Ulíznuté vlasy, elegantní šála kolem krku, na tváři přilepený profesionální úsměv. Neustále ťuká do mobilu a zároveň si potřásá rukama s fanoušky, kteří si s ním na poslední předvolebním mítinku Konfederace na krakovském rynku chtějí pořídit fotku. Krzysztof Bosak je dokonalým prototypem moderního politika – influencer, showman a také slušný tanečník, který se zúčastnil polské obdoby Stardance.
Tou největší show v Polsku jsou dnes parlamentní volby. Konfederace do nich jde jako bořitel starých pořádků, antisystémová koalice poskládaná z ekonomických libertiariánů, monarchistů a nacionalistů. Svým radikálním programem láká hlavně mladé muže. Hlásá seškrtání pomoci ukrajinským uprchlíkům, zrušení daně z příjmu, zákaz potratů. Předpokládá se, že Právo a spravedlnost (PiS) bude nevypočitatelné buřiče po volbách mocně vábit ke spolupráci.
Za pár hodin končí volební kampaň. Jaké z ní máte pocity a na kolik procent si v neděli troufáte?
Mám dobrou náladu, ale to nejtěžší přijde po volbách. Máme slušnou šanci, že utvoříme poslanecký klub o třiceti nebo možná čtyřiceti poslancích. Většina z nich zasedne v Sejmu poprvé. Těším se na práci v novém týmu, ale očekávám také velkou politickou nestabilitu a silné tlaky v parlamentu. Na takovou situaci musíme naše budoucí poslance připravit. Ale máme naději na dobrý výsledek. Nyní máme jedenáct poslanců, takže předpokládám, že budeme mít v Sejmu až čtyřikrát větší zastoupení.
Pivo ano, daně a Židy ne. Mladé Poláky okouzlila krajní pravice |
Byli byste ochotní jít do koalice se současnou vládnoucí stranou Právo a spravedlnost? Případně tolerovat její menšinovou vládu?
Mnohokrát jsme deklarovali, že nehodláme jít do koalice ani s PiS, ani s Občanskou platformou. Jsou to dvě strany stejné mince. Jsou to ti samí lidé, s podobným životopisem a velmi podobným programem v oblastech, jako je covid, Evropská unie, energetika, klima nebo sociální politika.
My podporujeme volný trh, občanská práva, suverenitu naší země, přísnější imigrační politiku, méně sociálních příspěvků pro lidi z Ukrajiny. Naše programy nejsou kompatibilní, proto radši budeme v opozici, budeme hlídat jejich rozhodnutí a sami navrhovat vlastní zákony. Ale v tuto chvíli nic nevíme. Menšinový kabinet je jednou z možností a my nebudeme říkat, jestli bychom ho podpořili, nebo ne.
Velkou otázkou je, kdo by byl premiérem. Nepodpoříme ani Mateusze Morawieckého, ani Donalda Tuska, ani Jaroslawa Kaczynského. Možná uděláme casting na premiéra a vybereme si z těchto stran někoho jiného. Dostanou se do situace, kdy budou tlačeni k výběru jiného premiéra. Ale první konflikt se nebude týkat výběru premiéra, ale předsedy Sejmu, který má v polském politickém systému velké pravomoci.
Občas jste označování jako nacionalisté. Uráží vás to?
V Konfederaci jsou sdružené tři politické strany. Já jsem vůdcem Národního hnutí, které definujeme jako demokratickou křesťansko-nacionalistickou stranu. S pojmem nacionalismus je spjato hodně ošklivých stereotypů, proto jsem tam přidali demokracii a křesťanství.
Jsme proti rasismu, radikálnímu nacionalismu, nenávisti vůči jiným národnostem. Milujeme náš národ, chceme hájit zájmy polských lidí. To je náš program. Pokud je to pro vás nacionalismus, klidně nás nazývejte nacionalisty. Ale my jsme proti nenávisti. V Polsku jsou například miliony Ukrajinců. Nic proti nim. Jen jsme pro tvrdší sociální politiku. Ani s Čechy nemáme žádný problém, chceme být přátelé se všemi národy.
Velkým problémem v česko-polských vztazích je důl Turów. Jak se tento spor díváte?
Takové problémy je třeba řešit na diplomatické úrovni. Došlo k velkým chybám při jednání mezi vládami. My věříme, že je třeba spolupracovat ke společnému prospěchu, spolupráce je určitě lepší než veřejný konflikt, než hnát celou věc k Soudnímu dvoru EU. Z toho nebude mít užitek nikdo, navíc tím do našich sporů zapojíme Němce. Je nám líto, že ta věc eskalovala do takových rozměrů.
Jak se Konfederace dívá na visegrádkou skupinu? Je to ještě životaschopný formát vzhledem k postojům Viktora Orbána?
Všechny diplomatické formáty mají svůj potenciál. Někdy menší, někdy větší. Neměli bychom truchlit nad tím, že v rámci Visegrádské čtyřky nebo iniciativy Trojmoří dochází ke konfliktu zájmů. Měli bychom se spolu bavit, mít konstruktivní přístup a pokud se na něčem neshodneme, můžeme třeba rok počkat a pak se o tom znovu začít bavit. Nikdo by neměl druhé země tlačit k tomu, aby něco podporovaly. Někdy je lepší počkat, tak to v politice a diplomacii funguje.
