Jak už jeho jméno napovídá, symfonický orchestr Filmharmonie se zaměřuje zejména na filmovou hudbu. Svou již jedenáctou sezónu zahájil tenhle (věkově) mladý soubor tematickým večerem inspirovaným filmy sci-fi. Pro Dvořákovu síň Rudolfina možná trochu netradiční, ale divácky určitě zajímavý zážitek. I když fanoušci vědeckofantastického žánru si možná užili trochu víc než fajnšmekři zaměření jen na vážnou hudbu. Ty nejspíše iritovaly už cosplayeři ve foyer. Nutno ale říct, že dynamické pojetí dirigenta Ondřeje Vrabce vtisklo koncertu zajímavou tvář.
Do Rudolfina jsme zvyklí chodit spíše na vážnější věci a skvělé výkony České filharmonie. Ale nemusí zůstat jen u toho. Symfonický orchestr, který si říká Filmová filharmonie nebo častěji Filmharmonie vznikl v roce 2013 ze studentů a absolventů hudebních škol. Letos zahájil už svou jedenáctou sezónu a jak název napovídá, zaměřuje se zejména na filmovou hudbu. První jejich letošní koncert království vážné hudby dostal všeříkající název SCI-FI. A vzhledem k tomu, že sál byl do posledního místa vyprodaný, fanoušky si tahle výrazově mladá hudba věkem mladého orchestru nachází.
Je libo vetřelec nebo posádka se Star Treku?
Že se tentokráte v Rudolfinu děje něco trochu jiného, naznačovali už podivné bytosti postávající hned za vchodem. K vidění tu byl vetřelec, predátor, sem tam prošli lidé v kostýmech posádek Star Treku (zaznamenali jsme Deep Space 9 a Voyager) a pár dalších. Dramaturgie koncertu byla sice trochu očekávatelná, ale rozhodně dobře poskládaná. Už první tóny z Návratu do budoucnosti nenechaly nikoho na pochybách, že tohle bude zážitek. Poskládány za sebou byly úplné hitovky, ale i snímky, které už možná dnes trochu zapadly. Třeba Mise na Mars už moc k vidění není, ale hudbu k ní složil samotný mág Morricone. Postupná gradace přes Star Trek (poprvé těsně před přestávkou) až po závěrečné Star Wars: Episode IV – Nová naděje byla dobře zvládnutá. Pro úplné fajnšmekry byl pak druhý přídavek v podobě ústřední melodie z Červeného trpaslíka.
Sci-fi hudba v podání symfonického tělesa je už trochu obehraná věc a skoro každé velké těleso už alespoň pár skladeb z tohoto žánru odehrálo. Protože, přiznejme si, třeba taková 2001: Vesmírná odysea nebo právě Star Wars si o to přímo říkají. Každý fanoušek tak už aspoň kousek slyšel, autora textu nevyjímaje. Ale i když už jsem těch podání slyšel celkem dost, Filmharmonie pod vedením Ondřeje Vrabce dokázala skladbám vtisknout osobitou a zajímavou podobu. Nekopírovali originál a přesto zněli věrně.
Vášeň pro hru
Velkou zásluhu má na tom určitě i sám dirigent, který má velmi dynamický a fyzicky nejspíše hodně náročný styl. Diriguje doslova celým tělem, za pultíkem byl v neustálém pohybu. I na jednotlivých hudebnících bylo vidět, že tahle hudba (nebo hudba obecně) je pro ně vášní. A tak pokud zrovna jejich nástroj nehrál, pohupovali se aspoň do rytmu. Právě tohle nasazení a nadšení dovolilo divákům odpustit jim i občasný nesoulad, který se dal zaslechnout třeba mezi prvními a druhými houslemi a dechovou sekcí. Nebylo to ale nijak časté a šlo spíše o drobné škobrtnutí. Koncertní mistr David Pokorný odvedl na místě prvních houslí standardně dobrý výkon. Přesto si ocenění zaslouží také zástupkyně koncertního mistra po jeho boku, jejíž první housle byly výrazné a velmi precizní. Skvělé party odehrála také žesťová sekce, která právě ve sci-fi hudbě má svou výraznou stopu.
Filmharmonie je těleso složené z mladých hudebníků, s velkou převahou hudebnic. A jistý mladický přístup je znát i z jejich hudby, což jistě diváci více než ocení. Na letošní sezónu orchestr plánuje ještě – kromě tradičního Vánočního koncertu – také večery s tématy Fantasy (únor) a Games (duben), obojí má velký potenciál a troufneme si tvrdit, že Filmharmonie ho dokáže využít.
