychom si důkladně prožili dlouhotrvající a systematickou krutost, se kterou bílí spiklenci přistupovali k Osedžům. Většina filmu je v podstatě až pedantská kronika promyšleného zabíjení vedená chladnou právnickou nebo účetní logikou. Hale v uhrančivém podání Roberta De Nira nechává odpravovat lidi jako položky nějakého dlouhodobého projektu.
Pokud na Zabijácích rozkvetlého měsíce něco drhne, tak je to dějově trochu krkolomná závěrečná část s vyšetřováním FBI, kde vyprávění lehce klopýtá o zamotané peripetie skutečných historických událostí. Celkově se ale Scorsesemu povedlo vytvořit velmi zdařilý příklad toho typu filmu, který sám s oblibou opakovaně prohlašuje za vyhynulý – velkou historickou hollywoodskou epiku.
Ve skutečnosti ale po tomhle typu filmů pořád nějaká poptávka je, jak ukázal Nolanův hit Oppenheimer. Zabijáci jsou projekt, který se připravuje už řadu let – Grannova kniha vyšla v roce 2017, nicméně už v roce 2016 se několik filmových studií pokoušelo získat práva na filmovou adaptaci dosud nepublikovaného textu. Na tom, že film mohl vzniknout s rozpočtem srovnatelným se superhrdinskými blockbustery od Marvelu, má velký podíl fenomén streamovacích služeb. Scorseseho předchozí film, což byl Irčan, další historické kriminální drama se stopáží přes tři hodiny a rozpočtem 160 milionů dolarů, zaplatil Netflix. Sám režisér se pokoušel s Netflixem jednat i v případě Zabijáků, ale nakonec zakotvil u Applu, který spravuje službu Apple TV+.
Na jednu stranu je pravda, že Scorsese má ve filmovém průmyslu hodně výjimečné postavení, na druhou to ale něco říká o síle streamovacích platforem. Ještě letos bychom se měli dočkat i další megalomanské historické epiky z produkce Applu, filmu Ridleyho Scotta Napoleon, u kterého by měla vzniknout i ultimátní čtyř a půl hodinová verze. Těžko říci, jak dlouho se tenhle model udrží a záležet to bude především na tom, jak se streamovacím službám podobné investice vyplatí. Dokonce i u Zabijáků rozkvetlého měsíce časopis Variety přiznává, že je dost těžké odhadnout, jestli solidní, ale zároveň s Marvelovkami nesrovnatelné tržby Zabijáků znamenají úspěch pro film, jehož domovem nakonec bude globální online videotéka. Každopádně Scorseseho film se vyplatí vidět ve velkém sále ještě předtím, než na VOD skončí.
Autor je filmový publicista.