Komedie Ladislava Stroupežnického v režii Evy Urbancové v sobotu od 19 hodin uctí 120. výročí Městského divadla v Jaroměři. Galapremiéře budou od 10 do 16 hodin předcházet komentované prohlídky, při nichž lze spatřit osobní dopis Jaroslava Vrchlického, moderní jevištní techniku i ohromný fundus kostýmů a rekvizit hodný profesionální scény. Nechybí ani sako po Josefu Bekovi.
„Letos máme dvě významná výročí budovy dnešního divadla, dřívější Fügnerovy sokolovny. Uplynulo 120 let od dokončené výstavby a 20 let od rozsáhlé rekonstrukce po ničivé povodni. Na sobotu jsme naplánovali komentované prohlídky, aby se lidé mohli podívat i do míst, kam běžně přístup nemají, jako jsou kostymérna, sklad nábytku, zbraní a rekvizit. Při prohlídce se dozvědí historii jednoho z nejstarších ochotnických souborů Vrchlický Jaroměř a Smíšeného pěveckého sboru Jaromír, který byl založen už v roce 1856. A také uslyší o místním fotoklubu. Všechny tři mají zázemí u nás v divadle,“ říká Monika Brychová, ředitelka Městského kulturního střediska Jaroměř.
„Horlivě českých her se ujímají“
Do divadla pozvala jak honoraci, tak osobnosti spjaté s budovou, spolky či se Sokolem. První zmínky o ochotnickém divadle v Jaroměři jsou z roku 1819, kdy domácí společnost sehrála Loupežníky na Chlumském vrchu. Popularitu dokazuje tvrzení časopisu Květy, kde stojí, že divadlo v Hradci Králové „zřídka se odevírá, zatímco v sousední Jaroměři horlivě českých her se ujímají“.
Ochotníci hrávali po hospodách, hlavně U Bílé labutě. Název po Jaroslavu Vrchlickém, který jim vyhověl, mají od roku 1889, oficiálně zněl Jednota ochotnického divadla Vrchlický. Jenže názvy se ve 20. století měnily častěji než sály po hotelích a hospodách, po nichž se divadelníci harcovali.
Až když se v Jaroměři začala stavět Fügnerova sokolovna, vznikl dramatický odbor Sokola Vrchlický. Ještě v rozestavěném sále v prosinci 1902 sehrál Vrchlického Exulanty, první hrou po dokončení byla Paní mincmistrová, jejímž hrdinou je básník Mikuláš Dačický z Heslova. Po zrušení Sokola zněl název souboru Divadelní jednota Vrchlický, po 2. světové válce byl začleněn do závodního klubu Juta Jaroměř, který převzal hospodaření. Vznikl Divadelní odbor Vrchlický závodního klubu Juta 3 Jaroměř.
Jaroměřské divadlo na obrazu od Aloise Novosada z roku 1974. Údajně ho koupil Honza Suchánek, člen DS Vrchlický, aby měl autor na pivo.
Při rekonstrukci v roce 1956 se několikrát změnil i jeho název, až se skončilo u Jednotného klubu pracujících, do něhož se zapojily i ostatní místní závodní kluby. V temných dobách opravené divadlo otvírala Jiráskova Lucerna. A hrálo se dál, operety, muzikály, výpravné činohry, občas si s Vrchlickými přijel zahrát třeba Oldřich Nový, Zdeněk Štěpánek a Luděk Munzar, kteří svůj honorář rádi rozpustili ve sklenicích v šatně, nebo mladičká Naďa Urbánková.
Soubor měl a má řadu osobností, pamětníci s úctou vyslovují jména Zdeněk Hovorka či Jiří Hrudka, současní diváci aplaudují Josefu Horáčkovi, Milanu Hrycíkovi, Stanislavě Glembek nebo ceněné kostymérce Ivaně Innertové. V posledních letech v Jaroměři nastudoval s omlazeným souborem profesionální herec Jan Sklenář úspěšné inscenace Ženitby, Rok na vsi a Lakomce, zatím posledním uměleckým, bohužel nikoliv diváckým, sukcesem byla pro současný Divadelní soubor Vrchlický hořce aktuální Čapkova Matka.
Společnost zpěváků
I tradice sboru Jaromír trvá roky. Jako čistě mužský začínal už v roce 1856, byl založen na podnět občanů Jaroměře. V raných letech ho vedl Josef Hink. Náplní spolku bylo „pěstování zpěvu vůbec, zvláště pak zpívání čtyřzpěvů a sborů vůbec“.
3. června 2013 |
Původně nesl název Společnost jaroměřských zpěváků, jméno Jaromír, podle zakladatele města, přijal za své až roku 1862. V roce 1872 byla založena i dívčí pěvecká jednota Jarmila, která o pár let později splynula s Jaromírem a sokolským hudebním odborem. Spolek přijal název Pěvecká a hudební jednota Jaromír.
Spolek byl populární, kde se děla nějaká sláva, tam zpíval. V roce 1911 zvítězil na župním sjezdu v Chlumci nad Cidlinou. Za 1. světové války, kdy přišel i o některé členy, nastaly krušné časy. Obrat přinesl roku 1921 učitel Jaroslav Novotný, sbor obnovil svou slávu, skládali pro něj Josef Bohuslav Foerster a Vítězslav Novák, čestní členové Jaromíra, nechyběl mezi nimi ani Antonín Dvořák. V roce 1956 slavil sbor 100 let a dodnes aktivnímu uskupení je letos 167 roků. Sbormistrem se po Janě Pavlovské stal Vlastimil Kovář, ředitel místní umělecké školy.
Fügnerova sokolovna
To všechno patří k divadlu. Fügnerova sokolovna v letech 1901–1903 vznikla podle projektu architekta Josefa Podhájského jako víceúčelový sokolský dům. Centrum městského společenského a kulturního života, kde bývaly koncerty, biograf, přednášky či besedy, se roku 1991 vrátilo Sokolu Jaroměř.
„Bohužel se ukázalo, že to byla velká chyba, budova se stala zadluženou a nebyly peníze na další provoz. Jediná naděje byla v podobě města, které muselo zaplatit dluh ve výši dvě stě padesát tisíc korun a převzalo budovu pod sebe,“ uvádí ředitelka.
Radnice roku 2000 přistoupila k rekonstrukci exteriérů i interiérů, což si vyžádala ničivá povodeň, která v březnu toho roku zatopila suterén, voda vystoupila do výšky 170 centimetrů. Divadlo do dnešní podoby uvedla rozsáhlá oprava v letech 2002–2003 podle projektu architekta Jaromíra Pizingera, při otevření zpívala jeho tehdejší manželka Bára Basiková. To je jen zlomek z historie domu, jímž prošly jak malé, tak velké dějiny 20. století.
