Sopranistka Marie Fajtová obohatila dramaturgické palety teplických koncertů

Symfonickým koncertem ve čtvrtek 19. října 2023 vstoupila v nové sezóně 2023/2024 Severočeská filharmonie Teplice do koncertní řady B. Vzhledem ke stále probíhající rekonstrukci teplického Domu kultury i tentokrát koncert probíhal ve velkém sále Krušnohorského divadla. Ačkoliv se zde, v tomto krásném historickém prostředí, ještě před výstavbou místního kulturního domu koncerty konaly desítky let, dnes posluchač pociťuje jakousi nostalgii a touhu po moderním koncertním prostředí a zřetelné akustice. Ostatně především orchestru nabídne větší plocha koncertního pódia komfortnější prostor k tvůrčí práci.
Marie Fajtová (zdroj Severočeská filharmonie Teplice)
Marie Fajtová (zdroj Severočeská filharmonie Teplice)

Dramaturgie koncertu Severočeské filharmonie Teplice propojila hudbu současnosti s křehkou krásou klasicismu. Taktovka večera byla svěřena Tomáši Braunerovi, který je od sezóny 2020/2021 šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a koncertuje s předními evropskými orchestry. Příkladně se v roce 2022 představil v Labské filharmonii v Hamburku, v letošním roce povede koncerty orchestru FOK v Mnichově a Wiesbadenu.

Úvodem programu večera byla provedena skladba Vítězslava Nováka (1870–1949) Lady Godiva, předehra pro velký orchestr op. 41 k divadelní hře Jaroslava Vrchlického. Předehra premiérově zazněla 24. listopadu 1907 při slavnostním představení k otevření Vinohradského divadla v Praze, ostatně k této příležitosti byla též vedením divadla kompozice objednaná. Lady Godiva (980-1067) byla anglosaská šlechtična, manželka hraběte Leofrika z Mercie. Podle středověké legendy projela na koni městem Coventry nahá, pouze zahalená do svých bohatých vlasů, což bylo podmínkou, aby její krutý manžel snížil místním obyvatelům daně. Dirigent T. Brauner v duchu Novákova cítění postavil interpretaci na zásadním kontrastu, dramatickém efektním tématu svěřeném zejména žesťům ve smyslu portrétu krutého vládce v protikladu k poeticky něžnému tématu Godivy v tónech klarinetového sóla a podkreslení smyčci. Kontrasty zákonitostí použité sonátové formy směřuje skladba z plochy orchestrálního fortissima až k závěrečnému vítězství důstojných záměrů Godivy v jemných tónech houslí.

Protagonistkou dalšího průběhu večera se stala sopranistka Marie Fajtová, která byla od sezóny 2006/2007 sólistkou Opery Národního divadla v Praze. Její repertoár tvoří bohatá paleta rolí z oper Mozartových, Verdiho, Smetanových, ale též Händelových a Gluckových. Věnuje se též koncertní činnosti a spolupracuje s řadou předních symfonických orchestrů. V Teplicích se představila provedením cyklu Sbohem a šáteček, sedmi písní na slova Vítězslava Nezvala, od soudobého českého skladatele Jana Klusáka (*1934). Důvěrně známé textové kouzlo bylo podtrženo Klusákovým moderním kompozičním jazykem. Po doznění tohoto opusu čekalo publikum překvapení. Náměstek ředitele Severočeské filharmonie Pavel Bašus přivítal a pozval na pódium přítomného Jana Klusáka, jenž se posluchačům svěřil se svým vztahem k V. Nezvalovi a jeho sbírce Sbohem a šáteček. Velmi spontánně vyprávěl o prvním seznámení s těmito verši ještě z dob gymnaziálních studií, desítkách let čekání na zhudebnění cyklu. K orchestrální instrumentaci došlo až před několika lety. Následně se dotkl pěveckého umění M. Fajtové a její zálibě ve zpěvu kompozic typu vokalíza, J. Klusák pro ni napsal Melodii beze slov, skladbu, která následně zazněla na teplickém koncertě.

Díky charakteru skladby mohla interpretka nechat bohatě vyznít barevné škály svého hlasu, a to zejména ve vysokých sopránových polohách. Orchestr citlivě dynamicky dokresloval atmosféru hlasu. Následoval však ještě jeden zpěv obdobného typu, Vokalíza, op. 34, č. 14 pro soprán a orchestr Sergeje Rachmaninova (1873–1943). Vokalíza jako útvar využívající zpěv beze slov, respektive zpěv pouze na vokály, byla oblíbená zejména na přelomu 19. a 20. století. Rachmaninova Vokalíza vznikla v roce 1915 a nese charakteristické rysy skladatelova hudebního jazyka, čímž máme na mysli zejména šíři melodického bohatství či líbezné kouzlo diatonických postupů. Melodická linka byla logicky svěřena široce rozezpívanému partu sopránu, tuto zvukovou šíři bohatě podpořil též orchestr. Plochy v jemných dynamických odstínech vyzněly v korespondenci vokálu s dřevěnými dechovými nástroji, zejména s procítěně znějícím klarinetem. Koncertní vystoupení M. Fajtové nesporně znamenalo obohacení dramaturgické palety teplických symfonických koncertů.

Druhá polovina večera byla nečekaně svěřena jedné ze slavných symfonií Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), čtyřvěté Symfonii č. 40 g moll, KV 550. Skladba vznikla v roce 1788 v kontextu Symfonie č. 39 Es dur a slavné triumfální Symfonie č. 41 C dur zv. Jupiter. V kontrastu těchto tří největších Mozartových symfonií byla Symfonie č. 39 vždy považovaná za radostnou a optimistickou, mollově laděná Symfonie č. 40 je naopak naplněná až tragickou náladou, pocity smutku, temnoty, tvůrčí i životní nejistoty. V symfonické instrumentaci vedle nepostradatelných smyčců dominují dřevěné dechové nástroje a lesní rohy, nejsou zde žestě a bicí nástroje. Úvodní vzlyk představuje slavné úvodní téma se skokem malé sexty ve smyslu jakéhosi vstupního upevnění tóniny g moll. Další věty již postupují v řádu systému sonátové formy. Symfonie vždy bývá často i interpretačně označovaná jako plná neklidu, hledání a vážnosti. T. Brauner se zde evidentně rozhodl pro nový pohled. Zdůrazňoval prvky optimismu, barevnosti a radosti. Již vstupní citovaný motiv první věty vyzněl lehce, nekomplikovaně. Dirigent volil celkově rychlejší tempa, přitom přesně pracoval s dynamikou a nástrojovou barevností. Tento přístup vynikl zejména ve čtvrté větě, v korespondenci krátkých sól dřevěných dechových nástrojů, symfonie potom dále rychle dospěje k přesvědčivému závěru.

Citovaný koncert Severočeské filharmonie Teplice obohatil posluchače o netradiční výrazové plochy, pohledy a bohatou hudební zvukovost.

Severočeská filharmonie Teplice: Symfonický cyklus B
19. října 2023, 19:00 hodin
Teplice, Krušnohorské divadlo

Program
Vítězslav Novák: Lady Godiva, předehra k tragédii J. Vrchlického, op. 41
Jan Klusák: Sbohem a šáteček, Sedm písní na slova V. Nezvala
Jan Klusák: Melodie beze slov pro Marii Fajtovou
Sergej Rachmaninov: Vokalíza, op. 34, č. 14 pro soprán a orchestr
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll, KV 550

Účinkující
Marie Fajtová – soprán
Severočeská filharmonie Teplice
Tomáš Brauner – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments