Satyricon jako literární predátor. Jak vznikal nový překlad? Bez jediné poznámky pod čarou
Nejzajímavější dílo antické literatury pro dnešní čtenáře? To je Petroniův Satyricon, alespoň podle jeho nového překladatele, klasického filologa Petra Šourka, který o dobrodružstvích překladu antické literatury píše v dalším díle nepravidelné kulturní rubriky Za oponou.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Voltaire vypráví anekdotu z doby, kdy byl Satyricon největší literární senzací: Lübecký humanista Meibom se v ní dočte, že v Boloni uchovávají celého Petronia. „Máme tu celého Petronia. Viděl jsem ho na vlastní oči a nevycházel jsem přitom z úžasu, jak je zachovalý,“ psal jistý humanista, zřejmě boloňský patriot.
Humanista Meibom se neprodleně vydává na cestu přes celé Německo alpskými průsmyky do Itálie. Jakmile dorazí do Boloně, vyhledá knihovníka Capponiho: „Je pravda, že zde máte celého Petronia?“
„Ale to je přece věc dávno známá,“ usměje se Capponi.
„A mohu toho Petronia vidět? Byl byste tak laskav a ukázal mi jej?“
„Nic není snazšího.“
Capponi zavede hosta do katedrály, kde mu ukáže
