Článek
Ujel jim vlak
Devatenáctileté Slovenky Viera Kuklská a Tatiana Gangurová spolu navštěvovaly trenčínské gymnázium a byly to nejen spolužačky, ale i dobré kamarádky. Těšily se na společnou dovolenou v Tatrách a ještě před odjezdem si na cestu pekly buchty. Na nádraží však dorazily pozdě a vlak do Žiliny jim ujel. Co teď? Najednou si všimly opodál stojícího nákladního auta, u kterého přešlapoval jeho řidič. Bylo po druhé hodině ranní a moc možností, koho požádat o pomoc, nebylo. Miroslav Somora dělal, že ho dívky, ani jejich problémy s cestou na vysněnou dovolenou nezajímají. Ve skutečnosti se však jen třásl na to, až ho osloví. Na trenčínském nádraží se totiž neobjevil náhodně, jak si studentky původně myslely. Se svým modrým náklaďákem totiž už nějaký čas objížděl různá místa a hledal osamocené stopařky. Někdy tajně chodil i na dámské záchody nebo sledoval ženy v nemocnicích, ve vlaku, anebo na ně číhal na ulici. Před několika dny dokonce jednu stopařku i znásilnil. Tím, že se budoucímu vrahovi ze strachu nebránila, si pravděpodobně zachránila život.
Nejdřív chtěl jen jednu, nakonec vzal obě
Na první pohled dvěma kamarádkám možná přišel Miroslav Somora i sympatický. Rodák z Tepličky nad Váhom byl už jedenáct let ženatý a doma měl dvě malé děti. Dívky ale nemohly vědět, že řidič, kterého požádaly o svezení, byl agresivní násilník, který si odseděl už několik trestů za loupežná přepadení i znásilnění. Nepřišlo jim podezřelé ani to, že s sebou chtěl vzít jen jednu z nich. Nakonec se ale rozmyslel a slíbil, že obě děvčata kousek sveze.
Montážní klíč a kuchyňský nůž
Psal se 8. srpen 1976 a za chvíli mělo začít svítat. Dívky si oddychly, že přeci jen svůj plánovaný program stihnou, ale po několika desítkách kilometrů auto kousek za Trenčianskou Teplou náhle zastavilo na okraji cesty. Miroslav Somora si vzal do rukou připravený těžký montážní klíč a třiceticentimetrový kuchyňský nůž a obě stopařky brutálně zavraždil. Jednu z dívek potom znásilnil. Po činu se vydal spolu se zakrvácenými mrtvolami na asi třicetikilometrovou cestu do Zlínského kraje, kde bývala u obce Valašské Klobouky místní skládka odpadu. Tam těla svých obětí zahrabal. Předtím se nezdráhal vypůjčit si v jednom stavení lopatu s výmluvou, že jeho auto zapadlo.
Viděl ho s lopatou
Nebýt všímavého svědka, možná by se na dvojnásobnou brutální vraždu dvou mladých gymnazistek nikdy nepřišlo. Ale díky muži, který u skládky při rozvážení uhlí uviděl Somorovo nákladní auto a bylo mu divné, proč tam parkuje, byla těla Viery a Tatiany už druhý den po vraždě objevena. Svědkovi to totiž nedalo a šel se podívat, co mohl neznámý řidič na skládce dělat. Když z pod odpadků uviděl vyčnívat lidské nohy, vyděšeně běžel svůj hrůzný nález oznámit. Dokonce si zapamatoval i část poznávací značky vrahova auta, ale to kriminalistům k identifikaci řidiče nepomohlo, potřebovali ji totiž znát celou. Podezření nakonec padlo právě na muže, který mrtvoly našel. Naštěstí se ale přihlásil ještě druhý svědek, který znal celou poznávací značku hledaného modrého náklaďáku. A vraha dokonce spatřil na vlastní oči. Viděl ho, jak se u skládky opírá o lopatu.
Vraždy inspirovaly film
Miroslav Somora se k oběma vraždám doznal. Svého činu nelitoval a choval se chladně. Podle očekávání nad ním soudce vynesl trest smrti. Jeden z nejbrutálnějších slovenských vrahů všech dob byl brzy ráno dne 9. února 1979 popraven v bratislavské věznici. Případ, který ve své době silně pobouřil celé Československo, inspiroval i režiséra Jindřicha Poláka, který podle něj natočil známý film Smrt stopařek s Dádou Patrasovou a Janou Nagyovou. Hlavní roli si zahrál málo známý polský herec Marek Perepeczko, který byl jako filmový vrah stopařek zastřelen při svém útěku před spravedlností. Úspěšný snímek vznikl ve stejném roce, kdy byl skutečný vrah dvou studentek oběšen. Dnes poblíž dřívější skládky stojí kříž. Má ochraňovat cyklisty a připomínat dvě zavražděné mladé dívky, jejichž těla tu vrah pohodil.
