„Klobouk dolů, hrát poslepu není žádná sranda,“ chválí nevidomí diváci divadelní hru, která se odehrává ve tmě

Erika, Markéta, Maruška, Anna a Tajemná. Pět dam, které se potkají na jedné ubikaci na terapii tmou. A musí spolu vydržet týden. To je námět hry Nadženy.

Čtěte také

Na kavárně Potmě mě nejvíc baví výměna rolí. Bouráme předsudek, že když nevidíme, nic nemůžeme, říká nevidoucí Katka

„Je to komedie o tom, co je a není vidět. Nejsou vidět emoce a city, které se postupně ve tmě vyplavují, je vidět pět různorodých charakterů pěti různorodých žen, které se náhodou ocitají v jednom prostoru na pět dní,“ říká autor a režisér představení Jozef Hugo Čačko, podle kterého jde v podstatě o archetypy, typologické karikatury.

Když jeden smysl odpadne

„Mám momenty, kdy mi tam není dobře a kdy bych nejradši odešla od projektu,“ přiznává Lenka Zbranková, která hraje Slovenku Eriku. Se svými pocity během představení se svěřuje i představitelka Jany Kristina Sitková:

„Mám pocit, že jsme zjistili, že jsme přeci jenom trochu zvířátka, ráno vstaneme, je světlo, pak se zavřeme do tmy, pak se otevřeme na pauzu, pak zase zalezeme do tmy. A chce se po nás nějaký výkon.“

Lenka Zbranková dodává: „Vjemy jsou větší, jeden smysl odpadne, tak se znásobí další. Ale je pravda, že mám pocit, že si to můžu víc užít, nikdo na mě nevidí a cítím se svobodnější.“

Audiokomentář

Na zářijovou premiéru dorazila dvacítka nevidomých fanoušků, právě jim je určený i stejnojmenný projekt Radiožurnálu.

„Klobouk dolů, že hrály poslepu, to není žádná sranda. Jsme na to zvyklé, ale herečky, těm to muselo dát zabrat. Jsme rádi, že to bylo komentované a že jsme měli představu, co se tam dělo,“ hodnotily nevidomé divačky představení i živí audiokomentář, který nevidomým zprostředkovával do sluchátek okamžiky, kdy se na scéně byť jen lehce rozsvítilo.

Černý humor

Čtěte také

Světluška slaví 20 let. Poslechněte si příběhy zrakově postižených, kterým každý den pomáhá

Na premiéru dorazila i ředitelka Nadačního fondu Světluška Gabriela Drachstichová.  „Tím, že jsme měli živý audiokomentář, tak se člověk ve tmě zabydlí.“

Podle ní ve hře nechybí narážky, vtipy, černý humor, který nevidomí používají. „I to používání obratů jako vidím, mám tě na očích – někdy se bojíme tyto termíny používat, když hovoříme s nevidomými, ale prostě do naší promluvy běžně patří.“

Radiožurnál připravuje společně se Světluškou další komentovaný přenos pro nevidomé, tentokrát představení Divadla v Dlouhé, které 17. října hostuje s hrou Konec rudého člověka v Moravském divadle v Olomouci.

V dalším díle seriálu uslyšíte příběh nevidomé maminky Kateřiny Hegrové z Brna, které s rodičovskými úkoly pomáhá asistentka. Tu rodina může zaplatit díky příspěvku od Nadačního fondu Českého rozhlasu.