Jiřímu Holečkovi jsem dal poslední gól na rozloučenou, vybavuje si Čestmír Kodrle, někdejší spoluhráč Ivana Hlinky

Když hokejisté Litvínova překonali v první čtvrtině probíhajícího ročníku extraligy klubový rekord v počtu vítězných zápasů v řadě, hned se připomínaly i předchozí úspěšné série téhož klubu ze sezon 1977/78 a 2014/15. Zatímco skvělé tažení z období před osmi lety si mnozí fanoušci určitě pamatují, patří litvínovská cesta z roku 1978 už takříkajíc do dávné hokejové historie.

Jedním z aktérů tehdejší pouti Litvínova nejen při sérii, ale i při zisku stříbrné medaile v československé lize byl někdejší útočník Čestmír Kodrle. I ve svých 74 letech si vybavuje detaily i atmosféru hokejového Litvínova ze své kariéry a o dojmy se podělil v rozhovoru pro SportDeník.cz.

Na snímku Čestmír Kodrle na náměstí v Ústí nad Labem (počátek listopadu 2023).

Jak to tedy ve zmíněném ročníku 1977/78 bylo?

Měli jsme vynikající šňůru vítězství a prakticky do posledního kola jsme hráli o titul. Tenkrát obsahovala liga jen 44 zápasů bez play-off, takže rozhodovaly body v konečné tabulce. První místo získalo Kladno a Litvínov byl druhý, když v přímém souboji o stříbro v závěrečném duelu sezony jsme zdolali pražskou Spartu 3:1. K tomu se vztahuje i můj krásný zážitek.

Povídejte, co jste prožil?

Mám obrovské vzpomínky. V onom památném zápase se Spartou, kdy šlo o druhé místo, jsem dal vítězný gól do sítě legendárního brankáře, trojnásobného mistra světa Jiřího Holečka. Pak ještě Jirka Bubla, rovněž trojnásobný mistr světa, pečetil výhru Litvínova gólem na 3:1 do prázdné branky. Jelikož Holeček po sezoně skončil ve Spartě i v československé lize, byl jsem tudíž posledním hráčem, který mu vstřelil na rozloučenou gól (úsměv).

To je zajímavá věc a kuriozita…

Když jsem po letech Jiřího Holečka někde potkal na hokeji, kde byl jako pozorovatel, tak jsem mu pověděl něco v tom duchu: Až budeš psát paměti, vzpomeň si, kdo ti dal ten poslední gól.

Můžete v krátkosti charakterizovat a přiblížit tehdejší kádr a sestavu Litvínova?

Skvělé mužstvo a vynikajicí parta. A výsledkem bylo stříbro. Ivanu Hlinkovi, který byl lídrem a taky trojnásobným mistrem světa, jsem říkal: Než jsem přišel z Ústí nad Labem, hráli jste dole a sotva přijdu a jde to. Byla to moje první sezona v Litvínově a všechno fajn. V brance Kapoun, v obraně Bubla, Vopat, Daněk, Machulda, Rykl, A. Kadlec a další, v útoku Ulrych, Hlinka, Tarant, Kokrment, Machulda, J. Hübl, Opačitý, Kýhos, Kodrle, Jeřábek, Weissmann. Trenérem byl František Voříšek, tým koučoval Josef Hlinka, otec Ivana, a asistentem byl Josef Beránek starší. Pan Voříšek působil dlouho v Polsku, kde získal osmkrát titul.

Jak dlouho jste hrál aktivně hokej?

Z Litvínova jsem se po nějakém období vrátil do Ústí nad Labem a s kariérou jsem končil v pětačtyřiceti letech v Německu.

Zdroj: autorský článek