Špatné počínání ministra Válka znamená prohru pro nás pro všechny, říká Štefanová

Pacienti se už řadu měsíců potýkají s nedostatkem základních léků. Obíhání lékáren, kde by mohly daný lék dostat, se stalo běžnou praxí. Ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) situace nechává v klidu. Slibuje vyřešení situace, konkrétní výsledky však vidět nejsou. Opozice volá po jeho odvolání. Vláda nejen že neřeší problémy, které trápí české zdravotnictví, podniká kroky, které nic neřeší nebo naopak škodí, a ještě se s klidnou tváří chválí v mediích, říká v rozhovoru pro iportaL24.cz členka sněmovního výboru pro zdravotnictví, lékařka Iveta Štefanová (SPD).

Zdravotnictví je poměrně bouřlivý resort, ať už je v rukou jakékoli politické strany. Jak byste zhodnotila současný stav resortu, to znamená pod taktovkou strany TOP 09 a ministra Vlastimila Válka?

Naše zdravotnictví je v krizi, která se bohužel stále prohlubuje a současná vláda nejen že nedělá potřebné kroky, ale dokonce postupuje přímo v rozporu se svým programovým prohlášením.

Naše zdravotnictví trápí mnoho problémů, tím největším je ale to, že se už několik let vůbec neřeší. Čím horší je situace, tím složitější je samozřejmě i řešení. Neděje se ale nic, a to ani částečné kroky, které by alespoň nastavily směr k tomu pomyslnému světlu na konci tunelu.

Co je ještě horší než to, že ministr Válek žádné řešení nepřináší, je to, že namísto toho podniká změny, které našemu zdravotnictví přímo škodí. Snížení plateb za státní pojištence a otevření veřejného zdravotního pojištění všem dětem cizinců třetích zemí až do 18 let věku považuji v současné situaci za fatální chyby. Takto se ten boj s krizí vyhrát nedá.

Špatné počínání ministra Válka ale znamená prohru pro nás pro všechny.

K těm nejpalčivějším problémům patří už několik měsíců nedostatek léků. Ministerstvo si nějaké pochybení v tomto směru nepřipouští. Jak se na situaci s nedostatkem léků díváte vy, kde vidíte její hlavní důvody?

To je bohužel ten největší problém současné vlády. Nejen že neřeší problémy, které trápí české zdravotnictví, podniká kroky, které nic neřeší, nebo naopak škodí, a ještě se s klidnou tváří chválí v mediích. Nedostatek léků je problém, který se zhoršuje už dlouhou dobu. Může za to postupné přesunutí veškeré výroby do několika málo míst na světě a současný skoro monopol distribuce. Nepomáhá ani naprosto nedostatečná monitorace aktuální situace, kdy nejsme schopni zjistit, kolik léků tady máme, v jakém skladu nebo lékárně, ani zabránit nelegálnímu vývozu a přeprodávání.

Nedostatek léků by měla řešit novela o léčivech. Co o navrhovaném řešení soudíte, je dostatečné?

Toto řešení samozřejmě dostatečné není. Novela zákona o léčivech, která je nyní před druhým čtením ve Sněmovně, je pouze drobnou technickou změnou v monitoraci množství léků v České republice a upřesnění pravidel pro zacházení s léky, u kterých hrozí jejich nedostatek. Taková legislativa tu ale měla být už dávno a mělo to být jedno z prvních bleskových opatření u zhoršující se situace. On to vlastně jeden z prvních počinů této vlády v rámci řešení nedostatku léků je, bohužel přichází až po dvou letech.

Těch změn, které povedou ke stabilizaci dostupnosti léků, je potřeba mnohem víc.

Jak lze podle vás tuto situaci řešit? Byl by alespoň částečným řešením návrat výroby některých léků zpět do ČR?

Já sama apeluji na ministra Válka již druhým rokem, že alespoň částečná soběstačnost ČR ve výrobě léků je naprostá nutnost. Návrat výroby léků přímo do Čech je zásadním krokem, a měla by to být pro vládu priorita. Jedním z těch nejdůležitějších léků, u kterých bych prosazovala naši soběstačnost, je Penicilin. U dlouhodobého nedostatku tohoto základního léku, kdy jsou lékaři nucení opakovaně předepisovat antibiotika druhé volby, hrozí komplikace do budoucnosti ve formě vzniku rezistentních kmenů bakterií.

V rámci nedostatku léků se ve velkém setkáváme i s tím, že účinná látka dostupná je, ale ne v potřebné formě léku. Formy přípravku jsou někdy ale nezastupitelné, jako dětské sirupy nebo oční kapky. Dalším potřebným krokem je tedy navrátit v co největší míře výrobu léčivých přípravků z komponent přímo do lékáren.

Česká lékařská komora varovala před možností privatizace nemocnic. Je tato hrozba podle vás reálná?

Bohužel, je to reálná hrozba, navíc se zdá, že kroky, které ministr Válek provádí, mají přesně tento cíl, jak jsme mohli vidět, kdy v době krize nedostatku personálu a ohrožené dostupnosti primární péče ministr zdravotnictví plánuje zavést nadstandardní zdravotní pojištění. Vzor takového systému zdravotnictví by pro nás ale měl být odstrašující. Stát by mě dělat vše pro to, aby zdravotní péče byla dostupná všem občanům České republiky ve standardní kvalitě. Zavádění dvojí kvality péče je pro mě nepřípustné.

Největším problémem v příštích měsících může být nedostatek lékařů. S tím se zdravotnictví potýká dlouhodobě, nyní však mladí lékaři po změně zákoníku práce, která lékařům zvyšuje maximální možný počet hodin přesčasů, ve velkém vypovídají prosincovou přesčasovou práci. Jak se na tento jejich postup díváte, souhlasíte s nimi?

Souhlasím s tím, že situace s přesčasy v nemocnici je naprosto neúnosná, a lékaři na tuto skutečnost upozorňují už mnoho let. Stávající ani předešlé vlády to ale nijak neřešily. Novela zákoníku práce upravuje pracovní dohody, a to ve směru větší ochrany zaměstnance, to ale nejsme schopni s počtem personálu ve zdravotnictví dodržet. Ten kontroverzní pozměňovací návrh přesčasové hodiny do systému práce v podstatě nepřidává, pouze je vlastně legalizuje. V době, kdy se ale roky zákon vědomě a veřejně obchází a tzv. lepí právě i několika dohodami o práci, lékaři očekávali slibované systémové řešení, které opět nepřišlo.

Nekonečné a ve své podstatě nebezpečné přetěžování zdravotnického personálu ale musí skončit. Tato situace snad povede ke konci té dlouhodobé ignorace.

Schůzka mladých lékařů s ministrem zdravotnictví Válkem a ministrem práce Jurečkou je naplánovaná na konec října. Pokud nedojde k dohodě, co podle vás hrozí. Bude ohrožena zdravotní péče pro pacienty?

Záleží na tom, co lékařům vláda představí jako další řešení. Pokud se nedohodnou na změnách, které budou pro zdravotníky aspoň pro začátek přijatelné, mám informace, že lékaři přesčasy opravdu vypoví. K omezení dostupnosti urgentní péče pro akutní pacienty nedojde, to samozřejmě žádný zdravotník nepřipustí. Abychom ale dodrželi zákoník práce bez obcházení s počtem personálu, který momentálně v systému máme, bude docházet k odsouvání plánované péče. Takže se ještě více prodlouží čekací doby na plánované operace nebo vyšetření. To ale v dlouhodobém horizontu ke zhoršení zdravotního stavu občanů povede. Při příliš dlouhém odsouvání plánované péče hrozí z logiky věci větší výskyt komplikací v podobě akutních stavů. Tomuto scénáři bychom se ale měli snažit zabránit ze všech sil.

I pokud by došlo k uklidnění situace, zdravotnictví se bude nadále potýkat s nedostatkem jak lékařů, tak i středního zdravotnického personálu. Co je podle vás hlavním důvodem tohoto stavu?

Důvodů je několik. Hlavní důvod vidím v neustálém poklesu atraktivity zdravotnického povolání. U práce, na kterou potřebujete náročné primární vzdělání, práce samotná je náročná časově, psychicky i fyzicky se složitým až nepřátelským systémem postgraduálního vzdělávání, musíte taky nabídnout nějaký benefit. To, že je to krásné a záslužné povolání, opravdu nestačí. Když je ale všeobecně známo, že zdravotní sestra a lékař si za toto všechno vydělá skoro stejně jako člověk s polovinou pracovní doby a i nižším vzděláním a další benefity žádné nejsou, tak se nikdo nemůže divit, že se tam lidi zrovna nehrnou. Bohužel nám ale zdravotníci v čím dál větším počtu ze stejných důvodů ze zdravotnictví i odcházejí.

Má SPD recept i na řešení této situace?

Na potřebné změny, které by situaci ve zdravotnictví pomohly, upozorňujeme vládu opakovaně. Prioritou je právě znovunavrácení atraktivity zdravotnickému povolání. Finanční ohodnocení zdravotníků stále není dostatečné. Je nanejvýš nutné nejen podstatně upravit tabulkové základy, ale i právě přesčasové hodiny se musí pohybovat v naprosto jiných taxách než doposud. Je potřeba sjednotit systém úhrad a nadále neznevýhodňovat menší zdravotnická zařízení tak, aby se zpomalil odliv zdravotníků do center. A musí se co nejvíce zefektivnit vlastní práce zdravotníků a odstranit nadbytečná administrativa, která stávající personál naprosto zbytečně přetěžuje zejména v čase.

Ale hlavní je neprovádět špatné kroky, které našemu zdravotnictví ještě více přitěžují!

Sněmovna se momentálně zabývá především takzvaným konsolidačním balíčkem, kterým chce vláda zlepšit stav veřejných financí. Vy jste předložila pozměňovací návrh, který má změnit navrhované znovuzavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance. Můžete ho přiblížit?

Vláda chce v rámci vidiny většího příjmu do státní kasy, aby pojištění platili nově i zaměstnanci, a to ve výši 0,6 procenta čisté mzdy. Slibuje si od toho navýšení příjmu státního rozpočtu až o 12 miliard korun. S tím ale v žádném případě nesouhlasím. Tato zamýšlená náplast pro státní rozpočet bude mít ve skutečnosti přesně opačný efekt, k takovému navýšení státního rozpočtu v praxi podle mého názoru nedojde.

A naopak zavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance bude mít výrazný negativní sociální dopady a významně se dotkne hlavně nízkopříjmových rodin. Dojde k faktickému snížení reálného příjmu do jejich rodinných rozpočtů, a to až o stovky korun měsíčně. A zvýší tak počet lidí, kteří budou potřebovat sociální dávky, a následně se tak opět bude navyšovat státní výdaje.

Přitom mnohem větší logiku by mělo, kdyby nemocenské pojištění v současné výši zaměstnavatel odváděl přímo zdravotním pojišťovnám, které by nemocenskou také vyplácely, a měly by toto celé v gesci. V rámci hospodaření by pak měly i větší motivaci se více zaměřit na preventivní péči, která se pozitivně odrazí v množství peněz nejen na vyplácení nemocenské, ale i na léčbu samotnou.

Jak se díváte na konsolidační balíček jako celek?

Soubor opatření, které vláda předložila v rámci snahy o snížení schodku státního rozpočtu, je rozumné konsolidaci velmi vzdálený. Jedná se pouze o navyšování daní a povinných plateb pro pracující lidi a snížení úlev pro ty nejzranitelnější.

Snížení národních dotací je naprosto nejasné a nekoncepční, přitom právě státní dotace by se daly poškrtat mnohem více a podstatně tak ulevit výdajové stránce rozpočtu.

Stát musí primárně šetřit u sebe! Zvyšování daní je ta poslední věc, ke které je možné přistoupit v době, kdy všechna ostatní opatření jsou už vyčerpaná, v žádném případě ale ne jako první řešení!

Přitom SPD předkládá možné řešení opakovaně. Ve druhém čtení jsme předložili i sadu pozměňovacích návrhů, včetně podstatného návrhu na zdanění nadnárodních korporací. To by do rozpočtu přineslo nejméně 50 miliard korun a daně by tak nebylo potřeba zvyšovat vůbec.

Jana Dubničková

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy