Když napíšu, že hřiště Oak Hill Country Club v Rochesteru, kde se hrál letošní major PGA Championship, bylo brutálně obtížné, vyzní to jako zjevné až banální. Podstatně objevnější už je můj závěr, že právě v takových nejnáročnějších hracích podmínkách mohou rekreační hráči golfu získat užitečné lekce při pozorování nejlepších profesionálů naší planety.

Určitě už jste četli nebo slyšeli, že rekreační hráči by neměli mechanicky napodobovat špičkové světové profesionály z hlavních tour. Pro rekreační hráče, a zvláště pro seniory se nehodí charakteristiky většiny vybavení, jež používá elita. Rovněž strategii těch nejlepších golfistů není vhodné v některých případech kopírovat. Zejména v případě turnajů, které se konají na „vymanikúrovaných" hřištích, kde riziko se vyplácí. Profesionálové na takových hřištích – řečeno aktuálním lidovým výrazem – jedou bomby z odpališť a vždycky nějak míček odehrají z rafu. To není cesta pro amatéry.

Ovšem rekreační golfisté by měli zbystřit, když sledují přenosy z turnajů, jako byl PGA Championship 2023. Hřiště Oak Hill pro tento major mělo par snížený na 70 ran, takže bylo dlouhé i pro mnohé profíky ze světové špičky. A k tomu brutální rafy, vody a další překážky. Tam jsme se opravdu my, amatéři mohli poučit z chování profesionálů. Proč zrovna tam? Protože pro nás je každé hřiště obtížné, jako byl pro ty nejlepší letošní major v Oak Hill.

K čemu slouží mapa pin pozicí
Vždycky se musím usmívat, když na nějakém rekreačním turnaji pozoruji golfisty, jak v recepci dostávají lístky s umístěním jamek pro dotyčné kolo. Zdá se mi komické, když ještě dlouho před startem ti víkendoví golfisté pečlivě studují pin pozice. K čemu tedy může být užitečná znalost navrtání jamek rekreačnímu golfistovi? Měl by s těmito informacemi zacházet přesně stejně, jako to dělal Koepka při cestě k vítězství v PGA Championship na bestiálně obtížném Oak Hill. Velmi pozorně sledoval umístění každé jamky na greenu. Ale ne proto, aby se ji za cenu vysokého rizika snažil atakovat. Nýbrž proto, aby mohl umístit svoji ránu do nejbezpečnějšího místa na greenu vzhledem k postavení, ze kterého hrál. Nejčastěji právě dost daleko od jamky.

Koepka potvrdil to, co říkal před závěrečným kolem toho majoru: „Naučil jsem se učit se ze svých chyb." A uplatnil strategii, kterou používají ti nejchytřejší profesionálové na obtížných hřištích – od první rány z odpaliště myslet na to, ze kterých míst je bezpečnější hrát. Není to novinka, už slavný Ben Hogan vynikal ve schopnosti rozdělit si každou jamku chirurgicky na nejméně riskantní úseky a potom hrát z ideálních pozic, jako by hřiště analyzoval z ptačí perspektivy. Vyneslo mu to přezdívku „Jestřáb". Koepka udržel chladnou hlavu a došel si s touto strategií pro pátý titul z majorů.
Jen stručně dodám, že během zmíněného turnaje mohli rekreační hráči mnohokrát spatřit největší hvězdy současného golfu, jak pokorně „vyklofnou" míček z rafu do bezpečí na fervej a raději hrají konzervativně tam, kde by nejeden amatér uplatnil heroickou a současně sebevražednou odvahu.

Klíčem je důvěra v patr
V minulosti jsem se opakovaně snažil vysvětlovat různým rekreačním golfistům tuto strategii. Že je statisticky podstatně produktivnější zahrát míček na střed greenu a potom si s dvěma paty dojít pro dobrý výsledek. Jenže skoro vždycky slýchám stejnou odpověď: „Já musím hrát k fangli, protože si nevěřím na delší paty."

Vážení a milí spolubratři a spolusestry motyčkáři, buďme k sobě upřímní. Přece nemůžete se zdravým rozumem věřit strategii, jež se snaží kompenzovat bídné patování riskantními ranami k fangli. To je podobné, jako kdyby se nejistý řidič snažil překonat svoji neobratnost zvýšenou rychlostí jízdy.
Zkuste pořádně zapracovat na technice patování a zvýšit tak jistotu v této části hry. Když si budete věřit v případě patů z delších vzdáleností a budete je ve statisticky přijatelném počtu nechávat v bezpečné vzdálenosti od jamky na druhý pat, potom nebudete potřebovat nesmyslné riziko při hře na green. Prostě si přihrajete jako Brooks Koepka třeba deset metrů od jamky, do toho nejbezpečnějšího místa na jamkovišti a potom to v klidu dohrajete na dva paty.

Text: Ondřej Kašina

Související články:

Georgia Hall: Sebevědomí na greenu Stará golfová pravda praví, že o výsledku se rozhoduje na greenech a v jejich okolí. Abyste zvýšili pravděpodob... Steven Brown: Práce s drajvrem Drajvy jsou pro krásu, ale paty dělají skóre. A přece se tentokrát zaměříme na nejdelší hůl v bagu... Největší chyby amatérů Během dlouhé doby mé golfové publicistiky jsem mnohokrát citoval legendárního Jacka Nicklause. Není divu. Pro moji generaci byl velkým vzorem od jeho chování na hřišti, přes her... Brooke Henderson: Délka a přesnost Třináctinásobná vítězka na LPGA Tour a držitelka dvou majorů Brooke Henderson už od dětství patřila mezi hrá... Pozorujte spoluhráčům let míčků, nikoliv švih a výbavu Koncem října se v Amata Spring Coutry Club v Thajsku hrálo amatérské mistrovství Asie a Pacifické oblasti. O hřišti samém by se dalo psát dlouho, je skutečné krásné a například ... Na greenu můžete hrát wedží, ale musíte se to naučit Jedno z chování, které v golfu zákonitě vede ke špatným výsledkům, je bezmyšlenkovitá mechanická hra be... Statistiky vyvracejí mýtus, že dřevo 3 je z odpaliště přesnější Mám rád statistiky. V naší post-faktické době jsme totiž vystaveni historicky největšímu přívalu informací, kt... Thorbjørn Olesen: Čtyřicetimetrová rána z bankru Patří k nejtěžším ranám v golfu. A je jasné proč. Každý golfista nejspíš ví, jak písek dokáže zpomalit h... Svobodná rozhodnutí Právě jsme vstoupili do podzimního období, které nabízí nejen krásu přírody oděnou do originálního různobarevn... Recept na vítězství = hrát nudně Jednou z knih, která nejlépe popisuje dekadenci soudobé společnosti, je dílo Neila Postmana „Ubavit se k smrti", kde autor analyzuje sílící potřebu lidí nechat se za každou cenu...