Když boskovický sběratel známek Jaromír Petřík dostal loni zlatou medaili na světové výstavě v Londýně, považoval to za velký úspěch. To ještě netušil, co přijde letos. Získal rovnou pět „placek“, z toho dvě na akci v Německu, která se dá připodobnit k mistrovství světa ve filatelii, další tři si odvezl z mezinárodní výstavy v Bratislavě.

„Žádnému českému filatelistovi se doposud nepodařilo nabrat na takových soutěžích pět zlatých medailí během zhruba tří týdnů,“ vyzdvihuje ocenění Petřík, který má ve svých sbírkách tisíce známek z celého světa.

3 fotografie

Tu vůbec první odlepil z pohlednice jako malý kluk v roce 1962. Známky tehdy sbírala polovina jeho třídy, a tak začal taky. „Dodnes mám tu první schovanou. Je ale značně poškozená, protože jsem ji tehdy neuměl odlepit,“ přibližuje počátky své vášně, která mu teď nese velké úspěchy.

V dětství se snažil získat známky z co největšího počtu států, později však s dalším studiem a založením rodiny už na tuto zálibu nebylo tolik času, a tak ji opustil. To však byla jen dočasná přetržka. „Jednou jsem šel náhodou kolem filatelistického obchodu a zaujaly mě některé vystavené kousky. Zašel jsem dovnitř, dal se do řeči s obchodníkem, koupil od něj několik známek a chytlo mě to znovu,“ líčí návrat ke sběratelství.

Zaujaly ho afghánské „tygří“ známky

Tentokrát to už nebylo jen laické sbírání takových, které se mu zrovna líbí. Začal studovat odbornou literaturu, získal mezi filatelisty přátele, v minulosti mnohem populárnější obor ho zcela pohltil. „Poznal jsem, jak je to fascinující koníček, když se sběratel snaží dostat maximum poštovních známek ze specializace, kterou si sám zvolil,“ sděluje.

Sám se zaměřil na Afghánistán, přestože nikdy tuto blízkovýchodní zemi nenavštívil. Když však uviděl tamní známky s „tygřími hlavami“, bylo rozhodnuto. „Je na nich zvláštní, že se neznehodnocovaly poštovními razítky, ale převážně utržením jejich části. Pokud tak někdo narazí na známku Afghánistánu s ‚tygří hlavou‘, která bude částečně utržená, není poškozená, ale jde o oficiální poštovní znehodnocení,“ vysvětluje.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Vydal se však nelehkou cestou, protože v Česku se takřka nevyskytovaly a také v zahraničí byly velmi obtížně dostupné. I tak jich však dodnes dokázal nasbírat přes pět tisíc. A právě některé z nich, konkrétně vydané v letech 1871 až 1900, mu vynesly nedávná ocenění.

„Mám i unikáty v podobě dvou archů poštovních známek, které byly vyraženy ručními razítky, protože Afghánistán neměl jednu dobu k dispozici tiskárnu kvůli jejímu zničení ve druhé britsko-afghánské válce v roce 1879,“ popisuje.

V kontaktu je i s dalšími sběrateli afghánských známek, takže ví, čím se můžou chlubit. I na základě toho si troufá říct, že jeho sbírka patří mezi pět nejlepších na světě.

Nejvzácnější kousky má v bance i trezoru

Jakou má hodnotu, z celkem logických důvodů nesdělil. „Ty nejcennější mám v sejfu v bance mimo bydliště, další pak v dobře zabezpečeném trezoru, který váží hodně přes tunu,“ doplňuje.

Kdekoho napadne, jestli má i tu nejslavnější a nejznámější, tedy modrého mauritia. Toho opravdu nejvzácnějšího sice ne, protože těch se dochovalo jen čtrnáct kousků, ale jedním unikátem z této malé ostrovní země se přece jen může pochlubit – obálkou s červenou a modrou známkou z ostrova Mauritius.“Dochovaly se pouze tři kompletní dopisy s oběma známkami,“ podotýká.

V současnosti už příliš nových nenakupuje. „Hlavně doplňuji poštovní úřady podle druhu znehodnocení známek a razítek,“ dodává.

Nejsou to však jen kousky z ciziny, které má ve sbírce. Zajímají ho i ty československé vydané v letech 1945 až 1992, tedy ty, které si sám pamatuje z dětství i dospělosti. „Od roku 1970 mám většinu poštovních známek v celých arších. Kromě toho mám ve sbírce i některé tiskové vady, typy či odchylky,“ dodává Petřík. Aktuálně se připravuje na další světovou výstavu, ta se koná příští rok v Rumunsku.