Před 55 lety, 16. října 1969, podepsali tehdejší premiéři Československa a Sovětského svazu, Oldřich Černík a Alexej Kosigyn, smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na československém území. Vytvořili tím právní rámec pro další přítomnost cizích ozbrojených sil, které se do země dostaly o dva měsíce dříve v rámci nechvalně známé operace Dunaj, tedy potlačení pokusu o reformu diktatury KSČ armádami pěti členských států organizace Varšavské smlouvy. Přestože oficiálně šlo o spojenecké jednotky, které měly v případě války bojovat po boku těch československých, zůstaly vnímány jako okupační síla a potenciální nátlakový nástroj Kremlu.
Přítomnost sovětských vojáků byla ve smlouvě zdůvodněna studenoválečnými i ideologickými argumenty. Neměla pouze „posílit mír a bezpečnost v Evropě a na celém světě“ a zajistit bezpečnost „zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami“ údajného západoněmeckého militarismu. Preambule smlouvy explicitně hovořila o „ochraně vymožeností socialismu“. Stojí za to doplnit, že tak daleko nešel ani text Varšavské smlouvy z roku 1955, která se politického zřízení svých signatářů nikterak nedotýkala.
Naopak, podobně jako základní dokument varšavského paktu i smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk ujišťovala, že nikterak nenaruší suverenitu signatářů, v tomto případě Československa. Kontingent se také podle dokumentu neměl nikterak vměšovat do vnitřních záležitostí země. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se sovětské jednotky na československé teritorium dostaly, šlo o prázdná slova.
Nejednalo se jen o skutečnost, že sovětské jednotky do Československa přišly jako faktická okupační síla, která měla zastavit z pohledu Moskvy a části jejích spojenců nežádoucí vývoj v zemi. Historické výzkumy přesvědčivě potvrdily, že i v prvních několika letech zde aktivně pomáhaly usměrňovat politickou a společenskou situaci k představám kremelského vedení. Především na lokální úrovni byly nezanedbatelným faktorem při etablování takzvaného normalizačního režimu.
Normalizační vedení KSČ naopak poskytovalo sovětským posádkám velkorysou podporu. Při tom fakticky rezignovalo na vymáhání ustanovení smlouvy z října 1968, a to i v případech, kdy ze strany „bratrů ve zbrani“ docházelo k jejich bezostyšnému ignorování, například při černé výstavbě objektů či záborech pozemků. Dodejme, že tyto aktivity nezřídka zhoršovaly kvalitu života domácího obyvatelstva.
Je pravdou, že sovětští vojáci po roce 1970 již do československé politiky přímo nezasahovali. Přesto jejich přítomnost plnila z pohledu Kremlu nejen bezpečnostní roli, když zdánlivě posilovala šance úspěchu operací Varšavské smlouvy v případě vypuknutí válečného konfliktu v Evropě. Spolu s tím měla totiž zamezit přílišnému ideologickému působení Západu na československou společnost.
Tento faktor platil i pro další země regionu, kde se nacházely sovětské jednotky. Jejich dislokace ve tak plnila funkci pomyslného ideologického četníka. Za situace, kdy v sedmdesátých letech docházelo k uvolňování studenoválečného napětí mezi Východem a Západem, vysílala signál, že Kreml má k dispozici nástroj, kterým může podobně jako v srpnu 1968 zastavit případné nežádoucí liberalizační tendence. Dobře se to ukázalo během krize v Polsku na počátku osmdesátých let.
Je dobře známo, že smlouva sice hovořila o dočasném pobytu vojsk, ale tato dočasnost nebyla blíže definována. V praxi to znamenalo, že Sovětský svaz si v Československu zřídil trvalé vojenské základny pro přibližně 75 tisíc vojáků a příslušnou techniku. Československé vedení příznačně nemělo až do roku 1990 žádné konkrétnější informace o tom, co se za jejich ploty odehrává, ani kolik zahraničního personálu se v zemi nachází.
Není proto překvapivé, že československá veřejnost nevnímala sovětské vojáky pozitivně. Projevovaly se nejen okolnosti jejich příchodu, ale také různé stereotypy a nezřídka i pocit civilizační nadřazenosti. Krom oficiální „družby“ tak obě skupiny žily víceméně odděleně, v důsledku přirozeně daných i záměrně vytvořených hranic. Neměnil na tom příliš ani černý obchod, který bujel v okolí sovětských základen, či několik případů, kdy méně formální kontakty vyústily v manželský sňatek.
Ve světle toho je pochopitelné, že po pádu diktatury v roce 1989 se do veřejného prostoru rychle dostávala dlouho nepřípustná kritika sovětské vojenské přítomnosti v zemi a vrátil se narativ o okupantech. Sovětská strana jej sice vehementně odmítala a snažila se své vojáky prezentovat jako spřátelenou spojeneckou sílu, avšak bez větších výsledků. Nová politická nekomunistická vládnoucí garnitura z jejich odsunu učinila jednu ze svých priorit. Využila toho, že o takovém kroku už delší dobu uvažoval i tehdejší reformně orientovaný sovětský vůdce Michail Gorbačov.
Sovětský svaz i jeho hlavní nástupnický stát, Ruská federace, se ústy svých vrcholných představitelů – ať už zmíněného Gorbačova, Borise Jelcina či Vladimira Putina – za invazi do Československa, která do země sovětské vojáky před 55 lety přivedla, několikrát omluvily. I posledně jmenovaný nedávno veřejně zopakoval, že vyslání vojsk do Československa, ale také do Maďarska v roce 1956 bylo chybou.
Tato slova ovšem těžko mohou rezonovat pozitivně, pronesl-li je autoritář snažící se prosazovat svou vůli v sousedních zemích stejným způsobem, tedy hrubou vojenskou silou, jako jeho předchůdci v Kremlu, kteří o operacích Vichr a Dunaj rozhodli. Nezbývá než doufat, že jednou se nejvyšší představitel Ruska omluví za Putinovo současné vojenské dobrodružství na Ukrajině, které je co do zmařených životů o poznání tragičtější. Takový moment ale naneštěstí nelze očekávat v dohledné budoucnosti.
Autor je historik.
Související
Moskva bližší než Praha. Mění se Slovensko na proruský satelit?
Ukrajinské migranty Česko potřebuje. Vyplácí se nám
komentář , Sovětská armáda , Sovětský svaz , Československo , komunisté , historie , Srpen 1968
Aktuálně se děje
před 27 minutami
Počasí dnes bude příznivé. V Česku se může objevit další silná polární záře
před 1 hodinou
Ukrajina z pohraničí Charkovské oblasti evakuovala více než 4000 lidí
před 1 hodinou
Počet obětí války v Gaze stoupl na 35 tisíc
před 2 hodinami
Události Petra Nutila: Rusko je stále bez hranic, Česko bez obrany proti propagandě
před 2 hodinami
Poláci trápili obhájce bronzu z Lotyšska, USA si poradily s Němci. Dánové s přehledem přejeli Rakousko
před 3 hodinami
UNRWA: V Pásmu Gazy není bezpečno nikde, ani v zónách pro evakuaci civilistů
před 4 hodinami
Zázrak v Pásmu Gazy: Navzdory bojům se v centru otevřela nová nemocnice
před 5 hodinami
NASA zveřejnila o úchvatnou simulaci. Ukazuje, co se stane, když spadnete do černé díry
před 6 hodinami
Biden: Příměří v Gaze může být už zítra. Záleží na Hamásu
před 7 hodinami
Polsko vzdoruje stupňující se hybridní válce. Na východní hranici vybuduje moderní opevnění
před 8 hodinami
Zelenskyj: V sobotu probíhaly boje mezi ukrajinskými a ruskými silami v okolí sedmi vesnic
před 8 hodinami
Afghánistán zasáhly masivní povodně. Mrtvých jsou stovky
před 10 hodinami
Počasí příští týden: Teploty v maximech vystoupají až na 24 stupňů
před 16 hodinami
Vítězem Eurovision Song Contest 2024 se stal švýcarský nebinární zpěvák Nemo
včera
Češi slaví druhou výhru. K obratu proti tvrdým Norům zavelel jubilant Červenka, jenž vyrovnal Jágra
včera
Vlna veder decimuje Mexiko. Rekordy pokořeny v 10 městech, včetně Mexico City
včera
Kolika let se dožívají lidé v EU? Česko je na tom výrazně lépe než Slovensko
včera
Ukrajina posílí své vojáky v Charkovské oblasti, kde ruské invazní síly zahájily ofenzivu
včera
Hamás: Rukojmí Nadav Popplewell zemřel na zranění, která utrpěl při izraelském náletu
včera
Kim Čong-un má novou zbraň. Dohlížel na ostrý test
Podle severokorejských státních médií KLDR zařadí od letošního roku do výzbroje nový salvový raketomet ráže 240 milimetrů. Server NBC News s odkazem na agenturu AP dodal, že tato změna představuje „významný posun“ v bojových schopnostech dělostřelectva armády.
Zdroj: Julie Jarošová