Maryam se narodila v Londýně, avšak jejím prvním jazykem je francouzština (v současnosti mluví anglicky stejně výborně), neboť vyrůstala v Paříži a v Ženevě. Zároveň má i gruzínské předky. Její dědeček Giorgi Kvinitadze byl voják, který po první světové válce šéfoval nezávislé armádě v čerstvě osamostatnělé Gruzii, přičemž se mu dařilo odrážet bolševické útoky. Dokude nedošlo na invazi Rudé armády, po které ve 20. letech utekl před nesvobodou do Francie se svou rodinou a s chůvou, která uměla vyrábět jogurt, který do té doby údajně v Zemi galského kohouta neznali.

V roce 1985 se mihla v oscarových Vzpomínkách na Afriku. Vidět ji můžeme na samotném začátku na venkovní sešlosti, kde nalévá šampaňské Klausi Maria Brandauerovi a následně projde kolem Meryl Streep. Její nejslavnější rolí však zůstává československá čelistka Kara Milovy v Bondovce Dech života. Tuhle postavu Ian Fleming minimálně z části vyprofiloval podle svojí nevlastní sestry Amaryllis, která na uvedený hudební nástroj hrála. O agentovi 007 se Maryam poprvé doslechla zhruba ve dvanácti letech, přičemž objevit se měla už ve Vyhlídce na vraždu, jenže tehdy ještě přišla tvůrcům příliš mladá. Na začátku století/tisíciletí provázela dokumentem Bond Girls Are Forever, ve kterém zpovídá herečky, jaké měly možnost si v populární franšíze zahrát ženy, do kterých za zakouká hlavní hrdina, o kterém Maryam říká, že jeho samotného nikdy nemůže hrát žena. Třebaže se o této možnosti v rámci chystané šestadvacáté části poměrně hlasitě spekulovalo.

FDb: Byla jste na výstavě Bond in Motion v Bruselu?
Maryam d’Abo: Ano a bylo to skvělé. Překvapilo mě, jak byla velká. Myslela jsem, že tam bude jen auto, ale byla tam i helikoptéra, vlaky … Prostě tam bylo úplně všechno. Ta výstava je mimořádná a rozhodně se musí vidět.

Viděla jste všechny Bondovky?
Ano, viděla, protože jsem dělala dokument o vývoji Bond Girls, takže jsem je viděla všechny. Tedy do té doby, kdy ten dokument vzniknul, takže do roku 2002.

Kromě Dechu života, jakou Bondovku máte nejradši?
Myslím, že tohle se u mě dost mění. Mám ráda Thunderball, Dr. No, Srdečné pozdravy z ruska (malé písmeno ponecháno schválně – pozn. aut.), Octopussy, Žít a nechat zemřít, Zítřek nikdy neumírá s Piercem a Michelle Yeoh, … Nedivám se na ně ale pravidelně. Jenom třeba v době Vánoc, když běží v televizi. A co se týče Bondovek s Danielem Craigem, moje nejoblíbenější je Casino Royale.

Zmínila jste váš dokument, který se jmenuje Bond Girls Are Forever a který tedy mapuje Bond Girls do roku 2002. Přemýšleli jste o tom, že byste natočili pokračování?
My jsme ho vlastně natočili. Ten původní film skončil s Halle Barry. A společnost EON mě, myslím, že během práce na Skyfall, oslovila, jestli bych měla zájem přidat pár dalších Bond Girls. Jenže potom jsme už nepokračovali, protože by to asi nefungovalo, protože ty holky jsme si vybírali podle určitého příběhového oblouku, který teď už nepokračuje.

V tom dokumentu mluvíte i s úplně první Bond Girl, tedy s Ursulou Andress. Jste s ní pořád v kontaktu?
Nějakou dobu po tom natáčení jsem s ní v kontaktu byla, ale v současnosti už nejsem. Se všemi bylo skvělé se potkávat, protože všechny máme stejnou zkušenost, i když každá v jiné dekádě. Je to jako být v klubu, kde se cítíte pohodlně a v bezpečí. A všechny jsme vlastně ve svých rolích zažívaly podobné věci. Jsou herečky, které se od svojí účasti v Bondovce distancují. To je v pořádku, mají pro to zkrátka svoje důvody. Ale my, které vystupujeme v tom dokumentu a i ve stejnojmenné knize, jsme si tu účast užily.

 










 

V 80. letech, před Dechem života, se spekulovalo, že by Jamese Bonda mohl hrát Sam Neill. Viděl jsem, že jste s ním tehdy měla kamerové zkoušky …
To bylo jenom tak sestříhané. Kamerové zkoušky jsem s ním neměla, ty jsem měla s jiným hercem, ale se Samem jsem hrála v minisérii Doktor Živago, která se točila v Praze. Hrál Komarovskyho a já hrála jeho milenku, Lařinu matku.

Timothy Dalton nakonec mohl v Dechu života hrát, protože došlo k posunutí natáčení. Ale kdyby hrál Bonda Sam Neill, byl by to úplně jiný film. Souhlasíte?
Každý herec, který hraje Jamese Bonda, přináší do té role jiný styl. Už tenkrát měl hrát Bonda Pierce Brosnan, ale v té době měl smlouvu na natáčení seriálu Remington Steele. A Timothy chtěl hrát Bonda tak, jak ho Ian Fleming popisuje ve svých knihách. Pokaždé, když je obsazen nový herec, to producenti a scenáristé při psaní scénáře zohledňují a chtějí přijít s novým stylem. Pochopitelně se snaží také reflektovat současnost, aby Bond zůstal aktuální. Dech života je navíc také do jisté míry poctou filmu Třetí muž. K tomu reflektuje studenou válku a tehdejší situaci a Afghánistánu s bojovníky za svobodu.
Spoluprace s Timothym byla úžasná a hodně mi pomáhal, protože jsem byla docela nervózní z toho, že mám hrát v takovém velkofilmu. Timothy je můj neoblíbenější Bond, protože je můj Bond. A mám radost, že když se na ten film podíváte dneska, tak je to pořád moc pěkný film. Během studené války byly britské tajné služby hodně vytížené. Pracoval pro ně i člověk jménem Fitzroy Maclean, se kterým jsem měla možnost se setkat, když mu bylo osmdesát. To byl vlastně skutečný James Bond. Jako špion byl poslán do Moskvy a chodil do školy s Ianem Flemingem, který se jím při tvorbě Jamese Bonda také inspiroval.

Je docela známý fakt, že jste se nejen při natáčení v Pinewood Studios, ale i později na premiéře v kině Odeon Leicester Square setkala s princem Charlesem, který je dnes britským králem, a s Lady Dianou. To byl určitě mimořádný zážitek. Mimochodem, viděla jste film Spencer?
Ano a moc se mi líbil. S Lady Dianou jsem měla možnost se setkat celkem třikrát. Byla to taková princezna všech lidí. Myslím, že Kristen Stewart v tom filmu z velké části zachytila její osobnost.

Zároveň jste měla možnost se setkat i s Grace Kelly …
Ano, bylo mi zhruba šest let. Bylo to na plese UNICEF Gala, protože moje matka pracovala pro UNICEF. Já jsem měla Grace Kelly předat květiny a říct několik slov, ale tenkrát jsem to popletla. Nicméně se na mě nezlobila. (úsměv)

Jak se vám v Dechu života líbil váš účes?
Ty vlasy mi ostříhali už předtím. Kvůli jinému filmu, který jsem natáčela v Německu. Ten film se odehrával ve 20. letech 20. století v Berlíně a vzniknul podle Nabokovovy knihy Smích ve tmě. Pak jsem se vrátila do Londýna a rozhodli jsme se, že ten sestřih pro tu roli v Dechu života takhle necháme.

 










 

Hrajete československou čelistku, ale v Československu jste netočili …
Ne, protože ta vyjednávání s vaší tehdejší vládou byla příliš komplikovaná. V roce 1986 jsme tedy scény z Bratislavy natáčeli ve Vídni.

Natáčela jste ale v zimním Rakousku a naopak v letním Maroku. Kde vám to víc vyhovovalo?
Zbožňuju Maroko! Tam byly bez debat moje nejoblíbenější lokace.

Tak v marocké poušti jste natáčeli na úplně stejných lokacích, kde točil David Lean Lawrence z Arábie a John Huston Muže, který chtěl být králem …
Muž, který chtěl být králem byl prvním filmem, který se točil ve Warzazatu. Tehdy tam ovšem ještě nebylo žádné studio. Byla tam jen poušť, přestože tvrdili, že tam je normální filmové studio. Teď už ho tam mají. Ale i tak to je výborná lokace, kde máte poušť u pohoří Atlas. Tenkrát jsem tam byla jediná žena. Byl tam Timothy, Art Malik, kaskadéři a já. Jednou ráno jsme zrovna natáčeli s koňmi. Můj byl takový krásný, bílý. Během pauzy na oběd jsem se nikoho nezeptala a prostě jsem se vyrazila na tom koni projet do pouště. Všichni se hodně zlobili, protože co kdybych se náhodou zranila, i když jsem nebyla úplná začátečnice, co se jízdy na koni týče.

Bondovek je aktuálně pětadvacet. A vidíme v nich spoustu bondovských vychytávek. Jaká je vaše oblíbená?
Rozhodně pouzdro na cello! (smích)

Jak se natáčela scéna, ve které spolu Timothym Daltonem sjíždíte na tomhle pouzdru po sněhu z toho kopce?
Většinu té scény jsem natáčela sama. John Glen při psaní scénáře vymyslel, že budeme sjíždět kopec na pouzdru na cello. Docílilo se toho tak, že pod to pouzdro dali lyže. Vypadalo to, že to nebude fungovat, ale nakonec to fungovalo. Dva nebo tři dny jsme strávili tím, že jsme sjížděli z kopce dolů. Navíc, Timothy byl samozřejmě těžší než já. A vzhledem k tomu, jak ta lokace vypadala, a kde byla umístěná kamera, chtěl John, abych na tom pouzdru řídila já. To bylo těžké, protože pouzdro na cello má samozřejmě tendence se točit pořád dokola, takže ho opravdu musíte řídit, aby se neotáčelo. A protože byl Timothy těžší, bylo nesmírně náročné udržet to pouzdro tak, aby jelo rovně. Párkrát jsme měli menší nehodu, ale nešlo o nic vážného, protože jsem včas zabrzdila.
Druhá věc byla, že cestou dali malé umělé nálože, které vybuchovaly, když jsme kolem nich projížděli. A já mám jedinou fóbii, kterou jsou exploze a výstřely. A stejně jsem hrála v Bondovce, ačkoli zrovna tohle v podstatě koresponduje s charakterem mojí postavy. Při detailních záběrech nás tahalo auto, ale jinak jsme skorou celou sekvenci dělali s Timothym sami. S výjimkou celků a záběrů, kdy nám není vidět do obličeje. Natáčení téhle scény jsem si opravdu neužívala. Navíc byla velká zima.
Naopak při natáčení v Maroku je moment, kdy řídím jeep a jedu s ním směrem k letadlu Hercules. Výbuchy se odehrávaly daleko ode mě, ale byly hodně hlasité. Takže jsem byla vzhledem k mojí fóbii hodně vystrašená. A to byl jediný moment, kdy se na mě John zlobil a říkal, že to musíme přetočit. Nicméně, pár dnů poté řekl, že bychom to měli přeci jen zahrnout do finálního sestřihu, protože moje postava je obyčejná čelistka a neumí používat zbraně.


VÍCE INFORMACÍ O VÝSTAVĚ BOND IN MOTION JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Bond in Motion, cinema.de