Článek
V soukromí byli samá něžnost, oslovovali se „Pepi“ a „Liduschko“. On říšský ministr propagandy, ona česká herečka, tedy proč jejich poměr nenazvat tituly filmů - třeba Spiklenci slasti nebo Spalující vášeň . Řeč je o prvorepublikové megastar stříbrného plátna Lídě Baarové (1914-2000) a Josephu Goebbelsovi, manželu arijské blondýnky a otci šesti dětí, který se kvůli ní chtěl nechat rozvést.
Nacistický pohlavár plánoval, že se životní láskou opustí nejen početnou rodinu, ale i veškeré povinnosti a zbytek života spolu stráví na německém velvyslanectví v Japonsku. Intenzivní románek utnul s nemenší razancí sám Adolf Hitler, který si oba pozval k sobě „na kobereček“. Führer nemohl připustit takový skandál, spořádaná rodina měla být základem i Třetí říše. Zvláště v osudovém roce 1939, na prahu druhé světové války…
Krásná tak, že se to nedalo popsat
Baarová byla první dítě Karla a Ludmily Babkových, umělecký pseudonym přijala podle jejich přítele spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Snad to byl jistý matčin talent (jako operní pěvkyně hostovala i v Národním divadle), který ji navedl do prostředí filmu. Tam debutovala v pouhých 17 letech ve snímku Kariéra Pavla Čamrdy, o rok později přišla o panenství s režisérem Karlem Lamačem. Točila s ním mimořádně úspěšný film Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. V jeho smíchovském bytě prý uměl pomocí mnoha lampiček navodit natolik kouzelnou náladu, že se necítila být „okradena ani zneuctěna“. Aby toho nebylo dost, málem rozvedla samotného Lelíčka, tedy herce Vlastu Buriana, který prý o ni rovněž usiloval.
Adina Mandlová si myslela, že její milenec Svatopluk Beneš zeslábl nemocí. Ve skutečnosti tajně spal s Lídou Baarovou
Mezi barrandovskou smetánkou tehdy šla pověst, že „Baarová má oči mandlové“, zatímco Adina Mandlová (1910-1991) prý ty „barové“. Soupeření obou hvězd se projevilo i v případě kolegy Svatopluka Beneše, který jednu dobu měl poměr s oběma ženami. Oficiálně chodil s Mandlovou, a ta si kolegyni stěžovala, že „Sváťa“ je asi nemocný, protože v posteli vůbec nemůže. Sokyně jí pochopitelně neprozradila, že je to kvůli Benešově vytížení u ní doma. Mandlová se však také uměla činit: mimo jiné se jí dvořil úspěšný bookmaker, od kterého dostávala pugéty prostřednictvím Ljuby Hermanové. Byl totiž ženatý s přesnou kopií Adiny, ale navrch toužil mít i originál. Nakonec uspěl a jednou týdně se u ní stavil „na kávu“, a pokaždé za sebou ve vázičce na krbu nechal 7000 korun. Například Śkoda Popular tehdy stála 17 300 korun, herečka si tímto způsobem mohla za necelý měsíc našetřit na nové auto a ještě jí něco zbylo.
Síla ďábla tkví v jeho bedrech
Osudovým se Baarové stal úspěch v Německu, kde od poloviny 30. let točila pro tamní společnost UFA. Oblast filmu spadala pod Goebbelse, který však respektoval její „slušné vychování“ a trpělivě se jí dvořil. Věděl, že neoplývá fyzickou krásou, měl však vzdělání (doktorský titul získal na renomované univerzitě v Heidelbergu) a hlavně silné charisma. Preludoval jí německé klasiky na klavíru, učil lukostřelbě a v jeho soukromé oboře společně krmili srnky. Nešetřil vtipem: dokázal jí parodovat nejen ministra letectví Hermanna Göringa, ale i samotného Hitlera. „Goebbels byl mistrem lovu a nezapomínal na nic,“ vzpomínala Baarová na jeden odjezd z Berlína. Vyklonila se z okna, aby se osvěžila, když se k ní davem lidí prodral ministrův pobočník von Wedel a v běhu podél soupravy jí předal obrovskou kytici růží.
Jedné zimy, když krajina u Goebbelsovy chaty nedaleko jezera Bogensee zromantičtěla čerstvě napadaným sněhem, k tomu došlo. „Poslouchali jsme Bacha, od kamen příjemně sálalo - a najednou jsme se líbali,“ pamatovala si živě tento moment Baarová. Jeho vážné vyznání lásky, které jí poté horečně šeptal do tváře, zprvu mělo opačný účinek. Dostala strach. Nezávazný flirt by byl bezpečnější, ale jeho city, které toho večera odkryl, vnímala jako opravdové. Její kamarádka, herečka a zpěvačka Zdenka Sulanová (1920-2004), to později dosvědčila. „Trochu jí zazlívám ty její řeči, že s Goebbelsem nikdy nic neměla, že ji jen obdivoval. Víte, co ona přede mnou jednou řekla? Že on byl jediný muž, který ji kdy sexuálně uspokojil,“ rozporuje pozdější obhajobu Baarové.
Lída Baarová po skončení války emigrovala do zahraničí, kde dostávala menší role zejména v italských filmech. Dvakrát se vdala, ale kvůli své neplodnosti neměla děti (následek mimoděložního těhotenství s kolegou Gustavem Fröhlichem ještě z 30. let). Stala se z ní osamělá alkoholička vyprávějící své životní peripetie komukoli pokaždé jinak. Zemřela, zbavena svéprávnosti, v rakouském Salcburku ve věku 86 let.
Seznam zdrojů:
Lída Baarová: Života sladké hořkosti (Sfinga 1992)
Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju (Čs. filmový ústav 1990)
Ondřej Suchý: Tři životy Lídy Baarové (Ikar 2010)
