Jedna z vašich publikací se jmenuje Ufologie jako dobrodružství poznání. Kdy tohle dobrodružství pro vás osobně začalo?
To je docela dlouhý příběh. Měl bych se asi vrátit do roku 1992, kdy jsme založili projekt Záře. Nebo ještě dál, tedy do svých chlapeckých let, kdy jsem si četl Ludvíka Součka (autor science fiction, pozn. red.) a další autory, jako byl Erich von Däniken, kteří mě k takovému přemýšlení podnítili. Oni mě vlastně v sedmnácti nasměrovali do planetária. Pak jsem absolvoval astronomický kurz, takže mě to přivedlo i ke skutečné vědě. Ale vždycky to byl můj koníček. A mělo to za následek i to, že jsme v roce 1990 založili Českou archeoastronautickou asociaci, z níž se osamostatnil zmíněný projekt Záře, který fungoval až do loňského roku, což znamená třicet let (1992–2022, pozn. red.). A že jsem začal psát knihu o tom, jak by ufologie měla vypadat v racionálním podání.
Čínský spisovatel Liou Cch’ Sin přišel s teorií, podle níž se všechny civilizace ve vesmíru skrývají jako v temném lese. A pokud na sebe stejně vyspělé civilizace narazí, pak ta, která druhou objeví, ji zničí, protože je to pro ni nejbezpečnější.
