Šance Izraele proměnit krveprolití v mír

Jeffrey D. Sachs | 31. října 2023 |

Izraeli dochází čas, aby se zachránil – nikoli před Hamasem, kterému chybí prostředky k vojenské porážce Izraele, ale před ním samotným. Izraelské válečné zločiny v Gaze, hraničící se zločinem genocidy podle Centra pro ústavní práva , hrozí zničením občanských, politických, ekonomických a kulturních vztahů Izraele se zbytkem světa. V Izraeli sílí výzvy, aby premiér Benjamin Netanjahu okamžitě odstoupil . Nová izraelská vláda by se měla chopit příležitosti a pomocí diplomacie proměnit masakr v trvalý mír.

Netanjahu vede Izrael do stejné pasti, do které se po 11. září dostaly USA. Cílem Hamásu při jeho ohavném teroristickém útoku 7. 10. bylo podnítit Izrael do dlouhé a krvavé války a přimět Izrael k páchání válečných zločinů, které by přivedly svět do skandálního zmatku. Toto je klasické politické použití teroru: nejen k zabití, ale k vyděšení, provokaci, ponížení a nakonec k destrukcií nepřítele.

Al-Káida, pachatel 11. září, podnítila americkou politický establihsment k zahájení katastrofálních válek v Afghánistánu, Iráku a jinde. Výsledkem byly masakry, mučení ze strany amerických agentur a vojenských sil, dluh ve výši 8 bilionů dolarů a kolaps americké prestiže a moci po celém světě. Hamas podobně podněcuje Izrael k válečným zločinům a potenciálně k válce v celém regionu. Akce Izraele se obrací proti Izraeli jeho přátelům po celém světě.

Instinktem Izraele je ignorovat globální mínění, připisovat jej antisemitismu a věřit, že USA stojí za Izraelem. Přesto USA, oslabené ve světových záležitostech, nemohou Izrael zachránit před sebou samými. Podívejte se, jak USA „zachraňují“ Ukrajinu. Ukrajinu ničí její honba za členstvím v NATO a odmítání diplomacie, přičemž obojí bylo povzbuzeno nejistým  závazkem Ameriky vojensky podporovat Ukrajinu „jak dlouho to bude potřeba“.

Existuje další hluboká podobnost mezi 11. zářím Al-Káidy a 7. 10. Hamásu. Al-Káida byla americkým výtvorem, který se později stal bumerangem . Skrytým financováním islámských džihádistů v Afghánistánu v boji proti Sovětskému svazu v 80. letech CIA fakticky porodila  al-Káidu. V případě Hamasu Netanjahu – jak je dobře zdokumentováno – tajně podporoval Hamás , aby rozdělil a oslabil palestinskou samosprávu.
Netanjahu a jeho kabinet Izraelcům řekli, že neexistuje jiná možnost, jak dosáhnout bezpečnosti a míru, než vpadnout do Gazy a porazit Hamás. Souhlas vlád USA a Evropy s invazí Izraele do Gazy předává izraelskému lidu zprávu, že jejich vůdci říkají pravdu: že Hamas lze vojensky porazit, že smrt civilistů v Gaze je omezena pečlivým zaměřováním vojenských operací, a že Izrael dělá jedinou věc, kterou může udělat pro svou vlastní bezpečnost. Přesto se těchto zavádějících názorů dopouští stejná politická třída, která v předstihu k 7. 10. srazila izraelskou ostražitost. Izraelští vůdci se snaží zakrýt své chyby ve válce v Gaze.

Fakta jsou následující. Za prvé, zatímco Hamás prokázal svou schopnost provést překvapivý teroristický útok, pravdou je, že Izrael 7. 10. povolil v ostražitosti. Posílením svých hranic a svých zpravodajských služeb může Izrael zabránit Hamasu před opakovaným útokem. Izraeli nehrozí ani žádná vojenská porážka ze strany Hamasu uvnitř Izraele, protože Izrael má obrovskou vojenskou převahu. Totéž platilo pro 11. září, které bylo katastrofálním selháním amerických vnitřních bezpečnostních a zpravodajských operací, ale ani vzdáleně nepředstavovalo hrozbu americké vojenské porážky.

To neznamená, že porazit Hamás v Gaze by bylo jednoduché. S velkou izraelskou pozemní invazí by Hamas měl výhodu městské partyzánské války na svém vlastním území a nepochybně při takové kampani pravděpodobně zemře velký počet izraelských vojáků.

Existuje zcela odlišný přístup k bezpečnosti Izraele, ten, který izraelská politická třída po desetiletí odmítala, ale jediný, který může přinést skutečný mír a bezpečnost. Je to politické řešení pro Palestinu, spojené s komplexními, vymahatelnými bezpečnostními opatřeními pro Izrael.

Izrael sedí na vrcholu sopky nepokojů, protože palestinskému lidu dlouho upírá základní lidská, ekonomická a politická práva. jak skvěle popsala Gazu Human Rights Watch  coby vězení pod širým nebem. Izraelská okupace Palestiny se rovná apartheidu v pohledu skupin pro  lidská práva, jako je Amnesty International . Rada bezpečnosti OSN a Valné shromáždění OSN právem a drtivou většinou hlasovaly rezoluci za rezolucí požadující dvoustátní řešení, naposledy 26. října , před pouhými  pár dny.

Čtenáře zajímající se o podrobnou historii této dlouhé ságy odkazuji na moudrou a odbornou studii mého váženého kolegy profesora Rašída Khalida, Stoletá válka o Palestinu . Historik Ian Black ve své knize Enemies and Neighbors: Arabs and Židé v Palestině a Izraeli 1917–2017 líčí, že Netanjahu, nejdéle sloužící izraelský premiér, „nebyl připraven udělat ústupky potřebné k vytvoření [řešení dvou států ] dvoustátí  za možné “
Neschopnost izraelské politické elity  dosáhnout skutečné bezpečnosti pro Izrael a spravedlnosti pro Palestinu, otevírá dveře jinému přístupu. Zde je návod, jak by mohlo fungovat diplomatické řešení.

Rada bezpečnosti OSN by se zavázala k odzbrojení militantních skupin, včetně Hamásu a Islámského džihádu. Země, které tyto skupiny financují a vyzbrojují, zejména Írán, by souhlasily se spojením s Radou bezpečnosti OSN při definancování a demobilizaci těchto skupin v rámci mírové dohody. Saúdská Arábie i Írán by v rámci mírové dohody navázaly diplomatické vztahy s Izraelem. Izrael a Rada bezpečnosti OSN by uznaly suverénní, nezávislý a bezpečný stát Palestina s hlavním městem ve východním Jeruzalémě a s plným členstvím v OSN. Palestina by získala suverénní kontrolu nad muslimskými svatými místy ve východním Jeruzalémě, včetně Haram al-Sharif .

Pět stálých mocností (P5) Rady bezpečnosti OSN – USA, Rusko, Čína, Velká Británie a Francie – všechny takové mírové dohodu podporují. Biden skutečně nedávno znovu zopakoval podporu USA pro dvoustátní řešení. Kromě toho existuje prostor pro příznivou diplomacii mezi P5. USA a Čína brzy uspořádají summit prezidenta Bidena a prezidenta Si Ťin-pchinga a dokonce se objevily záblesky zákulisní diplomacie mezi Ruskem a USA s cílem vyřešit a ukončit tragický konflikt na Ukrajině.

Írán může k takové dohodě přistoupit, pokud dohoda zahrnuje normalizaci diplomatických a hospodářských vztahů Íránu s EU a Spojenými státy. V roce 2015 Írán vyjednal společný komplexní akční plán (JCPOA) s USA a evropskými národy s cílem ukončit íránský program jaderných zbraní výměnou za ukončení západních sankcí. Byly to USA za bývalého prezidenta Donalda Trumpa, nikoli Írán, kdo drze odstoupil od JCPOA v roce 2018. Nedávno se Írán usmířil se Saúdskou Arábií a připojil se k zemím BRICS, čímž demonstroval zájem Íránu o dynamickou a kreativní diplomacii.

Zbytek členských států OSN rovněž jednoznačně podporuje dvoustátní řešení. Jakmile Izrael přijme komplexní mírovou dohodu, získá si přátele po celém světě a zařídí  celosvětové oddechnutí.

Pokud Izrael spolkne Netanjahuův jed, že „je čas na válku“, Izrael se izoluje od zbytku světa a zaplatí zničující cenu. Dosažitelným cílem Izraele je trvalý mír a bezpečnost prostřednictvím diplomacie. Přátelé Izraele, počínaje USA, mu musí pomoci zvolit diplomacii před válkou. Přátelé nedovolí přátelům páchat zločiny proti lidskosti, tím méně jim k tomu poskytují finance a zbraně.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Zajímavé  čtené v  každém ohledu.  Ale  nemohu si pomoci – v mnohém ohledu  naivní!!!!

Izraelsko  palestinské  vztahy  pamatuji  obrovské a spektakulární  průlomy. Například dohody  z Camp Davidu  nebo  z Osla. Vždycky  to vypadalo,  že  odvěké nesmiřitelné nepřátelství  skončilo.  Ale  následně  se  ukázalo, že  šlo  o  klasický případ  typu  – přání otcem myšlenky!!!! Ne snad  že  by  ti co  ty dohody  slavnostně uzavírali, chtěli toho druhého /hned/ podvést. Problém je  v něčem jiném – vždycky, opravdu vždycky  se  najdou radikálové, kteří  jejich platnost okamžitě  znegují, prohlásí je za zradu a naprosto odmítají se jimi  řídit. A nakonec  si prosadí  tak jako  tak svou, protože  sáhnou  k nejhrubší formě  terorismu. Vždycky  to zatím tak bylo a obávám se, že  i bude. Vznik  palestinského státu  na  tom NIC NEZMĚNÍ. To  jen  obezlička a berlička   pro arabské radikály. Ti se nespokojí s ničím menším, než  totální likvidací Izraele  a nahnáním všech  židů  do moře. Nepochybně  existují  fundamentalisté  i na  druhé  straně, leč  je jich  daleko méně. Nenávist  k židovskému státu  sdílí  skutečně  drtivá  většina Palestinců, ale  i většina Arabů a nejspíše i muslimů. To, co navrhuje profesor  Sachs zní logicky  a vyváženě. Jenže předpokládá  maximum dobré  vůle  na obou stranách konfliktu.  Která  neexistuje. V Izraeli kvůli rozhořčení ,  že  teror  7.10.  si  žádá  exemplární trest, čemuž se lze  jen těžko divit a  mezi Palestinci,  že  Izrael je potřeba zničit, ať  to stojí , co to stojí.

Opakuji, co jste  už  četli mnohokrát – Izrael prohrává, respektive  – už  prohrál. Světové mínění  je proti němu. A odpor  stále  roste a není  šance, aby  tomu bylo jinak. Což  ale  není  ospravedlnění  toho, aby  terorističtí  vrazi  běhali  po svobodě  a už  vůbec ne, aby je jejich soukmenovci oslavovali jako hrdiny. Což se  děje.  Teror  nesmí být odměněn. A  civilní ztráty  v Gaze? Hrůza  hrůz!  Bezesporu. Ale  tvrdím, že  ti, co  ten  nájezd  na Izrael  připravili přesně  s tímhle  scénářem a  následným světovým rozhořčením  a  tlakem  na Izrael předem chladnokrevně  kalkulovali. Dokonce ve  smyslu  – čím více  zabitých  dětí, tím pro nás  lépe!  Jak lze uzavírat dohody  s takto myslícími mosntry?  Jakou  hodnotu a trvání  takové dohody  asi budou mít?

Za mne je tenhle  článek profesora Sachse  krásný  sen dobrého a slušného   člověka.   Ale  svět takový, zejména ne  na Blízkém východě -není!