Kosatky hrají divokou hru se sviňuchami, dál přitom konzumují ryby
Tichomořský klan kosatek z oblasti kolem Vancouveru a Seattlu patří k ohroženým populacím. Zbývá už jen 75 jedinců ve třech rodinných skupinách. Nová studie uvažuje o tom, proč a jak trápí mláďata jiného druhu kytovce, sviňuchy. Vědci to považují za kulturní fenomén.
Chování severoamerických kosatek dravých vůči sviňuchám badatelé sledovali 60 let. Svá zjištění popsali v odborném časopise Marine Mammal Science.
„Kosatky útočí na malé jedince sviňuch, kteří velikostí odpovídají lososům,“ popisuje hydrobiolog a ekolog Adam Petrusek.
Kosatky si se sviňuchami hrají a trápí je, někdy i s následkem smrti. Tato divoká hra je ale zřejmě jen nácvikem skupinového chování, zejména rybolovu.
Trénink lovu
Zajímavé je, že i když severoamerickým kosatkám ubývá nejdůležitější kořist, losos čavyča, sviňuchy lovit nezačaly. Populace zůstává rybožravá.
„Konkurence asi nebude příčinou, sviňuchy se živí menšími rybami než kosatky,“ uvažuje evoluční biolog a ekolog Karel Janko.
Zatímco tedy kosatky sviňuchy obvykle nezabíjejí, na některých místech světa to dělají menší druhy delfínů.
„Jsou to opravdu potravní konkurenti a vybíjejí konkurenci cíleně,“ dodává Janko.
Klany a móda
Další z hypotéz předpokládá, že si popsaným svérázným chováním k malým sviňuchám kosatky někdy také nahrazují péči o mláďata.
Věda pro děti: Jak často útočí kosatky na lidi? Jaké workshopy pořádají? A proč mají ‚babičky‘?
Číst článek
Skoro 70 procent březích samic kosatek dravých ze severoamerické populace totiž mláďata nedonosí kvůli podvýživě nebo jim zemřou hned po porodu.
Kosatky a jejich příbuzní podléhají také hudební či jazykové módě. Právě nahrávky jejich hlasů bývají pro přírodovědce užitečným nástrojem.
„Každý klan má jiný zpěv,“ vysvětluje Adam Petrusek. Podle zpěvu je můžeme rozpoznat i my, tak jako rozeznáme nářečí lidí z různých regionů.
Riziková setkání
Mezi kosatkami najdeme i specialisty na jinou než rybí potravu. Jsou mezi nimi třeba nomádi, kteří pendlují podél amerického pobřeží a útočí na ploutvonožce, například tuleně.
My lidé se někdy až příliš přibližujeme kytovcům, ať jde o kosatky nebo jiné druhy, čím dál častěji zasahujeme do jejich životního prostoru.
„Blízkým setkáním s kytovcem hodně riskujeme,“ varuje Petrusek.
Severoamerické kosatky patří k jiné populaci než ty, které v létě útočily na lodě u Pyrenejského poloostrova, i je by ale mohla loď jako objekt hry zaujmout.
Turistická atrakce
Ne vždy však bývá setkání člověka s kytovci konfliktní. Například plejtvákovci šedí, vzdálení příbuzní kosatky, se jezdí rozmnožovat do jižní Kalifornie, kde se stali turistickou atrakcí.
„Nechávají se hladit, protože lidé z nich odebírají parazitické korýše, kterým se říká velrybí vši,“ směje se Karel Janko.
Proč severoamerické kosatky nekonzumují sviňuchy, i když by jim to pomohlo lépe přežít? S čím souvisí zmenšování mořských ryb v posledních 60 letech? Jak vzniklo pestré rybí osazenstvo ve Viktoriině jezeře? Debatují hydrobiolog Adam Petrusek a evoluční biolog Karel Janko, spoluúčinkuje herečka Kamila Špráchalová.
