Své znalosti, postupy a technologie chtějí nabídnout dalším zájemcům.

„Dostali jsme se do období, kdy například už i plastové výrobky z druhé poloviny minulého století se staly sběratelskými kousky a zajímavými předměty pro restaurátorství a konzervátorství,“ upozornil ředitel CPS Vladimír Sedlařík.

„Plasty jsou organického původu, podléhají rozkladu a zub času se na nich projevuje. My máme ve Zlíně jedno z nejlépe vybavených výzkumných center ve střední Evropě ve svém oboru, tudíž se nabízí velký prostor pro spolupráci.“

V minulosti už odborníci ze Zlína spolupracovali třeba s Českým vysokým učením technickým na přípravě speciálních činidel pro ochranu starých omítek. S Národním technickým muzeem zase řešili konzervátorství a ochranu uměleckých děl z plastů a pracují také na projektu s fakultou restaurátorství v Pardubicích.

„Bavíme se o tom, jak ochránit umělecká díla před napadením bakteriemi, které mohou způsobovat jejich nevratné poškození,“ upřesnil Sedlařík. „Pro muzea můžeme navrhovat postupy pro zpomalení degradačních změn na plastových výrobcích, jež na nich přirozeně probíhají působením kyslíku a UV záření.“

Vědci ze Zlína tak mohou muzejníkům navrhnout šetrnou a nedestruktivní povrchovou úpravu plastové misky na ovoce, kterou mnozí pamatují z 50. až 70. let minulého století, nebo plastového designového nábytku ze stejného období. Pomocí vhodných chemických činidel mohou zpomalit proces stárnutí.