Recenze Xiaomi 13T Pro: i bronzová medaile může být výhra

• Xiaomi 13T Pro má navzdory názvu jen málo společného s vlajkovým modelem 13 Pro
• Je lehčí, levnější, slabší, ale s čipsetem Dimensity 9200+ pořád rychlé
• Cena 21 tisíc dělá z tohoto telefonu něco jako Fan Edition – odlehčený mobil pro fanoušky

Xiaomi chrlí telefony jako ekonomka manažery. Je jich hodně, liší se málo a podle jejich titulů jen občas poznáte, s kým máte tu čest. V březnu jsme recenzovali model 13 Pro, o půl roku později dorazilo Xiaomi 13T Pro. Na rozdíl od dávných zvyklostí konkurenčního OnePlus však téčkový model v podání Xiaomi není upgradovanou verzí originálu, jako spíš alternativou, dvojčetem, či dokonce klonem.

Na balení Xiaomi (tolik) nešetří

Abyste se nespletli v odhadu, s kým máte čest, zvolili v Xiaomi pro 13T Pro krabičku bílou jako fleetový kombík, zatímco pro 13 Pro si šetřili box černý jako manažerská limuzína. Kousek ideje beztřídní společnosti se podařilo propašovat aspoň do obsahu balení.

Uvnitř najdete stejnou 120W nabíječku, jejíž rozměry by se daly označit za cestovní, jen pokud se přesouváte furgonem či větším dopravním prostředkem. Výkon ale bude stačit i pro nabíjení jiné elektroniky, technologie GaN rovněž slouží značce ke cti.

Chybět nesmí ani metrový kabel v klasické kombinaci USB-A/USB-C, která možná není tak moderní, ale pořád se v okolí setkáte častěji s velkým USB. V krabičce jinak kromě literatury najdete i sponku na otevření slotu na SIM kartu a jednoduchý průhledný silikonový kryt. Záda a boky zařízení ubrání před škrábanci, hrb fotoaparátu na mobilu samotném obklopí ochrannou ohrádkou, která sice není příliš estetická, ale úmysl je evidentní a potěší, že funkce nemusela ustupovat před designem. Vítaným bonusem je i fólie nalepená na obrazovce z Gorilla Glass 5, jelikož je určená k dennímu použití, nikoli jen ochraně mobilu během přepravy.

Design stokrát viděný, ale pořád užitečný

Při letmém pohledu na Xiaomi 13T Pro si nelze nevzpomenout na seriál Black Books. Kožený telefon se skvěle bude hodit k vaší kožené sedačce, protože u vás doma je všechno pravé. Nepleťte si však kůži s luxusním provedením. Za prvé materiál zadní strany působí na omak trošku jako zvrásněná guma, akorát nelepí, za druhé váha 206 gramů působí lehce, ne hodnotně. Není se však příliš čemu divit – veganská kůže, jak materiál výrobce označuje, je velmi často jen PVC nebo polyurethan. Přesto se nebojím napsat, že právě mnou testovaná modrá varianta je ze všech tří nejhezčí (k dispozici je ještě černá a zelená).

Z její plochy vyčnívá černý fotomodul. I u něj bych si pomohl přirovnáním. Z „ledové krusty“ ční jako továrna se dvěma komíny v podobě objektivů. Časté bouře vyhladily tvary kostky do náběžných hran, takže je celý výčnělek opticky menší než ve skutečnosti. Vejít se na něj musel i nápis Leica, jen ať všichni vidí, že máte číslo na slavné kamarády. Záda jsou zároveň to jediné, co vás na telefonu může přitahovat. Xiaomi dělá telefony s praktickým designem a extravagance většinou užitečná není.

Boční tlačítka na boku tak mají perfektní stisk i polohu, bříška prstů je najdou poslepu, ať už pro telefon saháte do kapsy či na stůl. Na horní hraně se schovává infraport pro ovládání elektroniky a tři dírky – ta větší patří reproduktoru, dvě menší mikrofonům. Výdech sluchátka je však zvlášť, schovává se v podobě uzoučké štěrbiny na hraně displeje.

Levá strana se oprostila od jakýchkoliv prvků, vespod pak hledejte konektor USB-C, šuplíček na 2 SIM karty a opět reproduktor. MicroSD karty však telefon nepodporuje, za paměť si tedy budete platit už při nákupu. Ale aspoň se telefon nemusí bát vody, splňuje certifikaci IP68.

Čelní strana, minimálně při vypnutém telefonu, má jedinou vlastnost, která stojí za pozornost: modrý rámeček vytváří úzkou korónu okolo černé plochy displeje, takže nekoukáte na jednolité temno. Zároveň se ale musím ptát, co chtít víc? Pozvolna zakulacené rohy už nudí, ale ničemu neškodí. Průstřel kamery je uprostřed, takže při videohovorech nekoukáte šejdrem, symetrické rámečky rozhodně působí důstojně a vyváženě – vážně není nač si stěžovat.

Snad jen optická čtečka otisků zhřešila proti ergonomii. V dlani mi leželo Xiaomi 13T Pro vyváženě tak, že ukazováček na zádech se lehce dotýkal fotoaparátu, palec na bočních klávesách, jenže v takové pozici už to chce hodně ohnout palec kvůli snímání otisků, o ovládací dolní liště na displeji ani nemluvě. Ovládání gesty tak bude preferovanou variantou, i když telefon nemá tendence se vyklápět z ruky.

Ostatně, právě ta kožená záda tomu napomáhají. Jsou sice materiály, po kterých kloužou jak dlaždičky zalité majonézou, ale v ruce drží parádně, zvlášť když prsty zaklesnete o dvě ostré linie obíhající celý telefon. Jak říkám, Xiaomi možná není originální, ale praktičnost mu nelze upřít.

Displej, jehož hardware hraje druhé housle

Tahle kapitola začíná být poměrně repetitivní. Když kouknu na recenze telefonů, které jsme v poslední době publikovali, všechny se pohybovaly v rozmezí 6,7–6,8″. Xiaomi 13T Pro je jen o milimetry vedle, na úhlopříčku jeho obrazovka měří 6,67″. Ale že byste to poznali? To nehrozí.

Jestli si něčeho všimnete, bude to jemnost. Naštěstí už není protáhlé Full HD dogma a objevují se častěji telefony, které přidají pixely i na kratší stranu displeje. Nakonec u Xiaomi napočítáte 2712 × 1220 pixelů, výsledná jemnost proto vyjde na 445 ppi. Na užaslé „óch“ to ale nestačí, byť na škodu to rovněž není.

Ani v zobrazovacích technologiích se revoluce navenek neodehrála. I 13T vsadilo na OLED panel se všemožnými technologiemi jako Dolby Vision nebo HDR10+, ale tím se chlubí kdekdo. Co je pro budoucí majitele důležitější, je svoboda v nastavení. Úmyslně neříkám, jestli je displej naladěný spíš do teplých či studených barev, protože finální odstín bude plně ve vaší režii. Xiaomi si tímto způsobem přihrává malou domů, protože tak vynikne schopnost práce s 12bitovou hloubkou barev.

Můžete aktivovat tmavý režim, ale v tom světlejším vynikne více jakýsi barevný ekvalizér. V prvním kroku zvolíte barvy živé, syté či původní a ještě zapnete třeba přizpůsobení okolním podmínkám. Fajnšmekři mohou rovnou zamířit do detailních nastavení, aby si zvolili barevný prostor původní, P3 nebo sRGB a namíchali si duhu podle odstínu, sytosti, hodnoty (pravděpodobně jasu, MIUI se nezmiňuje), kontrastu a gammy.

Zvlášť najdete i tuning teploty barev. Ne však v běžných hodnotách na stupnici teplá–studená, ale i ručně. Prostě můžete bloudit po barevném diagramu a píchnout prstem kamkoli mezi modrou, zelenou a červenou.

Aby těch nastavení nebylo málo, řada možností je i u frekvence obrazovky, konkrétně tři. Respektive dva. Na výběr je výchozí hodnota pojmenovaná jako výchozí, která plynule vyleze až na maximálních 144 Hz. Druhá možnost se jmenuje „originálně“ Vlastní. Ta se větví na možnost zámku na 60 Hz nebo škálování mezi 60 až 144 Hz. Kreativita MIUI v prezentaci mnoha otázek s minimem možných odpovědí je fantastická.

A pokračovat můžeme i na další schopnosti displeje. AOD u telefonů bez notifikačních diod beru jako nutnost a 13T Pro si tento úkol odfajfkovalo jako splněný na jedničku s hvězdičkou za všemožné styly a animace probouzení. Na začátku vás ohromí, s čím vším si můžete hrát. Styl hodin, jejich barvy, obrázek na pozadí, grafika hodin na zamykací obrazovce, jestli se budou zobrazovat oznámení a kdy vůbec se tyto informace budou ukazovat. Jako na potvoru ale chybí možnost zobrazit Always-on obrazovku jen pro nově přijaté notifikace či upozornění z vybraných aplikací. A nějaké editovatelné motivy by neškodily, ty dostupné musíte použít prakticky tak, jak jsou.

Pár ztracených bodů Xiaomi ale rychle dožene probouzením a uspáváním poklepáním, umí se v nastavený čas i vypnout či zapnout, nezhasne vám displej, když na něj koukáte, nebo se vypnou gesta, pokud telefon odpočívá v kapse. Moment, jaká gesta?

MIUI: Mimořádně Iritující User Interface?

Asi jste zachytili v minulé kapitole pár jízlivých poznámek na adresu systému Xiaomi 13T Pro. Pokud jste fanoušky nástavby MIUI, přeskočte na další kapitolu, proti gustu žádný dišputát, ale následující řádky budou útočit na vaše chápání vkusu. Pokud chcete vědět, do čeho jdete, zapomeňte na stav, v jakém jste si kupovali Xiaomi třeba před pěti lety. Softwaroví kouzelníci se totiž na křižovatce mezi přehledností a krásou vydali druhou cestou a svůj žal z dilematu léčili chemikáliemi, které extrémně podporují kreativitu. Nad finálním produktem by si i Salvador Dalí vypíchnul oči knírem.

Provedu vás systémem MIUI 14 formou malého kvízu. Do jakého menu byste zamířili, kdybyste chtěli zhasínat displej už po 30 sekundách? Že by Displej? Chyba, existuje totiž speciální místo nazvané Aktivní displej a Zamykací obrazovka (to velké Z není moje chyba). Že to odtud bude snadné? Ne ne, doba vypnutí displeje se nově jmenuje Režim spánku!

Druhá otázka: kde se dozvíte, kolik paměti v telefonu je? Čekáte nějaké menu věnované paměti? Chyba lávky, žádný správce v telefonu není, musíte jít do menu O telefonu, abyste při každé kontrole úložiště měli na očích, co za telefon držíte, jakou verzi MIUI má a kdy jste dostali poslední bezpečnostní záplaty. Mimochodem úložiště můžete defragmentovat. Úložiště tvořené flash pamětí! Ale čemu se divím, když mi systém nabídne v rámci úspory místa odinstalovat aplikace, které jsem nainstaloval před dvěma dny.

Třetí otázka: jaký je rozdíl mezi režimem Nerušit, Ztlumit a Nočním klidem? Režim nočního klidu má ikonku měsíčku na liště vlevo i vpravo, tlumí vyzvánění a upravuje grafiku. Nerušit má měsíček jen vpravo a grafiku nemění, zvuky tlumí taky. Ztlumit má ikonku přeškrtnutého telefonu a tlumí zvuky, ale pokud máte zapnuté vibrace, bude ikonka jiná. A teď bonusová otázka za tři body: co se stane, když zapnete vibrace, ztlumit a noční klid najednou?

Takových legrácek je v telefonu řada a většina z nich je vlastně užitečná. Ale kdybyste místo textových popisů měli obrázky, vyznáte se v systému stejně. V normálním Androidu by snad pomohlo vyhledávání, ale v MIUI vám pomůže jako varfarin na hemofilii. To třeba hledáte „úložiště“, ale bez háčků a čárek asi úložiště z telefonu zmizelo. Neexistuje přesná shoda, nejsou výsledky. Alespoň když víte, co hledáte, najdete, nebo ne? Teoreticky ano, prakticky je systém zaplevelený volbami, které se ztratily ne až v překladu, ale už na cestě k překladateli.

Jen pro ilustraci, jaké perličky si brousí zuby na vaši příčetnost: „gesta pro zkratky“ určují, co se stane při dvojitém stisku tlačítek, nápověda k haptické odezvě říká „Získávat údaje ze hmatové odezvy gest a systémových ovladačů“, doteď nevím, proč menu Tapety otočí zobrazení o 90°, a snad ani nechci vědět, za co se vývojáři mstí, když Správu zástupců na Domovské obrazovce umístí do sekce Aplikace, když hned vedle je sekce Domovská obrazovka.

MIUI toho umí hodně, to nástavbě upřít nemohu. Grafických témat si můžete stáhnout stovky, střídat lze dva styly otevřených aplikací, plovoucí okna se konečně zobrazí aspoň dvě, rovněž dva styly může mít oznamovací roletka, indikátor baterie zvládá několik podob, nechybí úsporný režim, profily chování aktivované zamknutím telefonu nebo spořičem, na druhou stranu rozdělení notifikací na oznámení a rychlá nastavení se nezbavíte. Zkrátka pejsek s kočičkou vařili nástavbu pro Android. Z řady dobrých nápadů vytvořili software, který vám způsobí bolení hlavy. Alespoň že ta optimalizace se povedla.

Hardware: co je zač, to Dimensity?

Snapdragon 8 už není výsadou králů. Pokud dřív byl jakýmsi žezlem v bitvě benchmarků, dnes je spíš koněm, který vás do boje přiveze, abyste zahráli větší roli než komparz. Běžný smrtelník si ale nedává mobil do ledničky, ani není ochotný udělat reset do továrních nastavení jen proto, aby z mobilu vytřískal o pár bodů v testu víc. Tradují se legendy o takových, co jsou pro nižší cenu ochotní obětovat i několik hertzů u procesoru, a dokonce jsou mezi uživateli i takoví kacíři, kteří, bože chraň, nikdy ani benchmark nespustí!

A jelikož procesory Mediatek vždycky platily za levnější alternativu, nasadilo Xiaomi do 13T Pro právě čip Dimensity 9200+ s tím, že konečně existuje procesor, který hegemonii běžného Snapdragonu 8 Gen 2 pošle do Prdejci v Severní Makedonii na zasloužený odpočinek. Struktura procesoru vypadá nadějně. Základem je jádro Cortex-X3 na taktu 3,35 GHz, zatímco Qualcomm do ringu staví Cortex-X1 na 3,2 GHz (3,36 GHz v případě Galaxy 23). Sekundanty jsou v případě Mediateku tři Cortexy-A715 na 3 GHz a čtveřice A510 na 2 GHz, zatímco pod korouhví Snapdragonu nastoupily dvě A715 na 2,8 GHz, dvě A710 na stejné frekvenci a tři A510 na 2 GHz. O grafiku se u Dimensity 9200+ stará Immortalis G715 (už ten název by mohl zařídit nějaký ten bonus, že?), za Snapdragon méně zvučné, ale o to slavnější Adreno 740.

Co z této kupy čísel vyplývá? Že byste se neměli řídit jen tabulkovými údaji. Alespoň v syntetickém benchmarku Geekbench vypovídá skóre o tom, že Dimensity 9200+ na SD 8 Gen 2 nestačí. Xiaomi 13T Pro i ve výkonném režimu, ve kterém varuje před zvýšeným zahříváním, dosáhlo single-core skóre 1904, v multi-core pak 4036. Pokud budeme hledat konkurenci ve vlastní stáji, 13 Pro dosáhlo 1391 u single-core 1391 a v multi-core 5179.

Musíme tedy o krok dál, do míst, kde by se takový výkon uplatnil. Co třeba 3D Mark? Určitě by pomohl, ale Xiaomi vám ho nedovolí spustit, respektive se nepřipojí k serverům. Co je šeptem, to je čertem? I GFXBench se choval stejně. AnTuTu už se rozběhlo, a aby byly výsledky srovnatelné s dříve recenzovanými telefony, sáhnul jsem po verzi 9.5.8. Takto vypadá tabulka výsledků v jednotlivých disciplínách:

Jediným očividným závěrem je, že se žádný zřejmý rozdíl nekoná, jediným náznakem trendu je slabší grafický výkon. Opět tedy nezbývá než si povzdechnout, proč se Xiaomi brání grafickým benchmarkům a zda smíme aspoň naznačovat. V praxi pochybuji, že by grafický výkon chyběl. Do Call of Duty Mobile jsem nahrál HD textury, nastavil efekty na maximum a stejně se podle herní překryvné vrstvy pohyboval konstantně nad 100 FPS.

Čekali byste, že se nálepka druhořadé kvality projeví u Mediateku aspoň v zahřívání? I vy malověrní! Nubia Redmagic 8 Pro klesla na 81 % maxima, Honor na 77 %, Z Fold 5 na 81 % a Xiaomi 13T Pro na 92 %! Ani teplotně telefon žádný coming out neuspořádal. Na předfinální verzi MIUI jsem po dlouhém mučení dostal z telefonu 49,7 °C, ale musel jsem se hodně snažit, kromě Generic Battery Draineru jsem připojil i nabíječku. Přesto díky materiálu krytu nebyl problém udržet telefon v ruce. Na finálním firmwaru jsem naměřil 44,2 °C, což je rovněž výsledek srovnatelný s konkurencí.

Největší neznámá tohoto telefonu si tak ze Snapdragonu 8 Gen 2 neudělala rohožku na boty, možná ani není zcela rovnocenným soupeřem, ale vzájemný vztah bych nazval mnohem férovějším než v duelu Qualcommu s Exynosem. Velikosti pamětí pak srovnatelnost Xiaomi s jinými top modely potvrzují. „Sociální“ verze disponuje 8 GB RAM a 256 GB vnitřního úložiště, nabušená varianta si pak do tabulky zapíše 12 GB RAM a 512 GB na soubory, aplikace a fotky.

Nabíjení polovinou zásuvky

Reputaci procesoru Dimensity 9200+ nekazí ani spotřeba energie. Jednoduše řečeno, je průměrná. A konzistentní. Nesetkal jsem se během testování s nečekanými výdaji, s náhlými poklesy a obecně s jakoukoli anomálií. 5000mAh baterie je pro potřeby zařízení tak akorát, abyste přežili náročný den a nemuseli už po obědě hledat nabíječku – rezervu na dva dny plýtvání ale taky nemáte, což se u výkonného zařízení asi stejně nečeká.

Naopak rychlé nabíjení už chápeme všichni (s výjimkou dvou značek začínajících na A a S a končících na -pple a -amsung) jako slušnost a Xiaomi mezi nezdvořáky rozhodně patřit nechce. Těch 120 W napsaných na adaptéru není napsáno pro srandu králíkům, protože dokáže telefon nakrmit z nuly na sto za 35 minut.

Ke spokojenosti a vlastně i vyššímu společenskému statusu zařízení chybí Xiaomi 13T Pro bezdrátové nabíjení, ať už jedno, nebo obousměrné. Nabíjecí podložka v autě zůstane jen odkládacím prostorem, hodinkám provizorně taky energii nedoplníte.

U moderního telefonu bych čekal i nástroje na správu životnosti baterie. Xiaomi sice má úsporný režim, dokonce i ultraúsporný režim, ale přes všechnu šířku schopností systému se v tomto ohledu nevytáhnul. Nějak se MIUI nedokázalo zbavit módy čističů pamětí. Automaticky tak zakáže aktivitu aplikací na pozadí (což pomáhá), ale taky maže mezipaměť při zamknutí telefonu (což už spíš škodí) a vypne funkce jako 5G, synchronizaci nebo probuzení zvednutím. Neškodilo by však mít možnost si tyto parametry nastavit pro jednotlivé aplikace nebo si nastavit více podmínek pro spuštění, než jen podle času a úrovně nabití. Zato vám ale dokáže odhadnout, že pokud budete vypínat telefon po 15 sekundách nečinnosti, prodloužíte výdrž o 6 minut.

I pro delší životnost baterie má systém nějaké ty berličky a vychytávky. Opět tak činí s elokvencí sobě vlastní. U Xiaomi se asi nesmí říkat, že jedna rychlost nabíjení je vyšší a druhá nižší, takže u funkce Mi Turbo je na výběr jen Zvýšení rychlosti nabíjení. A abyste snad neměli prostor k pochybnostemm nápověda říká, že „Zapnutí zvýší rychlost nabíjení. MIUI bude upřednostňovat rychlost nabíjení a zároveň zajistí bezpečnost vašeho zařízení.“ Takové připomínání bezpečnosti ve mně vzbuzuje pocit ohrožení, až váhám, jestli aktivovat optimalizované nabíjení, které se učí z mých návyků. A ručně nějaký limit pro nabíjení zapnout nejde.

Fotoaparát a video: Leica sází svou reputaci

U benchmarků se dá kvalita měřit. Můžete nasbírat hodně číselných argumentů, proč je váš telefon srovnatelný s jiným. Pokud ale dojde na fotky, i laik dokáže říct, jestli se mu snímky líbí nebo ne. Na papíře Xiaomi 13T Pro slibuje mnohé: rozlišení 50 MPx na hlavním objektivu i teleobjektivu, obě optiky jsou navíc opticky stabilizované a dosahují světelnosti f/1.9. Třetí objektiv pak není žádné placebo na rozostření pozadí, ale specialista na focení ultraširokých pozadí. To vše podtrhuje značka Leica jako autorita potvrzující vysokou kvalitu fotografií. Jenže když v parku potkáte běžce v keckách od Pumy, taky to automaticky neznamená, že se bude jmenovat Usain Bolt.

Chvíli jsem hledal, co je společným jmenovatelem fotek, které bych si za rámeček nedal. Histogram mi ale dal za pravdu – Xiaomi vidí svět poněkud černě. Většinu fotek jsem pořídil v režimu automatického HDR, ale zásahy AI jsem nepovolil, což je mód pro telefon výchozí, a tudíž ho beru jako preferovaný. A velmi často se z tmavé zelené, modré i šedé stávala prakticky černá.

Babí léto způsobovalo propastné rozdíly mezi vegetací na přímém slunci a ve stínu, nastupující večer zase působil, že v pár metrů vzdáleném roští se ve tmě schovávala strašidla, a atrium metra s občerstvením pod zářivkami vypadalo jak focené během návratu z kalby. Bohužel, u videa se objevuje stejný rys, ač HDR je defaultně vypnuté.

Schopnosti zoomu se pohybují na podobné úrovni. Digitální cestou se Xiaomi dopracuje k 20× přiblížení, ale opticky je na desetině této vzdálenosti. Zároveň je ale vidět, jak si pomáhá k lepším výsledkům, např. skok z 9,9× na 10× přiblížení je v nočních podmínkách do očí bijící. Reálně se pokoušet o větší než pětinásobné přiblížení nemá smysl.

A slovutná Leica? Přijde ke slovu, když si volíte barevný profil Vibrant nebo Authentic. První možnost produkuje hodně saturované barvy dle očekávání, že by Samsung v dobách počátků své slávy bledl závistí. Authentic už je umírněnější, ochotněji využívá i přírodní paletu barev, ale ani tak nemohu Leice připsat zásluhy za schopnost, kterou bych jinde postrádal.

V otázkách videa je kromě barevného podání vše víceméně v normálu, pokud se budeme pohybovat ve Full HD rozlišení. Ve 4K už je situace složitější. Telefon osciluje okolo bitratu 50000 kb/s, ať už natáčí ve 30, nebo 60 FPS. Sem tam se dočkáte malého škubnutí, ani v noci se při použití nižší snímkovací frekvence nedočkáte většího detailu či nižšího šumu. Vrcholem schopností je pak 8K při 24 snímcích za sekundu, nicméně i když by měl být záznam s tímto framerate zcela plynulý, v případě Xiaomi tomu tak není. Ostatně přesvědčit se můžete sami z přiložené ukázky níže.

Nedílnou součástí schopností fotoaparátu Xiaomi je i portrétní režim. Pokud odmyslím softwarovou žehličku na vrásky, líbivé portrétovky 13T Pro zvládne, zejména pokud spadnete do krabičky ideálních podmínek s nálepkou „busta s kontrastním pozadím“. Při prohlížení na telefonu se rozplýváte blahem, ale na monitoru už nejde nejasnou hranici mezi popředím a pozadím schovat. A v noci pod lampou se o selfíčka raději ani nepokoušejte.

Tip: všechny testovací snímky v plném rozlišení naleznete zde

V konečném resultátu nemohu Xiaomi 13T Pro odsoudit jako nepovedený fotoaparát. Hodně ho poškozují vysoká očekávání, výsledky vyspělejšího bratříčka, cena zařízení a šíře záběru. Pokud foťák stejným štětcem namaluje letní scénu i sychravý podzim, jásot si nezaslouží.

Závěrečné hodnocení

Test Xiaomi 13T Pro byl jak jízda na horské dráze. První dojem? Šedá myš. Na druhý dojem telefon získal sympatie za to, jak je příjemně subtilní, lehký a ergonomicky povedený. Vzápětí ale následovala intenzivní antipatie vůči MIUI, aby zase plusové body nahnal procesor Dimensity 9200+. Finální tečku, respektive kaňku, udělal fotoaparát a završil tak dojmy, ve kterých rozum chválí (nebo aspoň argumentuje), ale cit velí hledat jinde.

Opět raději zdůrazním, že velká část mého subjektivního hodnocení vychází z náklonnosti k nástavbě MIUI, ale ani kdybych jí žádný vliv nepřipisoval, nebudu o tolik optimističtější. Xiaomi si totiž za nový telefon řekne o 21 tisíc korun, případně přidá k nákupu tablet Redmi Pad SE a Smart Band 7 Pro za recenzi, ale pořád je to dost.

Pouze u Mobil Pohotovosti můžete k telefonu získat výkupní bonus až 3 000 Kč a především tříletou záruku zdarma (tato akce platí pro prvních 200 zákazníků).

Za stejnou cenu seženete Samsung Galaxy S23, který sice neukáže ve specifikacích tak lákavá čísla, ale používat se vám bude příjemněji. Pokud byste raději něco výkonnějšího, Motorola Edge 40 Pro bude cenou stejná, ale nabídne čistý Android a bezdrátové nabíjení oběma směry. Honiči parametrů mohou zkusit i OnePlus 11, movitějším protiproudařům bych zase doporučil připlatit za Honor Magic 5 Pro.

Ať na to koukám z jakékoli strany, Xiaomi 13T Pro není mobil, který by jakkoli rozbouřil vody současného trhu. Zároveň ale nemusí pršet, stačí, když kape. Neplatit za vrcholný model, ale dostat srovnatelné parametry a ošidit jen pár parametrů výměnou za několik ušetřených tisíc, to není nabídka k zahození. Na první místo to stačit nebude, na druhé taky ne, ale i s bronzovou medailí stojíte na bedně.

Xiaomi 13T Pro

8.3

Design a zpracování

7.5/10

Výkon a optimalizace

9.1/10

Hardwarová výbava

8.2/10

Kvalita fotografií a videa

8.3/10

Výdrž baterie

8.5/10

Klady

• skvělá ergonomie
• slušný výkon
• kvalitní displej
• voděodolnost IP68
• rychlé nabíjení

Zápory

• nadstavba MIUI
• absence bezdrátového nabíjení
• vyšší cena

Koupit Xiaomi 13T Pro

Autor článku

Michal Maňák

Šťoural, vyléčený rootovač a věčný skeptik, který byl několikrát donucen své definitivní názory pod tíhou argumentů přehodnotit. Zajímají mě věci na baterky i lidský pohon, military pak pasivně ve světě reálném a aktivně v tom virtuálním. Zkrátka někdo, kdo se nechce brát úplně vážně.