Jak hodnotíte letošní ročník Třineckého kulturního léta?
V letošním ročníku šlo o představení nové koncepce veřejnosti. Šlo o pravidelnou dávku kultury pro všechny generace a napříč různými žánry. Spojení divadla, živé i reprodukované hudby, tedy o rozmanitost a kvalitu. Akci pořádalo město a my, jakožto kulturní dům Trisia, jsme povinni občany v oblasti kultury nejen uspokojovat, ale také edukovat čili vychovávat a přiblížit jim i jiné cesty a pohledy na umění jako takové. Vše, co se u nás odehrálo v rámci kulturního léta, tato kritéria splnilo. TKL má být pro všechny, bez upřednostňování určitých žánrů. Účast byla podle očekávání, jelikož se jednalo o nultý ročník TKL v tomto provedení. Nicméně od minulého roku vidíme nárůst účastníků a věříme, že tato tendence bude pokračovat.
Co bylo cílem letošního ročníku?
Dá se říci, že šlo o pilotní ročník kulturní akce, která by neměla být pro masy, jako například Havířovské slavnosti, které měly několikamilionový rozpočet. Šli jsme jinou cestou – nelákat občany v jeden den na jedno místo, ale nabízet kulturní program po celé léto a v co nejširším měřítku.
Byly dobře zvoleny dny konání akcí?
Myslím, že v kontextu smyslu TKL nejsou dny konání jednotlivých akcí tím nejpodstatnějším. Snad to nebude trvat ani deset let a budeme moci procházet letním Třincem denně kolem pouličních muzikantů či malířů muralů, být svědky minikoncertů, zkrátka být účastníky jakéhosi „speech corneru”, čili místa svobodného uměleckého projevu.
Jak vnímáte prvotní zpětné vazby občanů?
Na jejich základě se budeme snažit pořídit pro akce tohoto typu větší stan, který bude před sluncem či deštěm chránit více lidí než ten, který jsme používali letos. Zvážíme pořádání akcí mimo betonové plochy, třeba v parčíku na ulici Jablunkovská.
Městské akce by podle mého názoru neměly mířit na sjednocování stovek či tisíců lidí na jedno místo, ale spíše posilovat komunity a komunikaci mezi lidmi. Krásný příklad takové komunitní akce byl letošní koncert argentinské kapely stylu ska a reggae „U Matesa”. Na silné komunitě se pak dají stavět větší akce pro masy lidí, takže i na okrajový hudební žánr může pak být „vyprodáno”.
Uvidíme, co nám ukáže kulturní strategie, která by se měla brzy začít tvořit, nicméně velké kulturní akce s mainstreamovým obsahem bych ponechal na „neviditelné ruce trhu”. Město má podle mě jinou roli. Námětů na rozvoj či změny je více, v první řadě ale musíme zvládnout ty hlavní, popsané výše.
Osobně jsem spíše rocker a rock mi v rámci kulturního programu trochu chyběl.
TKL by mělo být změnou kulturního myšlení lidí, ale taky nám jde o uchování lokální hodnoty. Zdejší „tvrdý” kraj vždy tíhnul k rocku, metalu či punku. Je to běh na dlouhou trať a je to přesně to, co město musí dělat. Krátkodobou rychlou zábavu pro tisíce lidí musí zvládnout trh sám. Taky bych rád pořádal metalové nebo rockové koncerty, ale ty se do loutkáče v kulturáku prostě nehodí. Věřím však, že v Třinci vznikne klub na úrovni, který svou činností nebude vadit občanům. A předpokládám, že kulturní strategie nám pomůže absenci místních kulturních „hybatelů” doplnit a že se i oni zapojí do kulturního dění v Třinci svými návrhy a vlastní aktivitou.
Děkuji za rozhovor.
Stanislav Cieslar
