„Ne že by mě teď ale lidi častěji poznávali,“ směje se spojka, jejíž tvář vás přivítá po otevření webových stránek házenkářského svazu.
Před startem sezony jste také představoval novou kolekci dresů národního týmu. Bavila vás práce modela?
Kluci mě popichovali. Fotili jsme se s ženskou reprezentací, tak prý jestli teď budu hrát za ně. (usmívá se) Poprosil nás výrobce dresů. Ještě jsem to nezažil, tak jsem kývnul. Byla to profesionální práce. Příjemná zkušenost.
Už myslíte na evropský šampionát?
V hlavě to mám. Ale nechci to zakřiknout. Snad se nezraním. A uvidíme, jestli mě trenér vůbec pozve. Pokud se poštěstí, budu moc rád a budu se těšit.
Ale vnímáte, že Xavier Sabate vám věří a sází na vás, ne?
Mám podobný pocit. (usmívá se) Asi jako všichni ostatní. Preferuje obranu s pohyblivými hráči na středu, aby se vysunovali nahoru. Využívá mě k obraně jeden na jednoho, i když nejsem tak vysoký, a na světové scéně už vůbec ne. Do naší obrany se mu ale hodím.
Mluví se o vás jako o obranáři specialistovi. Po odchodu Lukáše Mořkovského v klubu častěji útočíte. Nevadí, viďte?
To je příjemná změna. Nechci být zaškatulkovaný jako obranář. Dost lidí mě tak bralo a ve skutečnosti to také tak bylo. Víceméně jsem hrával jen v obraně a do útoku jsem si chodil odpočinout. Hraju rád vepředu, baví mě střílet branky. Motivuje mě to zlepšovat se. Útok je moje slabší stránka, a když dám pár gólů, povzbudí to mě i diváky.
Schází vám snajpr Mořkovský?
Strašně moc. Ke konci minulé sezony jsem nad tím přemýšlel, že jsem byl zvyklý celý život hrát s ním. Už od mini žáků. Pak přišel poslední zápas a říkal jsem si: To bude velká změna. Vždycky jsme ho měli jako střelce, oporu v ofenzivě. S Lukym byla vždy sranda. Je šprýmař.
Je to o zkušenostech. Zubřany proti špičce brzdí chyby ze starších žáků |
Jste ve spojení?
Občas si napíšeme. Teď nás čeká reprezentační sraz. Těším se na něj. Poslední byl někdy v březnu. Je to dlouho.
Táhne vás to také ven?
Vždycky jsem se chtěl podívat s házenou do zahraničí, ale nikdy jsem neměl vysněný tým nebo soutěž. Jako cíl jsem si dal dokončit studium na vysoké škole, což by mělo být na konci příštího roku. Může to být moje poslední sezona v Zubří, ale také nemusí.
Studium stíháte?
Náročné to je, ale dost kluků do toho šlo a zvládli to i s dojížděním ze Zubří.
Zuberští házenkáři Matěj Havran (vpravo) a Lukáš Mořkovský.
Vypadli jste z evropského poháru, v extralize jste osmí. Nečekali jste více?
Mohlo být hůře i lépe. Tým se hodně změnil. Nedá se čekat, že budeme stejně sehraní s novými kluky za tři měsíce, co spolu trénujeme. Ale je to na dobré cestě.
Naposledy jste se doma dlouho drželi s první Plzní, nakonec jste prohráli 30:35. Co chybí, abyste se extraligové špičce vyrovnali?
Zkušenosti. Nechci se vymlouvat, ale máme moc mladý tým. Ve zlomových momentech nedokážeme dát gól, ubránit, vyřešit situaci ve chvíli, kdy by se to hodilo nejvíce. Třeba s Plzní jsme se mohli do přestávky krásně dotáhnout na remízu, nakonec jsme šli do šatny minus tři góly, a to jsme byli ještě rádi. Pak to člověka deptá. Ale nám se doma hraje strašně dobře. Publikum nás vždycky žene dopředu. Podaří se jedna věc, trhák, dobrý zákrok. Vyhecuje nás to, dostaneme se na koně.
V posledních dvou kolech jste dali Dukle a Plzni 30 gólů, ale inkasovali jich 71. Čím to je?
Hráli jsme proti extrémně běhavým a ofenzivně laděným týmům, které tolik branek střílí skoro v každém zápasu. Máme poměrně otevřenou obranu, vystupujeme proti střelcům a nedaří se nám vyhrávat souboje jeden na jednoho. Soupeř se dostává do proskoků a dává snadné góly.
Dvakrát po sobě jste postoupili do semifinále. Na co si troufáte letos?
Cílem je dostat se do play off a pak do semifinále.
Play off je ale v Zubří povinností, ne?
Jasně. Ale nikdy to není zadarmo. Jsem pořád mladý hráč. Hraji čtvrtou sezonu v mužské kategorii, v každé se nám povedlo dostat se do play off, ale rok od roku je extraliga vyrovnanější. Mezi čtvrtým a desátým týmem není velký rozdíl.
