Nejizolovanejší ostrov světa. Tristan da Cunha má kostel i hospodu, navštívíte ho jen s povolením

Snad každý Evropan občas zatouží sbalit všechny své starosti a pár nutných nezbytností a schovat se s nimi na odlehlý ostrov, daleko od ruchu a nesnází moderního světa. Obyvatelé Tristanu da Cunha se nikam schovávat nemusí a vlastně ani nemohou - od pevniny je totiž dělí tisíce kilometrů.

Tristan da Cunha se nachází v jižní části Atlantského oceánu přibližně v polovině cesty mezi Afrikou a Jižní Amerikou. S rozlohou 207 čtverečních kilometrů se jedná o největší ostrov ze stejnojmenného sopečného souostroví, všechny ostatní ostrovy jsou ale neobydlené. Formálně je Tristan závislým územím ostrova Svatá Helena, která je součástí britského zámořského území. Jeho hlavou je současný král Karel III., kterého na Svaté Heleně zastupuje guvernér a na Tristanu správce.

Svůj název dostalo souostroví po svém objeviteli, portugalském mořeplavci Tristão da Cunha, který u jeho břehů poprvé zakotvil roku 1520.

Všichni z 237 dnešních obyvatel Tristanu jsou potomky pouhých patnácti původních obyvatel. Dohromady tvoří asi osmdesát rodinných jednotek a kvůli blízké pokrevní provázanosti sdílejí pouhých osm příjmení. Všichni žijí ve městě Edinburgh of the Seven Seas, které je zároveň jediným městem na jediném obyvatelném břehu ostrova. Edinburgh of the Seven Seas je považován za nejodlehlejší a nejizolovanější trvale osídlené místo na světě; k nejbližšímu obydlenému městu, Jamestownu na Svaté Heleně, je to z Edinburghu celých 2 400 km po moři. Zástavbu tvoří jen pár desítek budov a jediná silnice, místní proto říkají svému hlavnímu městu prostě: The Settlement, „osada“, nebo The Village, „vesnice“.

Tristaňané jsou dobrosrdeční a hrdí lidé. Společenské zřízení na svém ostrově považují za unikátní a svým způsobem dokonalé, byť jsou zároveň stejně pyšní i na své evropské kořeny. Jako britské teritorium podléhá Tristan britským zákonům, má ale zároveň přiznanou vysokou míru autonomie. Obyvatelé Tristanu mají vlastní samosprávu (mimo správce stojí v čele města i rada pěti jmenovaných a tří zvolených zástupců), vlastní legislativu a jsou ekonomicky téměř úplně soběstační. Většina dospělých má stálý příjem z rybolovu a zpracování mořských plodin (hlavním zdrojem příjmů ostrova je export langust do Japonska a Spojených států) v místní továrně, kromě toho se všichni od dětí až po seniory věnují farmaření. Ostrované neznají koncept pevné pracovní doby ani kariérního postupu, jejich pracovní úvazky i náplň práce jsou flexibilní. Většinu toho, co potřebují, si dokážou vyrobit sami. Na britských ostrovech si nechávají razit vlastní mince, které ale na Tristanu nejsou v oběhu a obvykle se ihned po ražbě rozprodávají po Evropě. Díky nízkým výrobním nákladům a vysoké prodejní ceně jsou i tyto mince cenným zdrojem příjmů.

Každá rodina vlastní dům s přilehlým pozemkem a veškerá společná půda je ve společném vlastnictví. Na necelém jednom čtverečním kilometru zastavěné plochy mají navíc ostrované k dispozici veškerou občanskou vybavenost podle evropského vzoru. Ve městě funguje pošta, supermarket, bar i kavárna, některé chalupy nabízí ubytování pro hosty. Děti docházejí do školy sv. Marie, nedělní bohoslužby se slouží v katolickém kostele sv. Josefa a anglikánském kostele sv. Marie.

Od sedmdesátých let 20. století na Tristanu funguje i zdravotnické středisko, které bylo v roce 2017 kompletně renovováno, aby splňovalo nejnovější normy a moderní standardy. Nachází se zde pohotovost, ambulance praktického lékaře, zubní ordinace a rentgen. Pokud je stav pacienta vážný, je třeba zařídit jeho převoz do Kapského Města - rádiovými vlnami se kontaktuje nejbližší rybářská loď, která pacienta vyzvedne a uskuteční převoz. V praxi k těmto případům takřka nedochází. Když v sedmdesátých letech minulého století vypukla na ostrově epidemie neznámého virového onemocnění, než pomoc zvenčí dorazila, téměř všichni ostrované se vyléčili svépomocí.

Tristan je dobře zásoben léky. Přístup k nim i veškerá zdravotní péče na ostrově je bezplatná. Děti se rodí buď v místním zdravotnickém středisku, nebo v Kapském Městě, kam jejich rodiče před porodem na čas přesídlí. V medailonku novorozených ostrovanů pak kronikáři uvádějí nejen datum jejich narození, ale i datum, kdy se i s rodiči vrátili na ostrov.

Přestože Tristaňané turisty upřímně vítají, dostat se na ostrov není pro cizince vůbec jednoduché. Jediná cesta vede trajektem z Kapského Města, nestačí si ale jen zakoupit lístek a nastoupit na palubu. Místní si bedlivě hlídají, koho na svůj ostrov pustí, a žádost o přístup musíte zaslat s několikaměsíčním předstihem; loď vyplouvá přibližně desetkrát do roka. Není přitom vůbec jisté, že povolení dostanete - musíte prokázat dobrou vůli a ochotu poznávat a respektovat jak obyvatele Tristanu, tak přírodní bohatství, kterým ostrov oplývá.

Pokud by se vám na Tristanu zalíbilo natolik, že byste se zatoužili se na něm usadit, nepochodili byste. Povolení k trvalému pobytu se udílí jen velmi výjimečně po souhlasu všech obyvatel a výhradně příbuzným rezidentů pod podmínkou, že na ostrově pobývají po dobu minimálně dvou let. Rezidenti také vlastní veškeré akcie od společné půdy a jejich prodej cizincům pro rekreační účely je přísně zakázán.

Obyvatelé Tristanu žijí čilým komunitním životem s velkým důrazem na víru, práci a rodinu, pravidelně se scházejí v komunitním centru a radostně sdílejí všechny důležité okamžiky rodinného života. Se světem komunikují prostřednictvím telefonu, sociálních sítí a webových stránek, na kterých pravidelně informují o veškerém dění na ostrově.

ZDROJE:

GRUNDY, Richard. Tristan da Cunha Isolation & Hardship 1853 - 1942. www.tristandc.com [online]. [cit. 21.10.2023].

MILLINGTON, Peter. Tristan da Cunha Camogli Healthcare Centre. www.tristandc.com [online]. [cit. 21.10.2023].

WOLVERTON, Mark. How the World Learned About the Pentagon’s Sky-High Nuclear Testing. The Atlantic [online]. 24.11.2018 [cit. 21.10.2023]