Kvartáni, tedy studenti čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia, nezpívali o tom, kdo je do koho zamilovaný, ale při nahazování témat si vybrali jídlo.

„Dostali jsme za úkol napsat, jak se právě cítíme. Protože jsme měli před obědem, uvedla jsem, že jsem hladová a mám chuť na hranolky,“ pověděla studentka BiGy Andrea Schrollerová o nosném tématu.

Tvořit v kolektivu při workshopu s profesionálním muzikantem Andreu bavilo. „Je to hodně o kreativitě,“ poznamenala.

Dohromady pak studenti dávali celou píseň o tom, jak mají chuť na oblíbené fastfoodové jídlo. Verše zhudebnili na známý nápěv Akáty šumí (Š-š-š), v tomto případě byla úvodní slova Hranolky voní.

„Je to ohromná tvůrčí legrace, každý přidal nějaký svůj verš. Jako ostřílený muzikant jsem to nějak učesal, zhudebnil a pomohl jsem jim to zprodukovat, aby to mohli zazpívat před rodiči,“ vysvětlil hostující učitel Pavel Helan.

Práce se studenty? Nic nového

Pro 44letého muzikanta, který byl před deseti roky finalistou soutěže Česko Slovensko má talent a má za sebou mimo jiné i vystoupení s Petrem Bendem, Tomášem Klusem či Hradišťanem, není spolupráce se studenty ničím novým. I na BiGy se objevuje opakovaně.

„Je to procvičování tvůrčího myšlení. Dá se to nazvat, jak vzniká píseň. Děti vedu na základě metody náhodných slov a jejich spojování k tomu, aby udělaly čtyřverší,“ vysvětluje Helan. „Tato slova vedou naše myšlení a naše tvůrčí závity nečekaným způsobem. Je to něco jako trénink v posilovně. Tam také člověk zatěžuje sval zvláštním způsobem, který v běžném životě nedělá,“ srovnává.

Spolupráce s puberťáky byla podle Helana výborná. „Jsou na mě hodní,“ reagoval přesvědčivě.

Zapojil se i mladý třídní učitel Petr Vencelides, rovněž muzikant. Ač má aprobaci na matematiku a fyziku, ve volném čase hraje s dechovou kapelou. Tentokrát vzal do rukou pozoun a Hranolky doprovodil sólem.

„Studenti vymysleli téma, házeli nápady a asociace, co je napadlo, stavěli z toho skladbu, hledali rýmy. Když měli písničku nahrubo hotovou, pak si to přezpívali a vychytali ještě nějaké mouchy,“ líčil Vencelides.

„Kdo dělá s mládeží, nestárne“

Pavel Helan považuje tvůrčí hodiny ve škole za užitečné i pro sebe. „Od studentů si můžu vzít tu mladistvou energii. Říká se, že ten, kdo dělá s mládeží, tak nestárne. Už jsem potkal pár lidí, kteří nestárnou a zůstávají do osmdesáti mladí duchem. Toho bych chtěl dosáhnout,“ svěřil se rodák z Moravských Knínic, který se s rodinou usadil v Praze.

Podle Helana může studentům taková tvůrčí práce pomoci třeba jen k tomu, že někdy někomu napíšou básničku nebo píseň k narozeninám. „Studentům to může pomoci se odblokovat,“ říká muzikant.

A honem nezapomene dodat, že on sám může posloužit jako příklad. „Já byl jedno z těch dětí, které nikdy netušilo, že by mohlo napsat verše. A dneska jsem písničkář. Přišel jsem na to skoro až ve třiceti. Mladé vedu k tomu, aby to třeba objevili dřív než já.“

Ústřední téma písně kvartánů mělo dohru druhý den. Pavel Helan jim nechal o velké přestávce do třídy poslat kupu hranolek.