Milé překvapení čekalo diváky činoherního souboru Moravského divadla Olomouc. Soubor započal novou sezónu premiérou poněkud netradičního díla Jmenuji se Ašer Lev. Jak už samotný název inscenace napovídá, jedná se o dílo plné židovské tematiky, avšak nikoliv tak, jak bychom si mohli představovat, tedy osudy z druhé světové války, ale příběhem mladého chlapce vyrůstajícího v 50. letech minulého století, toužícího stát se uznávaným umělcem. Jako každá umělecká dráha, je i ta jeho plná překážek, z nichž největší je kladena na jeho původ. Ortodoxní židovská komunita, ve které Ašer vyrůstá, jeho výtvarné nadání odsuzuje a považuje za pokušení, které přišlo ze Sitry Achry, tedy ze zlé a nečisté duchovní síly. Mladý umělec se tak musí vypořádat s nepochopením ze strany rodiny, kvůli které je postaven před důležité rozhodnutí. Zůstat věrný rodinným tradicím, zvykům a vzdát se svého snu, anebo jít za svým, dosáhnout svého i na úkor původu.

Adam Steinbauer, kterého považuji za velmi schopného mladého režiséra, se chopil nelehkého úkolu. Rozhodl se zinscenovat Posnerovu adaptaci obdivuhodného románu Chaima Potoka, dílo s velmi náročným tématem, v Olomouci, městě, které má bohatou židovskou historii. Bohužel ale historii ovlivněnou, jako všude na našem území, holocaustem a útrapy z druhé světové války. Proto se může na první pohled zdát, že se inscenace bude věnovat právě temnému válečnému období, ale nikoliv. Dílo samotné je situováno do 50. let, a to konkrétně do New Yorku, do rodiny ortodoxních Židů Aryeha Lva (Jan Ťoupalík) a jeho choti Rivkeh (Jana Posníková) z pohledu jejich syna Ašera (Marek Pešl), mladíka s uměleckými vlohy, jenž se musí vypořádat s nepochopením ze strany nejbližších. Důvodem je jejich víra a přesvědčení, že správný Žid by se nikdy umělcem stát neměl.

Inscenace nám servíruje hned několik významných židovských tradic, svátků, a převážně slovních pojmů, které pro leckterého diváka mohou působit nepochopitelně. Jako slovníček s vysvětlivkami pojmů slouží inscenační program připravený dramaturgyní Dagmar Haladovou, který, na rozdíl od mnohé většiny současných programů činoherního a operního souboru MDOl, obsahuje právě to, co by program k danému dílu měl obsahovat. Vysvětlení. Pokud bych se však zabýval náplní programů Moravského divadla Olomouc, byl by tento článek zdlouhavý a zcela by se odklonil od původního tématu. 

Steinbauer, jak to u jeho tvorby bývá zvykem, vsadil na výkony herců. Soustředil se především na hlavní postavu a Rachel (Vendula Nováková), představující Ašerovu múzu, víru. Herci se proto svou hereckou postavu snaží uchopit nejen pomocí replik, nýbrž i gesty a mimikou, díky čemuž jejich role nabývají řádného důrazu. Je sice pravda, že by to mělo být automatické, bohužel ale u několika činoherních inscenací Moravského divadla jsem byl svědkem pravého opaku. Možná to nebyla chyba herců, ale vůle inscenátorů, co vedla ke špatnému uvěření rolí a de facto několikahodinovému představení plného nekonečných textových replik. Poslední dobou se to tvůrcům daří napravit. Doufejme, že se nejedná pouze o dočasnou snahu. Musím ocenit, že výkony v tomto díle jsou skvělé a podobně jako u Drábkova Sherlocka Holmese: Vraždy vousatých žen (uvedeno 9. června 2023) se herci svých rolí zmocnili velmi dobře. Pozitivní ohlas ve mne zanechal Marek Pešl, který po sérii handicapovaných mladíků a nevkusného Rytíře Des Grieux v Manon Lescaut zobrazil mladého umělce, který si chce jít za svým snem i přes veškeré nástrahy, které mu jsou v životě kladeny. Jeho Ašer Lev je pro mě jeho dosavadním nejlepším výkonem, jaký jsem měl možnost zhlédnout. 

Skvělé herecké výkony však narušuje scénografie Magdalény Teleky, působící nedokončeně. Scéna se, na můj vkus, velmi často proměňuje a její provedení bourá atmosféru, kterou se snaží herci vytvořit. Chápu, že nic nemůže být dokonalé, ale v tomto směru inscenátoři vsadili na poněkud strohé a nevkusné pojetí. Podobně na tom je i hudební doprovod Martina Konvičky, který se ve většině okamžicích snaží namísto pozadí vedrat se na popředí svou hlasitostí. Byla to chyba techniků, kteří ji pouští zbytečně nahlas nebo se jedná o přání autorů? Jako by se hlasitou židovskou melodií snažili zamaskovat „poloviční“ scénografii. 

 I přes nedostatky po technické a scénické stránce se jedná o dílo, které může diváka zaujmout svým náročným tématem, anebo právě hereckými výkony. Je zcela pravděpodobné, že nějaký čas potrvá, než si inscenace najde své diváky z řad konzervativního hanáckého publika, ale věřím, že dílo má naději na úspěch. I přes to, že se první polovinu divák musí snažit pochopit děj, který je zpočátku táhlý, druhá polovina jej usvědčí v tom, že se jedná o jednu z lepších inscenací činoherního souboru Moravského divadla Olomouc.

DIVADLO: JMENUJI SE AŠER LEV

Překlad: Michal Strenk
Režie: Adam Steinbauer
Dramaturgie: Dagmar Haladová
Scéna: Magdaléna Teleky
Light design: Jonáš Garaj
Kostýmy: Karolína Srpková
Hudba: Martin Konvička
Foto: Dan Schulz
Pohybová spolupráce: Tomáš Sukup
Odborná spolupráce a zpěv: Rabi David Maxa
Inspicient: Věra Šindlářová
Nápověda: Ivana Smudová
Video: Marek Pešl, Jakub Plánka
Hrají: Marek Pešl, Jan Ťoupalík, Jana Posníková, Tomáš Krejčí, Lukáš Červenka, Vendula Nováková
Kapela: Filip Tailor, j. h./František Jeník, j. h., Igor Kopyt, j. h./Martin Zyka, j. h., Dalibor Teimer, j. h./Jan Galia, j. h., Martin Stánec, j. h./Pavel Krchňák, j. h.
www.moravskedivadlo.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie
9
Zpracování
8
Výprava
6
Herecké výkony
9
recenze-divadlo-jmenuji-se-aser-levnscenace je okénkem k nahlédnutí do židovské kultury, ale zároveň zobrazuje boj mladého člověka s touhou a tradicemi. Jedná se o dílo, které nemusí pochopit každý, proto doporučuji přečíst si na stránkách divadla o čem příběh pojednává. Možná budete zpočátku zaskočeni jeho provedením, není to klasické provedení, na které je publikum MDOl zvyklé, ale pokud si divák zjistí, na co jde, myslím si, že bude spokojený. Minimálně s hereckými výkony. Pro pochopení židovských pojmů doporučuji zakoupit si program a zároveň bych inscenaci nedoporučil dětem. Pro svou složitost by dílo nemusely pochopit.